Mr. Cold 2

5.

Hned po tom, co jsme si vybalili veškeré věci jsem dala Benovi najíst a poslala ho do sprchy. Ještě v ledničce žádné jídlo nemáme, a tak jsem nám objednala pizzu, ze které měl samozřejmě ohromnou radost. Všechno tady v Americe je velké, dokonce i to jídlo. Ben se pořádně najedl, ale i tak nám ještě něco zůstalo. Vše potřebné už máme vybalené a prázdné kufry jsem mohla schovat do skříně. Chvíli bude trvat než si tady zvyknu, ale Ben s tím zdá se žádný problém nemá. Jsem neskutečně ráda, že se mu tady líbí. Bylo by to ještě těžší kdyby ne. Vyjdu nahoru a uslyším tekoucí vodu v koupelně, je tam už dobrých deset minut a já vejdu dovnitř.

,,Co tam tak dlouho děláš, ty Nemo?,, zasměji se a přejdu k umyvadlu, abych mu nachystala kartáček a pastu.

,,Vždyť už jdu. Ta sprcha je super, vidím na tebe skrz sklo,, řekne a přilepí svůj obličej na prosklené dveře sprchového koutu. Vypne vodu a vyjde ven, vezme si svůj nachystaný ručník s jeho oblíbenými hrdiny a osuší se. Pomohu mu dostat se do pižama a popoženu ho, aby si šel umýt zuby. Jsou sice jenom čtyři hodiny odpoledne, ale pro nás byl dnešní den velmi náročný. Trochu mu osuším mokré konečky vlasů a už jej ženu do postele, kterou jsem mu mezi tím povlékla.

,,Tak, šup do postele,, řeknu a on hravě skočí do přikrývek. Pořádně ho přikryju a podám mu jeho plyšáka, bez kterého neudělá ani krok.

,,Mami?,, promluví a tázavě na mě pohlédne.

,,Ano, zlato?,,

,,Kdy mi rekneš něco o tátovi? Mám vůbec tatínka?,, můj úsměv povadne a na chvíli odvrátím svůj pohled. Co mu mám říct? Vím, že ho to zajímá a že se bude ptát čím dál častěji. Nechci mu ale kazit jeho ideál, který si zřejmě o jeho otci, jehož nezná, vytvořil. Jeho otec rozhodně není žádný ideál a nikdy nebyl.

,,To víš, že máš tátu,, povzdyvhnu si a snažím se o přesvědčivý úsměv.

,,Tak proč tady není s námi? On nás nechce?,, jeho otázky mě bodají do srdce jako ostré dýky. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Tohle je ta konverzace, které jsem se chtěla tak dlouho vyhnout. Nechci ho ranit ani zklamat. Nevím co mám říct.

,,Víš, zlatíčko, je to složité. To je mezi dospělými. Já vlastně nevím, jestli by tě chtěl,, řeknu a přivřu oči nad touto situací. Je to pro mě hrozné. Ben je úžasný chlapec a zasloužil by si milujícího otce, který by si s ním hrál a třeba hrál fotbal. Místo toho má jen mě a já vím, že nemohu nahradit tu mužskou autoritu, po které jeho dětské srdce touží.

,,A ty ho znáš? Mluvila jsi s ním někdy?,, pokračuje v kladení otázek. Chvíli přemýšlím co říct a na pár sekund se odmlčím.

,,Vlastně už ho ani neznám,, řeknu s nejistotou v hlase. Není to pravda ani lež. Vím, kdo je jeho otec, to je samozřejmé, ale neviděla jsem ho tak dlouho, že už ho opravdu vlastně ani neznám.

,,A teď už běž spát. Zítra se můžeme jít někam projít a dáš si ten hamburger, který jsi tak chtěl,, promluvím povzbudivě a pohladím ho po vlasech. Ještě ho stihnu políbit na čelo než se stihne otočit na druhý bok zády ke mně.

,,Radši bych se viděl s tátou,, řekne sklesle a já si povzdychnu. Je mi tak líto, že trpí, ale není to prostě jednoduché. Nemohu se někomu jen tak ozvat po devíti letech a říct, že má syna, to prostě nejde. A taky si myslím, že by o to ani nestál. Co si tak pamatuji, děti neměl nikdy rád.

,,Dobrou, broučku... Mám tě ráda,, řeknu a znovu ho pohladím předtím, než se zvednu z kraje postele.

