Mr. Cold 2

12.

Po rozhovoru s panem Christem jsem se vrhla ihned do práce. Dnes mě toho čekalo opravdu hodně, ale konečně se blíží pauza na oběd. Už mám hrozný hlad a vzpomenu si na Bena. Vlastně na něj myslím téměř neustále, je to pochopitelné, jsem jeho matka a záleží mi na něm. Doufám, že mu svačina chutnala a že vše snědl. Snad bude dnešní oběd ve škole lepší než ten včerejší. Měli obalovanou brokolici a Ben tuto zeleninu nemá rád. Já ji ale naopak zbožňuji. Z přemýšlení o mém synovi mě vyruší hlasité vyzvánění mého pracovního telefonu a jelikož je to pevná linka, nevím, kdo volá.

,,Ano? Tady Nell Wattsonová,, představím se a čekám na odpověď.

,,Dobrý den, tady Sindy Rowenová, jsem asistentka pana Stylese. Mohu vás přepojit?,, ozve se z druhé strany zralý ženský hlas a při vyslovení Harryho jména mi zatrne. Co po mně chce?

,,Omlouvám se, ale bohužel teď mám důležité jednání, nemohu s panem Stylesem mluvit,, zalžu a předpokládám, že mi to vyjde. Ta žena nemůže vědět, že to není pravda, není tady.

,,Dobře... Vzkážu mu tedy, že momentálně nemáte čas,, je jasně očividné, že je z mého odmítnutí překvapená soudě dle krátké pomlky, kterou udělala. Nehodlám s ním mluvit a ani nemám nic, co bych s ním měla probrat. Pokud něco potřebuje, měl by se ozvat prvně panu Christovi, on to tady vede.

,,Dobře, naschledanou,, rozloučím se a po její zdvořilé odpovědi zavěsím. Nemám jediný důvod se s ním bavit. Stačí, že budu muset jeho společnost snášet zítra večer. Mám ještě chvíli čas než mi začne pauza, a tak se aspoň na chvíli vrátím k práci. Uběhlo jen pár minut a můj telefon, který leží na stole se opět ozve. To je to takhle pořád? To budu pořád jenom brát telefony?

,,Prosím? Tady Nell Wattsonová,, opět se představím jako před pár chvílemi a počkám až mi někdo odpoví.

,,Rád bych věděl co máte tak důležitého, paní Wattsonová, že se mnou nemůžete mluvit,, hluboký chraplavý hlas začne na druhé straně telefonu promlouvat a mně v tu chvíli vyschne v krku. No samozřejmě. Jak jsem si jen mohla myslet, že by zrovna on počkal. Upoutal mě však fakt, že si s jistou nelibostí pohrál na jazyku s mým oslovením. Všichni mi říkají slečno Wattsonová, ale on? On mi řekl paní Wattsonová a ještě to slovo nelibě zdůraznil. Nechápu toto jeho chování, ale nehodlám se tím zaobcházet. Je mi jasné, že to na něj může působit tak, že mám manžela, ale ať si myslí co chce. I kdyby to byla pravda, je to přece moje věc a on nemá právo to takhle dávat najevo. A vůbec... Nechápu o co mu jde.

,,Jak jsem již řekla vaší asistentce, mám jednání, pane Stylesi,, řeknu mu můj výmysl a snažím se znít co nejpřesvědčivěji.

,,Nechme té hry, Nell. Vím, že nic nemáš a pravděpodobně teď sedíš ve své kanceláři a za chvíli se chystáš na oběd,, řekne a tím mě zcela zaskočí a vyvede z míry. Začínám se cítit nepříjemně a trochu si poposednu. O co se jako snaží? Chce mě zastrašit? To se mu nepovede.

,,To není pravda,, snažím se znít klidně a vyrovnaně, ale sužuje mě nejistota. Jako by věděl, co opravdu právě teď dělám.

,,Já si myslím, že je,, řekne pevně a já se zamračím.

,,A dle čeho tak soudíš, jestli se mohu zeptat?,, zeptám se ho s mírným rozhořčením. Nechci se s ním dál bavit.

,,Podívej se z okna,, řekne a já chvíli zmateně mlčím. Potom se zvednu ze židle a přejdu k velikému oknu mé kanceláře, které slouží také jako pomyslná stěna této vysoké budovy. Podívám se pozorně dolů, ale jsem příliš vysoko na to, abych někoho poznala. To je přece blbost, nemohl by mě vidět. Potom se však podívám před sebe a v protějším mrakodrapu, přímo naproti mě stojí muž v tmavém obleku s dlouhými vlnitými vlasy a pozoruje mě svýma pronikavýma zelenýma očima. Mé tělo náhle ztuhne a já nejsem schopna udělat jediný pohyb. Kde se tam vzal? Co tam dělá?

