Mr. Cold 2

36.

Lívance už jsou hotové a Ben už sedí u velikého stolu uprostřed jídelny. Nemohu si pomoct, ale uprostřed tak velké místnosti vypadá tak drobně. Přijdu k němu a láskyplně ho políbím na jeho krásnou tvářičku. Kde je ten můj malý chlapeček? Kde je to moje miminko? Roste mi před očima tak rychle a já mám strach, že si ho nestihnu ani pořádně užít dokud ještě neodmlouvá mým objetím a mazlení. Zatím jsme v jídelně sami a společnost nám dělá jen personál, který občas projde kolem. Harry se tady ještě neukázal a já jen doufám, že se zachová dostatečně s úctou ke svému věku a přijde s námi a hlavně Benem posnídat. Na druhou stranu bych se nedivila kdybychom ho už dneska neviděli vůbec. Vím, jak těžce snáší odmítnutí a přiznávám, že má reakce na něj byla přehnaná, ale šlo to tak prostě nějak samo. Je už ale přece dost starý na to, aby své pocity dal stranou když je tady dítě a netahal to i mezi něj a Bena... Netrvá to dlouho a konečně se objeví v místnosti. Posadí se v tichosti do čela stolu a usměje se na Bena.

,,Tak co? Chutná ti?,, Zeptá se ho aniž by mi věnoval jediný pohled a pustí se do jídla, které jsem pro ně připravila.

,,Jo! Maminčiny lívance jsou nejlepší!,, Zvolá Ben nadšeně a nacpe si pusu dalším velkým kusem jídla. Celou pusu má od čokolády, ale i tak jsem ráda, že mu má snídaně stále tolik lahodí. Podívám se na Harryho, ale ten se na mě ani nepodívá. Místo toho pokračuje v konverzaci se svým synem, a tak je jen mlčky poslouchám a soustředím se na svůj talíř.

,,Panu Buddymu to taky chutná,, Promluví Ben a dělá, že krmí svého plyšového medvěda, který sedí vedle něj.

,,Ten plyšák má i jméno?,, Opáčí Harry s pozdvyhnutým obočím a trochu zasmušilým pohledem.

,,Jo, mám ho odmalička,, Odpoví a přitáhne si medvídka k sobě. Harry na to už nic neříká a dál pokračuje v snídani.

,,Chceš se jít dneska podívat ven? Ukážu ti zahradu,, Navrhne Benovi a napije se svého pomerančového džusu.

,,Jo! Mami, půjdeš s námi taky?,, Ben se ke mně otočí a já k němu vzhlédnu.

,,No jasně, zlato,, Přikývnu a znovu se podívám na muže vedle mě, ale za celou dobu mi nevěnoval jediný pohled a zdárně mě ignoruje i když se občas zapojím do jejich konverzace.

***

Po snídani jsme se oblékli a vyrazili všichni tři ven. Harry šel s Benem trochu přede mnou a všechno mu ukazoval. Okrásné stromy a keře, lavičky a fontány, sochy a jezírka. Je to tady trochu jako v nějakém parku takže je z toho Ben samozřejmě nadšený. Já jdu pomalu za nimi a jen tak přemýšlím o životě, o Benovi a taky o Harrym. O tom jak jsem zjistila, že jsem těhotná. O strachu z porodu a výchovy miminka. O tom, zda budu mít dost peněz na to, aby se měl Ben dobře a o touze zvednout telefon a všechno to říct Harrymu a schovat se k němu do náruče a žadonit o pomoc. To všechno se mi právě honilo hlavou a způsobilo, že se mi v očích začaly lesknout neposedné slzy. Zažila jsem toho za ty roky tolik. Byla jsem na všechno sama... Dám si ruce do kapes a trochu sklopím hlavu a snažím se zahnat ty zpropadené slzy.