,,Dobrou, mami, taky tě mám rád,, odpoví posmutněle a já za sebou pomalu zavřu dveře. Opřu se o ně a trochu zakloním hlavu. Tak ráda bych splnila Benovo přání, ale nemůžu. Možná jednou, až bude starší a bude stále tak moc zvědavý, sám si svého otce najde. Jen doufám, že až tento moment nastane, nebude mě Ben nenávidět...
Sejdu dolů a uklidím špinavé nádobí než se vydám do koupelny a zapnu si horkou sprchu. Nanesu na sebe levandulový sprchový gel a smyju ze sebe všechnu tu tíhu dnešního dne. Vyjdu ven, odlíčím se, umyju si zuby a mohu jít konečně taky spát. Ještě jednou zkontroluji Bena a když uvidím, že už spí, vydám se do své ložnice, abych si taky dopřála trochu odpočinku.

Harry

Je něco kolem čtvrté odpoledne a já opět sedím ve svém kůží potáhlém křesle v kanceláři mé firmy. Dnes toho bylo celkem hodně, ale to mi nevadí. Nevím co jiného bych měl dělat. Podívám se do počítače a promnu si své unavené oči předtím, než zvednu telefon, který ledabyle leží na stole.

,,Přijďte za mnou,, řeknu stroze a ihned hovor ukončím. Doufám, že dorazí rychle, všichni ví, jak hrozně nesnáším čekání. Po skoro patnácti minutách vstoupí jeden z mých neschopných zaměstnanců do mé kanceláře. Svraštím obočí a podívám se na něj.

,,Později jste snad už ani přijít nemohl,, reknu s ironií v hlase a zamračím se na něj.

,,Promiňte, pane Stylesi, já...,,

,,Sedněte si,, přeruším ho s netečným výrazem a on ihned se strachem v tváři uposlechne.

,,Takže, příští týden mám mít schůzku s tím chlapem z Reed industries, ale je tady nějaká změna. Řekněte mi laskavě proč!,, řeknu a naštvaně se na něj podívám. Jsem zvědavý co z něj vyleze.

,,N-no pan Reed mě včera informoval, že došlo k určitým změnám mezi jeho zaměstnanci. Pan Hawks už pro pana Reeda nepracuje,, promluví konečně a já se opřu zpět do křesla proplétajíc si své prsty.

,,Tak to musel být ten Hawks asi opravdový idiot,, řeknu si nahlas pro sebe a ten druhý idiot naproti mě jen přikývne.

,,Asi ano,,

,,A dál? S kým se mám tedy setkat? Rád bych to věděl když už půjdu do jejich firmy,, protočím očima nad faktem, že já půjdu tam a ne oni ke mně. Sice jsem s tím souhlasil, ale není to moc můj styl. Ostatní obchodníci běhají za mnou a ne já za nimi.

,,To je právě ten problém, pane... Je tam nějaký nový manažer. Tedy přesněji řečeno... Manažerka,, při jeho posledním slovu se mé oči rozšíří.

,,Žena?! On vyhodil Hawkse kvůli ženské?! No, pokud s ní ten starý idiot nespí tak si to neumím jinak reálně vysvětlit,, rozhodím naštvaně rukama a zvednu se z křesla, načež ten blbec naproti mě spozorní.

,,To je možné, ale taky je možné, že je třeba dobrá,, podotkne a já se na něj otočím.

,,To ano, ale jak v čem může být dobrá,, řeknu znechuceně a naliju si do broušené sklenice trochu nějakého alkoholu. To tam jako vážně jedu kvůli ženské? Už teď mám chuť to odmítnout.

,,A jméno? Kdo to je?,, pokračuji a čekám na stručnou odpověď.

,,To nevím, pane, je tam prý nová,, prolomí to úmorné ticho a já mám chuť se zasmát.

,,Ještě lepší,, ironicky se zasměji a poté se podívám na toho zbytečného člověka, který zde stále sedí.

,,To je vše, co jsem chtěl. Vypadněte,, řeknu klidně a napiji se ještě trochu té hořké tekutiny. Jsem opravdu naštvaný. Nejenom, že mi o tom Reed nic neřekl, ale ještě se tam budu bavit s nějakou ubohou ženskou. Tohle je snad jen hloupý vtip. Nesnáším když si o sobě nějaká žena myslí, že je dobrá nebo nedejbože úspěšná. Jediné co umí, je dobře š*kat a to je tak všechno. K tomu jsou celkem užitečné, ale jinak jsou k ničemu. No, uvidíme co ta Reedova rádoby manažerka dokáže. Třeba mě překvapí, ale o tom silně pochybuji.