Západ Slunce

*9. kapitola*

Zavřela jsem se v pokoji a opřela se zády o dveře.
Tohle je hodně vážné. Máma se dokáže naštvat a dokáže na mě křičet, ale tohle bylo poprvé.
A ještě ta její věta. Myslela jsem, že jsi rozumná holka. Co si myslí, že se stalo? To samé si nejspíš myslela i Kenmova máma.

Sedla jsem si na postel a přemýšlela, jak si ji udobřit. Jak ji přemluvit, že se nic nestalo. Mám ji vůbec říct celou pravdu?
Někdo zaklepal na dveře, vstoupila máma.
"Megumi, co se v tom domě stalo, ale chci slyšet pravdu." Řekla máma klidným hlasem a sedla si na židli.
"Založil mi účet na instagramu a ukázal jak to funguje. Pak jsme se tulili v posteli a spolu usnuli." Řekla jsem ji pravdu.
"Nic víc? Nebylo v tom tulení něco víc?" Ptala se zvědavě máma.
"Byli tam ještě polibky, ale to na co myslíš, že tam bylo, tak to ne. Mami já vím jak to vypadá. Prázdný dům, jen my dva v něm, ale Kenma takový není. Při našem prvním polibku čekal dokonce na můj souhlas." Vyklopila jsem ji všechno. Dívala se na mě nevěřícně.
"Dej mu čas a uvidíš sama, že změníš názor." Dodala jsem.
"Víš jen nechci aby jsi dopadla stejně jako já." Podotkla smutně.
"Neboj se." Ujistila jsem ji.
"Dobře. A jak ti šel volejbal?" Změnila téma.

Popisovala jsem ji své pocity ze hry a jak mi to šlo. Začínala jsem chápat proč ho kluci tak rádi hrají. A pak ji popsala své pocity, které chovám ke Kenmovi. I to jak došlo na první polibek.
"Opravdu čekal na svolení?" Zeptala se máma trochu nevěřícně.
"Ano, čekal." Odsouhlasila jsem.
"A jaký byl váš první polibek?" Ptala se dál.
"Úžasný … Ne … Naprosto dokonalý. To se nedá popsat." Řekla jsem nakonec.
"No tak já mu dám čas a pak se uvidí, ale Megumi, zajdeš si pro antikocepci." Řekla rázně.
"Jasně." Souhlasila jsem s ní.

Máma odešla a já popadla telefon. Vytočila jsem Kenmovo číslo. Nebral mi to. Asi zrovna nemohl. No nic. Jdu do sprchy.

Vylezla jsem ze sprchy a koukla na mobil. Zpráva od Kenmy. Zavolej mi, až budeš mít čas. Bylo ve zprávě. Hned jsem mu volala.

Me: "Ahoj, co se stalo?"

Kenma: "Ahoj, nic zvláštního. Máma vyvádí kvůli tomu co viděla. Tak potřebuji slyšet tvůj hlas."

Me: "Ach Kenmo. Je to moc zlý?"

Kenma: "Docela jo. A jak jsi na tom ty?"

Me: "V poho. Ze začátku jsem myslela, že mě máma zabije, ale pak jsem ji to vše vysvětlila a vyprávěla a teď je v pohodě. Nemám přijít a vysvětlit mámě, že se nic nestalo?"

Kenma: "Ne. To je dobrý. Kdyby bylo nejhůř alespoň vím kam uteču."

Me: "Kenmo, to snad nechceš udělat, že ne."

Kenma: "Ne, jen žertuji."

Me: "Tak to jo."

Kenma: "Máma se vrací. Tak se zatím měj. Ahoj."

A zavěsil. Je mi ho líto. Vysušila jsem si pořádně vlasy. Máma klepala a nakoukla.
"Můžu dál?" Zeptala se mě.
"Jo, jasně." Řekla jsem. Máma přistoupila a vzala ode mě ručník a sušila mi vlasy.
"Teď jsem mluvila s Yumi, teda s mámou od Kenmi a docela dost zuřila." Oznámila mi.
"Já vím zrovna před chvíli jsem mluvila s Kenmou. Je mi ho líto."  Řekla jsem.
"Proč?" Zeptala se.
"Je v tom nevině. Kdyby se něco stalo, tak možná by mě to tolik netrápilo, ale ono se nic nestalo." Vysvětlila jsem.
"Nemohla bys ji vysvětlit, že se nic nestalo?" Zeptala jsem se.
"Už jsem jí to vysvětlila. Zněla už potom klidněji." Oznámila mi máma.
"Děkuji." Poděkovala jsem a padla ji kolem krku.
"Tak jo. Měly bychom jít spát. Ráno je moudřejší večera." Řekla mi máma a odešla. Vzala jsem mobil a otevřela instagram.

Zpráva od Kuroa.

Kuroo: Tak vidím, že ses přidala.

Me: Jo, přidala.

Kodzuken: Tvoje máma je úžasná, Meg-san.

Me: Já vím. 

Přešli jsme skupinový chat.

Yaku: Nazdar kluci, kdo je sakra Meg-san.

Lev: Hádej a můžeš třikrát, ahoj.

Kuroo: Teda Yaku, začínám se za tebe stydět. Vždyť to je Megumi.

Me: Ahoj Leve.

Yaku: Aha. Promiň, Ahoj Megumi.

Kuroo: Meg-san se mi líbí více. Zní to hezky.

Me: Poděkuj Kenmovi. Vymyslel tu přesdívku.

Kodzuken: Ahoj. Jen jsem to doladil.

Yaku: Mě se to taky líbí.

Me: Dobře, to už stačí.

Yaku: Co budete dělat zítra?

Lev: Já ještě nevím, máš nějaký návrh.

Kuroo: Já bych jeden měl. Co takhle zajít do akvaparku?

Yaku: To je super nápad.

Lev: Já nejsem proti.

Kuroo: Já vím. Já mám jen super nápady, Yaku.

Me: Já nemůžu. Musím se pustit do seminárky. V úterý ji mám odevzdat.

Kodzuken: Tak víš co? Já ráno příjdu a pomůžu ti s tím.

Lev: Já jsem ji chtěl taky pomoct.

Yaku: A co kdybychom ji pomohli s tím všichni.

Me: Kluci, zvládnu to sama, ale i tak děkuji.

Kuroo: Hele Meg-san, ve štichu tě nenecháme a navíc já ti to dlužím.

Me: Nech toho, Kuroo. Nic mi nedlužíš. Ale když jinak nedáte, tak klidně doražte.

Lev: Super. V kolik máme být u tebe?

Me: Třeba mezi devátou a desátou?

Kuroo: DLUŽÍM a budeme u tebe o půl desáté.

Me: Nehodlám se s tebou hádat, Kuroo. Budu vás tedy čekat. Už bychom měli jít spát.

Yaku: Jsem pro. Dobrou noc lidičky.

Lev: Taky. Dobrou noc.

Kuroo: Dobrou.

Me: Dobrou noc, kluci.

Kodzuken: Dobrou noc.

Náš skupinový chat skončil a vyskočil mi samostatný chat s Kenmou.

Kodzuken: Megumi, dobrou noc. Ať se ti zdá něco hezkého.

Me: Dobrou noc, Kenmo. Ať i tobě se zdá něco hezkého.

Popřáli jsme si a odložila jsem mobil na noční stolek. Zalehla jsem pod peřinu. Moje myšlenky se točily kolem Kenmy. Vzpomněla jsem si na ten moment, kdy jsem ho poprvé poznala. Všichni čtyři jsou super a berou mě takovou jaká jsem. A s tou myšlenkou jsem usnula.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*