Mr. Cold 2

9.

Harry

Vyjdu ven z místnosti a na pár vteřin zavřu oči. Stále nemůžu uvěřit tomu, že jsem ji znovu uviděl. Myslel jsem si, že už její tvář nikdy nespatřím a když se tak dnes stalo, něco ve mně vyvolávalo divný pocit. Jako bych se tak už někdy aspoň jednou v životě cítil. Vím, čím to je. Je to ona... Prostě a jednoduše ona. Její vzhled i vystupování rozbilo veškeré mé představy, které jsem si o ní doposup uchovával v paměti z dob, kdy jsme ještě byli spolu. Vypadala tak jinak. Už to není ta mladá dívka, do které jsem se kdysi tolik zamiloval. Naopak, je to žena, která si vybudovala slibnou kariéru a je úspěšná. Ano, je úspěšná a je to taky jediná žena, o které tohle kdy řeknu. Hned jak jsem ji spatřil jsem věděl, že je to ona. Její oči jsou pořád tak laskavé a krásné jako před devíti lety. Je starší, ale rozhodně to jejímu vzhledu neškodí, naopak, prospívá jí to. Snad jediné co je na ní jiné jsou její vlasy. Už nejsou tak krátké, ale sahají jí něco málo pod ramena. Také už její lokny nezáří nevinnou blond, ale je z ní hnědovláska... Nemohl jsem se na ni přestat dívat. Její tvář, vlasy i tělo, všechno mě na ní tak přitahovalo. Chtěl jsem se jí dotknout a myšlenka, že to udělat nemůžu mě doháněla k šílenství. Vše se ale pokazilo hned na začátku když mi ji Christ představil. Wattsonová? Nell Wattsonová?! Sice ji Christ nazval slečnou, ale znám ho dost dobře na to, abych potvrdil, že takhle nazývá každou ženu, která je mladší než on. Chápu, že si nenechala moje příjmení, ale myslel jsem, že si vezme své původní. Pravděpodobně si ho i vzala, ale potom se asi vdala. Ne! To nemůže být pravda! Žádný prsten jsem neviděl, ale teď už se to moc nenosí. Při té myšlence se mi udělalo zle a já byl nucen se zhluboka nadechnout. Ovládl mě hněv při myšlence, že se jí dotýká někdo jiný a že je zřejmě nečí ženou. Stisknu ruce v pěst a zamračím se. Jsem pořádně naštvaný, i když vím, že na to nemám právo a to mě štve ještě víc. Neviděli jsme se devět let, sakra! Měl byvh se vzpamatovat. Bohužel to není můj styl. Ne, pokud se to týče ní.

,,Těším se na naši spolupráci, pane Stylesi,, ozve se vedle mě Christ a já se na něj naštvaně podívám. Jsem vzteky bez sebe, ale snažím se to mírnit.

,,Nejste jediný, pane Christ,, řeknu stroze a rozejdu se dlouhou chodbou s tím otravným chlapem v zádech. Všudypřítomní zaměstnanci na mě jen zvědavě zírají a občas si něco udiveně řeknou. To jsem snad nějaká atrakce, nebo co?!

,,A řekněte laskavě svým zaměstnancům ať se chovají aspoň trochu profesionálně,, řeknu směrem k němu a podívám se mu naštvaně do očí.

,,Za slečnu Wattsonovou se omlouvám, je to její první den,, promluví a mně se začne vařit krev v žilách. Jak se opovažuje o ní takhle mluvit?!

,,Já jsem ale nemluvil o slečně Wattsonové! Ta jediná mě dokázala přesvědčit o tom, že vaše firma není ještě tak hrozná. Mluvím o těchto idiotech, kteří na mě zírají jako bychom tady byli snad někde v cirkuse!,, řeknu rázně a ukážu na ty idioty, kteří zvědavě stojí za skly svých kanceláří a snaží se na sebe nepoutat pozoronst. Jak dospělé a vkusné. Nespokojeně si povzdychnu a sleduji Christa jak se podívá na tu komedii před námi.

,,Omlouvám se, hned to vyřeším,, sklopí hlavu a já nastoupím do výtahu.

,,To bych vám radil pokud chcete být aspoň trochu tak úspěšný jako já,, pokárám toho starce a on jen přikývne. Dveře výtahu vydají signál, že se za chvíli zavřou když se na konci chodby otevře vchod, ze kterého jsem před pár minutami vyšel. Vystoupila ven z místnosti, ale svůj pohled nezvedla. Ještě na malou chvíli jsem ji mohl spatřit než se dveře výtahu nadobro zavřeli a zamezili mi tak v mém výhledu.

