Mr. Cold 2

24

Nell

Posadím se i s Benem na volné místo, zatímco autobus projíždí kolem vysokých budov. Sice vůbec netuším kam jedeme, ale je mi to celkem jedno. Nemám však žádný lístek a autobusem jsem tady ještě nikdy nejela. Myslím, že jsme od něj už dostatečně daleko a na další zastávce budeme muset vystoupit, aby nás nechytl revizor. Držím Bena pevně v náručí a snažím se ho uklidnit. Jeho tlumené vzlyky se dostávají k mým uším a sevře se mi hrdlo. Co jsem to jenom udělala? Zpanikařila jsem když jsem viděla Harryho výraz a věděla jsem, že mu to došlo. Co si teď jenom počnu? Možná kdybych se zachovala jinak, nepřišel by na to, ale já jsem prostě dostala strach a raději od něj utekla. Jak to teď vlastně celé bude když ví, že je Ben jeho syn? Nemá cenu mu to už více zapírat... Vůz se konečně po dlouhé jízdě zastavil a mohli jsme vystoupit. Postavila jsem Bena na zem a rozhlédla se kolem sebe. Vůbec netuším kde jsme.

,,Bene, zlatíčko, prosím přestaň plakat,, sehnu se k němu a konejšivě ho k sobě přitisknu. Tak moc mě mrzí, že jsem mu způsobila takový pocit.

,,M-maminko, co se stalo? Proč jsme od pana Stylese utíkali? On j-je zlý?,, podívá se na mě uslzenýma očima a zafňuká. Chvíli nic neříkám a přemýšlím nad tím, co mu mám říct. Harry je jeho otec, ale on to ještě netuší. Vlastně ani nevím, jestli se to někdy dozví. Nevím, jestli o to bude Harry stát. Každopádně by se ho neměl Ben bát pro případ, že by Harry chtěl, aby věděl, kdo je jeho otec. Jak ale říkám, vůbec si nejsem jistá jak to dopadne. Možná už nás nebude chtít nikdy vidět.

,,On není zlý, jen měl asi špatný den,, odpovím na jeho otázku a on se zadívá do země.

,,Ale proč jsme před ním utíkali? Maminko, ty se toho pána bojíš? Já mám strach,, vzlykne a nové slzy se objeví na jeho červených tvářích.

,,Ale ne, nebojím se ho, zlatíčko, všechno bude v pořádku,, přitáhnu si ho do silného objetí a snažím se uklidnit jeho pláč a úzkost. Sama si však nejsem ničím jistá. Jak bude Harry reagovat? Navštíví nás ještě? Co když bude naštvaný? Co když řekne Benovi něco hnusného? Co když na mě bude hrubý nebo ještě hůř, na Bena?

,,Tak proč se na mě díval tak škaredě?,, pokládá mi jednu otázku za druhou a já si povzdychnu.

,,To nevím... Ale jednu věc vím jistě, nemusíš se ničeho bát. Jsem tady, ano?,, řeknu popravdě a pohladím ho po vlasech.

,,D-dobře,, odpoví a já se postavím opět do vzpřímené polohy. Rozhlédnu se kolem a když uvidím projíždějící taxík, okamžitě na něj zamávám. Mám štěstí a auto za chvíli zastaví přímo u nás. Nastoupíme dovnitř a já nadiktuji řidiči naši adresu. Vezmu si Bena na klín a oba pozorujeme dění této části města. Musím říct, že jsme opravdu daleko a cesta domů asi potrvá nějakou chvíli...
Ben se konečně trochu uklidnil a já už začínám poznávat naši čtvrť. Už jsme skoro doma. Mé oči se rozšíří když zahlédnu velké černé auto, které stojí nedaleko našeho bydlení. Popojedeme ještě trochu dál a já už mám na dohled naše dveře. Ne! Prosím, ať se mi to jen zdá. Zpozorním když uvidím jak na schodech před našimi dveřmi sedí Harry. Rychle se podívám na Bena, ale ten se naštěstí dívá na druhou stranu.

,,Jsme tady,, hlas řidiče mě vyruší a já po něm střelím vylekaným pohledem. Trochu se zašklebí, ale potom se otočí zpět. Podám mu peníze a oba i s Benem vystoupíme z auta. Dívám se jak taxík pomalu odjíždí a zoufale sleduji jak odjíždí má jediná momentální záchrana. Ben se dívá neustále do země a za celou dobu naší cesty nepromluvil ani slovo. Pomalu se otočím směrem k našim dveřím a podívám se nahoru. Harryho pohled je zamračený a zamyšlený. Pořád se dívá do země a v jedné ruce drží velikou kytici růží a v druhé svírá malou modrou taštičku. Opatrně se otočím na Bena a on vzhlédne ke mně, ale dlouho tak nezůstane. Jeho pozornost upoutá Harry, který sedí na našich schodech. Znovu se na to místo otočím a v tu chvíli se střetnu s jeho pohledem. Okamžitě se postaví na nohy a jeho výraz změkne. Vpíjí se do mých očí a potom se jeho pohled přesune k Benovi. Ucítím jeho malé ručky, které se mě pevně chytí a schová se více za mě tak, abych ho v případě, že to bude potřeba, ochránila. Harry nic nedělá a jen tam tak stále stojí na místě bez jakéhokoliv pohybu. Po chvíli usoudím, že už tady není žádné jiné východisko a pohnu se i s nejistým Benem dopředu. Pomalu vyjdeme schody a já se zastavím na tom předposledním. Ovládne mě panika a nepříjemný pocit. Vzhlédnu směrem k Harryho tváři stále držíc bojácného Bena těsně u sebe. Jeho oči jsou plné otázek, proseb i vzteku. Stojí přímo před vchodovými dveřmi a zabraňuje nám tak vstoupit do našeho domu. Ihned si však povzdechne a postaví se na kraj tak, aby nám nebránil. Vyjdu na poslední schod a Ben přeběhne k mému druhému boku, aby nebyl Harrymu tak blízko. Uslyším hluboký povzdech toho muže, který jistým způsobem nahání hrůzu nám oběma. Nikdo z nás nepromluvil ani slovo a já strčím klíče do zámku a následně vchod odemknu. Otevřu dveře a sehnu se k Benovi. Jeho oči jsou vystrašené a těká pohledem mezi mnou a vysokou postavou za námi.