Západ Slunce

*16. kapitola*

"A kde jsi vzala tu mikinu?" Zeptal se když si všiml do čeho jsem se to navlékla.
"Ležela na židli. Nevadí ti to?" Optala jsem se.
"Ne. Nevadí. Sluší ti, moje princezno." Odpověděl a políbil mě.

"Měli bychom vstávat a uklidit." Pronesla jsem. Zamrčel na protest. Chytil mě kolem pasu a stáhl do postele.
"Notak-" Chtěla jsem protestovat, ale byla jsem umlčena polibkem.
"Ještě chvilku." Dodal a udělal, jak se říká, psí oči. Uznejte sami, že jsem nemohla odolat.
"Dobře, tak ještě chvilku. Nechci aby tvá máma přišla do takového nepořádku." Souhlasila jsem a přitáhla si ho zpátky do polibku.

Z chvilky se stal další milostný akt, kterému se nedalo odolat.

Šli jsme se společně vyspchovat a pak posnídat. Po snídani jsme uklidili celý dům a šli jsme se podívat jak to vypadá u mě doma. Než jsme vyšli, tak Kenmu napadlo, že bychom mohli vzít ten dort těm co okupují můj dům.

Všichni tři seděli na pohovce v obývacím pokoji a povídali si. Malý Seiji pobíhal kolem nich.
"Dobré ráno." Pozdravili jsme a malý Seiji si to kráčel k nám. Ostatní se na nás otočili a s úsměvem na rtech nás pozdravili.
"Nachystám vám snídani." Oznámila máma a už vstávala.
"Mami, sedni si. My už jsme snídali a tady máte něco ke kafíčku." Poručila jsem ji a dala před ni zabalený dort.
Kenma zašel pro talířky a lžičky. Přibral i nůž.

Já nakrojila dort a každému dala kousek. Malý Seiji se usadil v klíně u Kenmy a nechal se od něj krmit.
Já je s úsměvem pozorovala. Posadila jsem se vedle něj.

Seiji si rychle zvykl na Kenmu a vypadalo to, že ho Kenma měl rád.
Kdyby měl Kenma sourozence, nejspíš by ho zasypával stejnou péči jako Seijiho.

Prcek snědl celý kousek dortu a cápal se na můj kousek. Dala jsem mu pár lžiček a pak už nechtěl. Na stole měl nachystanou láhev s pitím. Podala jsem mu ji aby se napil. Pak si odříhl a my se začali smát.

"Děkuji za kávičku a já se synem půjdeme uklidit ten dům." Pronesla Yumi a postavila se z pohovky.
"Už není co uklízet. Já a Meg jsme to uklidili." Oznámil ji Kenma se spokojeným úsměvem. Yumi se dívala šokovaně na Kenmu a pak na mě.
"Jak jsi ho k tomu donutila?" Zeptala se Yumi šokovaně a dosedla zpátky na pohovku.
"Mami, děláš jako kdybych nedokázal uklízet." Řekl Kenma zaraženě.
"Jen rád úklid odkládáš." Řekly jsme s Yumi zároveň stejnou větu. Vyměnily jsme si spolu pohledy a rozesmály se.
Kenma se na mě podíval a hned jsem se k němu naklonila a políbila ty úžasné rty.

"Vezmeme Seijiho na procházku?" Zeptala jsem se Kenmy.
"Proč ne." Odpověděl.
"To budete hodní. Já alespoň pouklízím. Půjdu vám ho obléknout." Oznámila a vzala Seijiho do náruče a šla ho obléknout.
"Tak já pomůžu Sango s úklidem." Oznámila Yumi.
"Já ji pomůžu, ty běž domů a relaxuj." Řekl Akeno.
"No to právě máma neumí." Prozradil Kenma s úsměvem.
"Má možnost se to teď naučit." Argumentoval Akeno.
"To je pravda." Přidal se k Akenovi Kenma a podíval se na svou mámu.
"No dobře. Půjdu domů relaxovat." Vzdala to Yumi.

Máma nám nachystala malého a my se mohli vydat na procházku. Yumi se odebrala domů, s tím, že zkusí relaxovat. A máma s Akenem se pustili do úklidu. Jsem zvědavá kolik toho uklidí, když jsou sami.

Šli jsme do parku, který byl kousek od naší ulice. Celou cestu do parku malý Seiji šel a pak s toho byl unavený tak jsem ho usadila do kočárku. Ten se tam uvelebil a hned usnul. Sedli jsme si v parku na lavičku a dívali se na hladinu jezírka před námi.
Kenma mě objal kolem pasu. Položila jsem na jeho rameno hlavu.

"Závidím ti Seijiho." Pronesl jen tak. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Vypadal smutně. Bolelo mě z toho u srdce ale nevěděla co na to říct. Objala jsem ho a hladila po vlasech.
"Nemusíš mi ho závidět." Řekla jsem nakonec. Trochu se odtáhl aby se mi podíval do očí.
"Má tě rád stejně jako ty jeho." Vysvětlila jsem mu, přitáhl si mě zase do objetí.
"Jsi báječná holka." Lichotil mi do krku.
"A ty jsi báječný kluk." Vrátila jsem mu lichotku a políbila.

Po hodině a půl jsme se vrátili zpět.
Procházeli jsme kolem hřiště. Na hřišti byli kluci a hráli volejbal. Hrál tam Yaku a Kuroo.
"Ten co vypadá jako sova je Bokuto a ten druhý je Akaashi." Prozradil mi Kenma.
Lev se snažil učit Alisu přijímání. Kluci si nás ani nevšimli.
"Vrátíme brášku a půjdeme hrát?" Zeptala jsem se Kenmy.
"Čteš mi myšlenky." Poznamenal Kenma s úsměvem.
Rychle jsme pospíchali k nám domů vrátit Seijiho a převléknout se.

Za dvacet minut jsme byli zpátky na hřišti.
"Hey, hey, hey." Pozdravil Bokuto. Všichni kluci stočili pohled na nás dva.
"Ahoj." Pozdravil Kenma.
"Ty jsi ten zázrak co dostal Kenmu od her?" Zeptal se Bokuto vtipně, když přišel blíž k nám.
"Bokuto, Megumi." Představil nás Kuroo. Alisa začala protestovat, protože jí to vůbec nešlo. Sedla si na lavičku a napila se vody.
"Tak to vypadá, že budeme hrát bez Alisy." Pronesl Lev.
"Zatím hrajte a já ji to zkusím naučit." Nabídla jsem se.
"Ne. Ujmu se toho já." Řekl Kuroo a mířil k ní na lavičku.

My jsme tedy začali hrát. Já hrála s Levem a Akaashim proti Kenmovi, Yakuovi a Bokutovi.

Bokuto podával a Akaashi to přijal a nahrál mi. Stála jsem u sítě a naproti jsem měla přes sít právě Kenmu. Lev doběhl k síti a já mu nahrála. Věděla jsem totiž, že bych byla zablokována Kenmou tak jsem to ani nezkoušela.
Lev poslal míč na druhou půlku ale to vybral Yaku. Co se týkalo volejbalu tak Yaku byl strašně rychlý. Nahrál Bokutovi a ten se snažil o smeč, který jsem vybrala a poslala míč Akaashimu, který stál u sítě. Rychle ho poslal přes síť a míč dopadl na zem. Měli jsme bod.

Takhle jsme hráli ještě hodinu. Dali jsme si přestávku a šli se napít. Alisa z toho byla nešťasná, že ji to vůbec nejde.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*