Mr. Cold 2

37.

Po zbytek dne jsem byla většinou s Benem, který dnes do školy pochopitelně nešel. S Harrym jsme mu už vysvětlili, že se od teď bude učit doma a budou ho chodit vyučovat jeho vlastní učitelé. Musím říct, že jsem od něj čekala možná trochu lepší reakci, ale bohužel opak byl pravdou. Na svou školu si už zvykl a spřátelil se se svými spolužáky a Alexem. Rvalo mi srdce když jsem ho musela takhle narychlo odtrhnout od všedního života navíc když si začal zvykat, ale neměla jsem jinou možnost. Často si přeji, aby byl Harry normální pracující muž co se stará o svou rodinu a ne bohatý byznysmen, kterého kvůli jeho bohatství a moci obklopuje neustále nebezpečí a krutá závist. S ředitelkou školy jsem ještě nemluvila a pouze jsem Bena na dnešek omluvila s tím, že je nemocný. Harry k nám během dne připojil jen na oběd a jednou se zašel podívat na Bena do pokoje a chvíli si s ním povídal a díval se jak si hraje s auty, které mu koupil. Když jsem vyděla to množství hraček poprvé, měla jsem dojem, že Harry vykoupil snad celé hračkářství zejména pak v sektoru automobilů... Jeho přístup ke mně se ale za celý den nijak nezměnil. Když jsme ve stejné místnosti nebo s Benem, stále mě ignoruje a ani se na mě nepodívá natož promluví. Mrzí mě to a ještě víc mě zamrzelo to, co mi řekl u hřiště. Pochopil, že s ním nechci mít společného nic víc než je naše dítě. Ale opravdu to chci? Za těch pár dní co jsem ho pozorovala jsem si všimla, že se opravdu v několika věcech změnil. Ale stačí to? Mohla bych mu znovu věřit? Problém je v tom, že bych i chtěla, ale vzpomínky a minulost mi v tom stále brání. Stále mívám často před očima svůj obličej plný modřin a těhotenské bříško. Vím, že když to udělal, nevěděl, že jsem těhotná, ale to ho přece neomlouvá. A není to jen v mé paměti. V té době jsem si udělala hned několik fotek během mého těhotenství. Chtěla jsem to mít zvěčněné tak jako to mívá sposta matek. Neměla jsem ale moc peněz na rozhazování a připravovala jsem se na příchod dítěte, takže jsem si nemohla dovolit ty krásné těhotenské fotky, které si nechává mnoho matek nafotit profesionálem. Zbývalo mi tak se vždy pouze vyfotit v zrcadle, abych aspoň pro sebe viděla jak mi Ben v bříšku každý měsíc roste a to znamená, že první část mého očekávání není na fotkách zrovna nejhezčí. Můj obličej byl plný modřin a hrál všemi barvami, ale nakonec se to dalo po nějaké době dopořádku a když se Ben narodil, vypadala jsem zase normálně... Jak ale můžu Harrymu po těchto zkušenostech znovu věřit? A můžu si být zcela jistá, že Bena neuhodí když něco provede stejně jako mě? Jak můžu k člověku, který mi udělal něco takového stále něco cítit? A je si opravdu plně vědom toho co provedl a dostatečně toho lituje? Přála bych si, aby se to nikdy nastalo. Aby to nikdy neudělal a byl celou dobu se mnou když jsem byla těhotná. Aby byl u toho když se Ben narodil. Minulost se ale zpátky vzít nedá a mně nezbývá nic jiného než se dívat vpřed... Opět mi stékají po tvářích slzy. To je dnes už podruhé.

,,Maminko, ty pláčeš?,, Ben ke mně přijde tak potichu, že jsem si ho vůbec nevšimla. Asi jsem byla příliš zamýšlená.

,,Jsem jenom šťastná, že jsme spolu, zlatíčko,, Usměji se přes slzy na to nejcennější co v životě mám a přitáhnu si ho k sobě blíž, abych ho mohla obejmout.

,,Maminko?,, Odtáhne se ode mě svýma malýma ručkama a podívá se na mě jeho zelenýma očima.

,,Ano?,,

,,Pláčeš kvůli tátovi? Jsi smutná?,, Jeho otázka mě překvapí a on mě přistihne při činu. Někdy mě až děsí jak dokáže rozpoznat mé myšlenky a vcítit se do mě.

,,Ale proč bych byla smutná, zlatíčko? Vždyť se máme moc dobře,, Pohotově odpovím a on se na mě smutně podívá.

,,Já tě mám pořád nejradši, mami. I když tátu mám taky moc rád, ale ne víc než tebe, neboj. Mám vás rád oba stejně,, Řekne a to byla poslední kapka k mé emocionální nerovnováze. Naplno se rozbrečím a uvězním Bena v pevném objetí. Nechávám slzy volně stékat po tvářích a tisknu k sobě mou nějmilovanější osobu. Opět si ničeho nevšimnu, ale ucítím jak se Ben trochu odtáhl.