,,Do hajzlu!,, konečně jsem byl na chvíli sám a mohl si ulevit. Opět zavřu oči a snažím se trochu uklidnit, ale je to marné. Jsem tak naštvaný, ale jen tak to nenechám. Chci ji vidět znovu. Potřebuji slyšet její hlas, potřebuji se jí dotknout. Jakýkoliv kontakt s tou nádhernou ženou bude lepší než žádný. Ať už je s kýmkoliv, nezaslouží si ji. Vím, že jsem jí kdysi ublížil, ale znovu bych to nikdy neudělal. Nechal jsem ji jít, protože jsem věděl, že je to pro její dobro a ničil jsem se devět let myšlenkami a vzpomínkami na ni. A teď když jsem ji znovu mohl spatřit, už ji odejít nenechám. Potřebuji ji ve svém zasraném životě, ale co ona? Zdá se, že se posunula dál a je šťastná. Nebo není? Z jejího výrazu jsem nedokázal nic vyčíst. Žádnou emoci, žádný cit. Jako by se stala vůči mě imunní. Možná miluje někoho jiného, možná je opravdu vdaná. Při této myšlence mě zamrazí a z přemýšlení mě vytrhne zvuk, který signalizuje, že jsem v přízemí. Rychlým a rázným krokem se vydám k východu a ke svému autu. Chci už být z této zatracené budovy pryč!

,,Dej mi klíče, Jamesi, pojedu sám,, řeknu ihned jak přijdu k mému řidiči, který tady na mě celou dobu čekal.

,,Ale pane, kam mám jít já?,, ozve se s nechápavým výrazem a já protočím oči nad mou nynější nedomýšlivostí. Vytáhnu z peněženky několik bankovek a dám mu je bez zájmu do rukou.

,,Na, běž se někam třeba najíst a potom si vem taxi nebo pro tebe někoho pošlu,, řeknu a bez jakéhokoli čekání na odpověď sednu do auta na místo řidiče a zběsile vyjedu na silnici nechávajíc Jamese za sebou. Musím se uklidnit, potřebuji být sám. Nic si nedělám z mé rychlé jízdy a i kdyby mě zastavila policie, zaplatil bych jim... Musím jet domů, potřebuji se něčeho napít a vše si promyslet. Co ta ženská se mnou dělá? Uvidím ji po devíti letech a chovám se hned jako kretén. Je to směšné. Neměla by na mě mít takový vliv. Ona už mě nemiluje. Nemiluje mě.

,,Sakra!,, bouchnu do volantu a neochotně zastavím na červené. Měl bych už na ni jednou provždy zapomenout. Vlastně, já ji přece taky nemiluji. Co to vůbec je? Láska. Taková sračka. Možná jsem k ní kdysi něco cítil a ona ke mně, ale to už je pryč. Š*kám jiný holky tak proč se nad tím zamýšlet? Nedělal bych to přece, kdybych ji pořád miloval. Je to blbost! Je to naprostá sračka! Ona spí beztak s někým jiným a ještě ho miluje, ne? Zlost a strach z této úvahy zatemnila mou mysl. Vydal jsem se rovnou domů kde jsem si nalil plnou sklenici alkoholu a posadil se do křesla. Rozepl jsem so košili a vzal do ruky mobil, který ležel vedle na stole. Kromě pár sluhů jsem byl doma sám. Jako vždy. Vytočil jsem známé číslo a čekal až bude hovor přijat.

,,Haló? Kdo volá?,, ozve se z druhé strany vysoko postavený ženský hlas a já nad tím zvukem znechuceně skřivím obličej. Už teď jsem nasraný ještě víc.

,,Buď sticha a nedělej ze sebe krávu! Okamžitě přijď!,, křiknu naštvaně a ihned zavěsím. Má mysl není čistá a to co se chystám udělat není sice až tak neobvyklé, ale vzhledem k situaci vím, že potom budu zlostí nepříčetný. Ne na tu děvku, co za chvíli přijde, abych ji ze zlosti tvrdě a bez lítosti oš*kal, ani na Nell, ale na sebe. Vím, že to není správné a možná toho budu i litovat, ale jí by to bylo stejně jedno. Dnes večer se vrátí za svým manžílkem a stráví celou noc s ním, ne se mnou. Chce se mi z toho zvracet. Snažím se zvednout svůj zasraný opilý zadek a jdu ke dveřím. Předpokládám, že ta děvka tady za chvíli bude. Zkrátím si čekání další skleničkou tvrdého chlastu a vyčkávám tu ubohou ženskou... Tohle bude zřejmě dlouhý den.