Mr. Cold 2

4.

Po mnoha hodinách letu můžeme konečně spatřit první známky New Yorku. Je tady něco kolem druhé odpoledne a Ben natahuje svou hlavu z okna, aby spatřil to magické velkoměsto, které většina z nás tolik touží navštívit. Jeho unavená očka bloudí po vysokých budovách, které se před námi spoza mraků objevují. Únava dopadá na nás na oba, ten časový posun bude znát ještě tak dva až tři dny než si aspoň trochu zvykneme. Musím přiznat, že je to pro mě velmi náročné. Musím se spolu s Benem dostat do našeho nového bytu, trochu se zde zorientovat a zařídit vše potřebné k tomu, aby mohl Ben nastoupit příští týden do školy. Vše už mám samozřejmě zařízené, vyřídila jsem to ještě když jsme byli v Anglii, ale je to přeci jen velmi náročné. A s malým dítětem obzvlášť. Nemám nikoho o koho bych se mohla opřít, ale pan Reed mi se vším ochotně pomohl, za což jsem mu velmi vděčná.

,,Mami, podívej na ty mrakodrapy!,, vykřikne nadšeně Ben a pár lidí se na něj s úsměvem otočí. Musím se pousmát nad tou jeho dětskou bezstarostností, jsem ráda, že je nadšený. Skoro celý let prospal, ale i tak je na něm vidět, že je unavený. Je to pro něj všechno nové a já se budu snažit mu to co nejvíc ulehčit.

,,Vidím, zlato,, odpovím a pohladím ho po vlnitých vláskách... Zanedlouho klesáme a jsme konečně bezpečně na zemi. Byl to úmorný let, ale máme to za sebou. Vyjdeme ven z letadla a po nějaké době najdeme pás, na kterém se povalují naše kufry. Máme je všechny, super. Teď už si jen chytit taxi a vydat se na adresu, která bude naším budoucím domovem. Pan Reed mi pomohl sehnat krásný byt v Brooklynu, samozřejmě v té lepší části. Zprvu jsem si nebyla úplně jistá, jestli si takové bydlení budu moct dovolit, ale pan Reed mě ujistil, že můj plat mi to umožní. Mám štěstí, že jsem dostala takovou nabídku a že mám tak úžasného syna, který je ochotný tohle všechno se mnou absolvovat... Po asi deseti minutách usilovného snažení se mi konečně podaří přivolat auto, které nás k bytu odveze. Naskládám za pomoci řidiče kufry dovnitř a nadiktuji mu přesnou adresu, kde nás má odvézt... Projíždíme středem velkoměsta a Benovi přecházejí oči v úžasu. Tohle není jako Londýn, vysoké budovy se tyčí do ohromných výšin a jen občas zde můžeme spatřit zeleň nebo stromy. Ulice jsou plné lidí a auta se zde tlačí ve spěchu a hluku přeplněných silnic.

,,Páni, mami, podívej, ta budova je obrovská!,, zvolá vedle mě ohromeně Ben a zatahá mě za rukáv, abych se podívala jeho směrem. Podívám se na jednu z nejvyšších budov ve městě a při tom pohledu mi vyschne v krku. Vím moc dobře kdo tam sídlí a komu tato budova patří.

,,Co tam asi je?,, řekne s úžasem a jeho oči jsou stále přilepené na té mohutné a vysoké stavbě.

,,To nevím, zlato,, řeknu a snažím se znít přesvědčivě. Raději svůj pohled odvrátím a podívám se na druhou stranu. Naštěstí naskočí na semaforu zelená a my pokračujeme v cestě do našeho nového bydlení... Po asi půl hodině jsme konečně na místě a už stojíme před dveřmi našeho domova.

,,Tak, jsme tady. Těšíš se?,, usměji se na svého syna a on se s radostí vydá do schodů, které vedou k hlavnímu vchodu. Jsem ráda, že máme svůj vlastní vchod, působí to mnohem lépe a je to veliká výhoda. Vložím dovnitř klíč a párkrát jím otočím než se dveře otevřou.

,,Páni,, uslyším vedle sebe a mohu vidět, jak se Ben rozběhl dovnitř. Jsem nadšená z toho co uvidím a jsem ráda, že má na to stejný názor i on.

,,Je to tady krásné, mami,, řekne a rozhlíží se všude kolem.

,,Ano, to je,, vše je zde zařízené do bílé a krémové barvy. Nábytek sem dovezli už před týdnem a vypadá to tady přesně tak, jak jsem si představovala. Je to tady krásné a myslím si, že si tady brzy zvyknem. Mám štěstí, že mi pan Reed se vším pomohl. Věděl, že jsem na všechno sama a jeho dobré srdce mi umožnilo tohle všechno.

,,Mami! Pojď se podívat na můj pokoj!,, křikne na mě nadšený chlapecký hlas z druhého patra. Zamknu za sebou hlavní dveře a vydám se za ním... Jeho pokoj je přesně takový, jaký si přál. Stěny jsou vymalovány do šedomodré, všude má plno prostoru na své hračky a knihy. Krásná bílá postel stojí napravo u stěny a stůl je naproti opodál. Vypadá to krásně.

,,Líbí se ti tady?,, zeptám se jej a vejdu více dovnitř.

,,Je to tady super!,, zvolá a začne si vytahovat a vystavovat hračky ze svého kufříku.

,,Zajdu pro tvé kufry a vybalím ti, ano?,, řeknu a on jen přikývne zcela zaneprázdněn svými autíčky a různými hračkami. Sejdu dolů a vezmu dva veliké kufry, které patří Benovi a jdu zpět do jeho pokoje.

,,Počkej, mami, ještě jsme se nepodívali k tobě,, zvedne se z koberce a už mě táhne dál chodbou. Otevřeme dveře do druhé ložnice a mé oči se rozzáří. Je to krásné... Bílá postel s béžovými přikrývkami a mnoha polštáři stojí uprostřed, vedle ní po obou stranách stojí noční stolky s lampami a na jednom z nich jsou světle růžové květy ve váze jako dekorace. Naproti postele je veliká skříň přes celou stěnu a uprostřed ji zdobí veliké zrcadlo. Nemohu si stěžovat, je to krásné.

,,Podívej na tu skříň! Konečně se ti sem vleze všechno oblečení,, Ben se ozve vedle mě a já se musím hlasitě zasmát.

,,Vždyť toho zase tolik nemám,, podotknu se smíchem a posadím se vedle něj na postel, na kterou ihned při první příležitosti skočil.

,,To není pravda, vždyť ty toho máš, že by se do toho oblékli všichni odsud,, rozhodí rukama a já ho škádlivě píchnu do paže.

,,Ale jdi, ty lháři,, zasměji se spolu s ním a pevně ho obejmu kolem ramen. Rozhlédnu se kolem a zdá se, že až teprve teď když tady tak v klidu sedíme mi to pomalu dochází. Opravdu jsme nadobro opustili náš milovaný Londýn a začínáme žít nový život tady v New Yorku. Určitě to bude skvělé. Aspoň doufám.