,,Takže? Rád bych věděl opravdový důvod, proč se mnou nechceš mluvit,, promluví najednou svým hlubokým hlasem a na tváři má kamenný výraz, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
Snažím se posbírat všechnu odvahu, která mi zbyla a napřímím se.

,,Protože nemám důvod s tebou mluvit. Pokud potřebuješ řešit něco ohledně tvé spolupráce s naší firmou, ozvi se prosím panu Christovi. A teď když dovolíš, právě mi začíná pauza na oběd,, řeknu sebejistě a neustále se při tom dívám na něj.

,,Já tě na oběd někam pozvu,, pokračuje dál. To snad není možné, copak on nechápe, že se s ním bavit nechci? Je jasné, že jeho pozvání nepřijmu.

,,To opravdu není nutné, ráda se najím sama. A teď už bych opravdu ráda šla. Ahoj,, dokončím větu a aniž bych čekala na jeho odpověď, zavěsím. Moc dobře jsem věděla, že se ještě chystal něco říct, ale já mu nedala šanci. Koutkem oka jsem zahlédla jeho výraz když jsem si šla pro kabelku a nazula si své lodičky, ve kterých nejsem, pokud jsem v kanceláři sama. Byl naštvaný, ale to mě nezajímalo. Vzala jsem si svou tašku a prohlédla se v zrcadle, ještě jednou jsem se na něj nepatrně ohlédla. Stále tam stál a díval se na mě. Otevřela jsem dveře, rychle vyšla ven a vydala se konečně na oběd.

Harry

Stojím tam s mobilem u ucha a snažím se vzpamatovat z toho, jak mě Nell právě tvrdě odmítla. Ta drzost, vůbec se nezměnila. Naštvaně jsem dal mobil do kapsy a neustále ji sledoval. Otočila se ke mně zády a přešla zpět k jejímu stolu. Měl jsem tak dokonalý výhled na její útlé tělo. Dech se mi zadrhl v krku když se sehla, aby si nazula své boty na vysokém podpatku. Mohl jsem vidět její dokonalý zadek v té úzké sukni a začínalo mi být horko. Nazouvala si své černé lesklé lodičky tak pomalu a já měl pocit, že to snad dělá schválně. Z toho pohledu se mi zatočila hlava a já od ní nemohl odtrhnout zrak. Neustále jsem se díval na její pro mě až příliš přitažlivé křivky a její dokonalé nohy. Hlasitě jsem polkl když se postavila do normální polohy a trochu si poupravila svou světle modrou košili s mírným výstřihem. Sledoval jsem každý její krok jako by byla nějaká kořist a já se ji snažil jako hladový predátor ulovit. Poté si vzala svou kabelku, prohlédla se v zrcadle a já si všiml jak se na mě nepatrně před odchodem ohlédla. Mé tělo se napjalo a snažil jsem se jakkoli zachytit její pohled, ale než jsem stihl cokoli udělat, byla pryč. Nervózně jsem sebou trhl a posadil se do křesla, zatímco jsem čekal na jednání. Nevěděl jsem, že ji uvidím a že má kancelář přímo naproti této místnosti. Pozoroval jsem ji nějakou dobu než jsem kontaktoval mou asistentku, aby jí zavolala. Má firma je odsud sice daleko a to, že jsem byl tady byla náhoda, protože tady mám pouze jednání, ale byla to sakra dobrá náhoda. Ten výhled stál za to. Měl bych to tady tomu chlapovi pochválit. Mít tady kancelář, dívám se na ni celý den. Doufám, že jsem to dal Christovi jasně najevo a ona na tu zítřejší akci přijde. Po dnešním rozhovoru si tím ale nejsem úplně jistý. Nell je schopna tam nepřijít a to by mě dost naštvalo. Ještě stále jsem rozrušený z toho, že mě odmítla. Mé myšlenky se náhle rozplynou když do místnosti vejde několik mužů a zahájíme tak naši debatu. Nevím však, jestli budu schopný se plně soustředit. Jediné na co teď myslím je ona a její dokonalé tělo, které bych tak moc chtěl zase mít.