,,Teda, mami, dívej!,, Benův hlas mě vrátí do reality, ale když zvednu hlavu a než si stačím všimnout co tak Bena nadchlo, stojí vedle mě Harry v tmavém kabátu a s bílým látkovým kapesníkem v ruce. Opatrně se na něj podívám, ale dívá se pouze stále před sebe a podává mi kapesník aniž by se na mě podíval. Zahanbeně ten kus látky přijmu a otřu si do něj své slzy smutku a lítosti. Potom konečně zvednu pohled k Benovi a zůstanu stát úžasem. Dívám se na veliké dětské hřiště s průlezačkami a všemi těmi různými věcmi pro děti. Podívám se ohromně znovu na Harryho, ale ten už kráčí směrem za Benem a nechává mě tak napospas mým pocitům. Přijde k němu a pomůže mu vylézt na jdnu z atrakcí, čímž tyto průlezačky pro Bena jistě jsou a kontroluje ho tak, aby si neublížil. Posadím se proto na blízkou lavičku a mlčky je pozoruji než se Ben rozhodne pro trampolínu kde ho už Harry nemusí hlídat. Přijde a posadí se vedle mě a už zase mi nevěnoval jediný pohled. Je to frustrující a stále se dívá před sebe na Bena. Snažím se nějak zachytit jeho kontakt nebo aspoň náznak, ale nic se nestane. Natáhnu proto k němu ruku a chci mu vrátit kapesník, do kterého jsem utírala své slzy.

,,Děkuji,, Řeknu opatrně a celou dobu ho pozoruji. Musí vědět, že se na něj dívám, přesto mi pohled neopětuje.

,,Nech si ho,, Odpoví stroze a ani se nehne. Jen si tiše povzdechnu a sklopím oči na své boty. Ben nám nevěnuje nejmenší pozornost a dobře se baví.

,,Promiň,, Promluvím do hrobového ticha, které mezi nami nepříjemně panuje.

,,V pořádku,, Řekne jen a dál ignoruje mé signály, aby se na mě aspoň na chvíli podíval. Pořádně si prohlédnu jeho profil a zaměřím se na jeho zasmušilou tvář. Vypadá, že zrovna nad ničím nepřemýšlí a jen tak pozoruje svého syna jak si hraje na hřišti, které pro něj nechal tak rychle vytvořit. Stejně jako kvůli němu předělal celý dům, aby nepůsobil tak tmavě a nechal pro něj vytvořit tak krásný pokoj stejně jako pro mě. A já si v tu chvíli říkám... Je opravdu tak chladný jak mu křivdím? Dokáže být někdo zlý když se takhle snaží pro svého syna, o kterém ani nevěděl že existuje a nemá k dětem žádný pozitivní vztah? Ano, možná se nechová dobře ke svým zaměstnancům a cizím lidem, ale jak se chová ke mně a Benovi? Dělá pro nás vše co je podle něj nejlepší. Chce, abychom se tady cítili dobře a udělal pro to víc než maximum. Chrání Bena jak nejvíc to jde a snaží se být pro něj dobrým tátou i když to pro něj byla vždy ta největší noční můra a zdroj veškerých obav ze selhání. Porušil kvůli němu všechny své zásady a toleruje vše co Ben jako dítě dělá a má pro něj dokonalou trpělivost a jediné co by za to chtěl je láska ode mě... Pozoruji ho ještě nějakou dobu a přemýšlím než si k němu přisednu o něco blíž tak, že se naše paže dotýkají. Ani nevím co to vlastně dělám a položím si pomalu hlavu na jeho rameno a je to tak dobrý pocit. Jako bych se zase cítila úplně v bezpečí. Nevydrží to však dlouho, protože po chvíli Harry náhle promluví.

,,Nemusíš nic dělat. Pochopil jsem to, co jsi mi dala ráno najevo a nemusíš se bát, o nic se snažit už nebudu. Nezlobím se, nemusíš se cítit špatně. Jen chci, abyste byli s Benem v bezpečí, o to jediné tě žádám, nech mě ho i tebe ochránit,, Jeho hlas je tichý a klidný, ale já vím, že uvnitř klidný není. Jsem donucena zvednout hlavu z jeho ramene když se náhle postaví a opět aniž by se na mě podíval, s klidným krokem odejde za naším synem.