Mr. Cold 2

20.

Nell

Můj dech se zatajil při tom, když jsem zvedla svůj pohled k muži, který stál přímo naproti nás, před našimi dveřmi. Je to jako ze špatného filmu. Tohle se přece nemůže dít. Ne teď. Prosím, ať je to jen zlý sen a já se za chvíli probudím. Tolikrát jsem Benovi kladla na srdce, že se nemá bavit s cizími lidmi a už vůbec jim otvírat dveře. A vždy se mými slovy řídil. Nechápu proč to dnes udělal, ale tohle už jen tak nespravím.

Harry? C-co tady děláš?,, zakoktám se při další věte a mám pocit, že za chvíli omdlím. Tohle přece nemůže být pravda. Co tady dělá? Přitáhnu si Bena blíž k sobě a pozoruji Harryho bledou tvář. Vypadá, že je opravdu v šoku a naprosto vykolejený. Ještě snad nikdy jsem ho takhle neviděla.

,,Ahoj,, řekne bezduše a znovu se na malou chvíli podívá na Bena. Stočím k němu svůj pohled a všimnu si, že si Harryho celou tu dobu důkladně prohlíží. V jeho očích je zmatení a nechápavost celé situace.

,,Běž se dívat na televizi, za chvíli přijdu,, řeknu směrem k Benovi a konečně tak upoutám jeho pozornost. Ještě chvíli tam stojí a znovu se podívá na Harryho než ho pošlu do obývacího pokoje. Přesvědčím se, že opravdu odešel a vyjdu ven, abych za sebou mohla zavřít dveře... Nějakou chvíli tam jen tak stojím a pozoruji toho bezradného muže, který se opírá o dveře vedle mě.

,,Jsi v pořádku?,, začnu si dělat starosti když se podívám do jeho bledé tváře. Vypadá opravdu bídně a já bych ho opravdu nerada zvedala ze země kdyby omdlel.

,,J-já... Už budu muset jít,, řekne najednou a snaží se získat zpět svůj balanc. Na chvíli to vypadá, že se dal jeho tlak opět dopořádku, ale potom mírně zavrávorá a já jsem nucena ho jistit.

,,Vždyť takhle nikam jít nemůžeš. Pojď, posadíš se uvnitř,, řeknu a už otevírám vchodové dveře, abychom se dostali do chodby.

,,Ne, jsem v pohodě,, promluví s trochou nejistoty v hlase a snaží se postavit do vzpřímené polohy.

,,To si nemyslím. Posaď se, donesu ti vodu,, pustím jej dovnitř a zavřu za námi dveře. Pomohu mu se usadit u nás v hale a rozejdu se rychlým krokem do kuchyně.

,,Mami, kdo to je?,, Ben ke mně rychle přicupitá a ne a ne dát pokoj.

,,Nestarej se a jdi se dívat na televizi. Moc se na tebe zlobím, Bene. Kolikrát jsem ti říkala, že tohle nesmíš dělat. Nemůžeš otevírat dveře cizím lidem. A teď upaluj do obýváku a zůstaň tam dokud nepřijdu,, řeknu rázně a ukážu prstem na vedlejší místnost. Ben pouze svěsí hlavu a zabrblá tichou omluvu než se vydá tam, kam jsem ho poslala... Projdu kuchyní až do chodby kde sedí Harry a vypadá to, že se mu už trochu navrací barva do tváří.

,,Na, tady máš,, podám mu sklenici vody a on ji bez řečí přijme. Vypije téměř celý obsah a potom se zhluboka nadechne zatímco ho bedlivě pozoruji.

,,Díky,, jeho hlas je tichý a přiškrcený.

,,Už je ti líp?,, zeptám se a on ke mně zvedne svůj obličej.

,,Proč jsi mi neřekla, že máš syna?,, na mou předchozí otázku neodpoví a pokračuje ve vyzvídání. Já věděla, že to přijde. Začínají se mi potit ruce a jsem opravdu hodně nervózní.

,,Neptal ses,, větší blbost jsem říct asi v tuhle chvíli nemohla, ale nic jiného mě nenapadlo. Začínám panikařit.

,,Jak bych mohl? Tohle by mě vážně nenapadlo,, rozhodí nervózně rukama a postaví se opět na nohy. Tyčí se nade mnou se svou úctyhodnou výškou a já jsem tak nucena trochu zaklonit hlavu.