,,Pojď za náma, tati. Můžeš se mnou maminku obejmout, aby jí bylo líp? Ona se bojí, že tě mám radši, ale já jsem jí řekl, že vás mám rád oba stejně,, Promluví a dívá se někam za mě. Je mi jedno jestli Harry udělá to co po něm Ben žádá nebo odejde. Je mi jedno jestli tady zůstane a bude se na nás dívat. Jen nechci, aby Ben teď kamkoliv odešel. Chci ho mít u sebe a objímat ho až do skonání světa. Soustředím se pouze na Benovu dětskou vůni když se mi do toho vmísí i čistě mužská kořeněná vůně. Zanedlouho ucítím jemný tlak na mých zádech a celé mé tělo se zahalí v náručí někoho jiného. Ani jeden z nás nic neříká a jen sedíme na zemi a já objímám Bena zatímco Harry objímá nás oba. Neúnosný proud slz se stále nechce zastavit a mě přepadnou veškeré pocity, které jsem v sobě musela celých těch devět let potlačovat. Beznaděj, strach, lítost, smutek, zoufalství. To všechno teď ve mně vybuchlo jako ohňostroj a já to nejsem schopna zastavit. Křečovitě chytím jednou rukou Harryho košili a svírám ji v dlani tak pevně, že bude zcela určitě skrčená a pomačkaná. Hlavu si opřu o jeho paži a vdechuji jeho jemnou vůni. Ben mě stále objímá kolem krku a občas mě pohladí po vlasech což mě vždy ještě více rozbrečí. Jsem za něj tak neskutečně šťastná a nikdy nelituji ani vteřiny svého života s ním, protože on je to jediné, co mi dělá skutečnou radost.

,,No tak mami, už nebreč. Táta je tady taky,, Řekne smutně a stále se mě snaží uklidnit. Tohle je poprvé co mě vidí takhle brečet a já vím, že až se vzpamatuji, budu toho litovat. Nechci ho zatěžovat takovými věcmi.

,,Bene? Co kdybys zašel dolů za Vivian a přinesl mamince něco dobrého, aby jí bylo líp?,, Harryho chraplavý hlas se ozve těsně u mého ucha a vyšle do mého těla spoustu klidu. Jeho hlas mě vždy uklidňoval když se něco dělo a zdá se, že se to ani po těch letech nezměnilo. Benovy ruce mě opustí a já mám chuť ho přitáhnout zase zpátky, ale nechám ho jít.

,,Tak dobře. Přinesu ti něco dobrého, mami,, Řekne a pohladí mě starostlivě po vlasech než opustí místnost. Je mi jasné, že se teď Ben cítí důležitě když ho Harry pověřil nějakým úkolem a to je dobře... Harry počká až Ben zavře dveře a opustí místo za mými zády a posadí se přímo přede mě.

,,Promiň, myslel jsem, že bych se měl přidat když to Ben chtěl. Nechtěl jsem ho zmást a odmítnout ho, jinak bych se nepřiblížil,, Řekne a dívá se celou dobu na mě. Cítím jeho pohled jak mě pálí do kůže. Jeho slova mě však nanovo rozbrečí a já se přisunu co nejblíž k němu a zhroutím se na jeho hruď. Chvíli mu to trvá, ale potom mě konečně obejme a já se tak mohu zase na chvíli cítit zbavena vší té tíhy, kterou s sebou nesu celých devět let. Brečím a nechávám své emoce vyplout na povrch.

,,Tak moc jsem se bála... Bála jsem se, že to nezvládnu. Že se Ben nebude mít dobře, že nebudu dobrá matka. Bála jsem se na to být sama,, Mluvím mezi vzlyky a krčím Harryho košili čím dál víc.

,,Já vím,, Řekne a já slyším jako by se jeho hlas zlomil.

,,Je mi to tak líto, Nell. Tak moc líto... Opravdu jsem tě miloval a nechtěl jsem ti ublížit. Nikdy si to neodpustím a hned jak bude vše zase v pořádku, nechám tě jít. Nechám tě být s Benem a budu vás navštěvovat a občas si ho brát k sobě,, Pokračuje, ale jeho hlas se třese. Na chvíli se na něj podívám a uvidím něco, co jsem viděla u něj snad jen jednou, možná dvakrát. Slzy v jeho očích jsou jasně zřetelné, ale nesnaží se to zakrývat. Místo toho se na mě taky podívá a smutně se usměje. Položím svou hlavu zpět na jeho hruď a snažím se trochu se uklidnit. Ben tady bude každou chvíli a já nechci, aby mě už viděl brečet. Najednou ucítím pohyb a než se stihnu vzpamatovat, jsem v Harryho pevné náruči a nese mě do mé ložnice. Pomalu mě položí na postel a přikryje mě do půli těla. Zatáhne závěsy a pak se na mě otočí.

,,Měla by sis odpočinout. Já se mezitím postarám o Bena. Neměj strach, bude v pořádku,, Řekne klidným hlasem a já ani neprotestuji. Nejsem zrovna v nejlepším stavu a takhle před Benem už být nechci. Vděčně se na Harryho podívám a položím se do polštářů a přikrývek než zavřu oči a po pár minutách samým vyčerpáním usnu.