Mr. Cold 2

32.

Nell

Ben po nějaké době dovádění na skluzavce a s auty usl. Přesně jak jsem očekávala. Uložila jsem ho do velké postele a přikryla. Ještě jsem se na něj jednou podívala a zavřela za sebou dveře zatímco na mě Harry čeká v ,,mém,, pokoji. Sedí na kraji postele, ale hned se postaví jakmile vejdu dovnitř.

,,Můžeme si teď promluvit?,, Řekne trochu víc nahlas a já si dám ukazováček přes rty, abych mu naznačila, že se má ztišit, protože Ben spí. Vyjdeme ven z pokoje na chodbu a já následuji Harryho dolů do přízemí.

,,Dost se to tady změnilo,, Uznám když si prohlížím interiér domu. Zdi jsou mnohem světlejší než si pamtuji, nábytek je nový a celkový dojem domu je příjemnější.

,,Vlastně jsem to tady nechal upravit pár dní zpátky,, Odpoví a pozve mě do pokoje s pohovkami a krbem v čele místnosti, ve kterém plápolá oheň.

,,Předělal jsi to tady kvůli nám?,, Nadzvednu obočí a posadím se na místo, které mi nabídne. Mladá dívka mi přinese čaj a nesměle se na mě usměje.

,,Díky,, Oplatím jí a ona s přikývnutím místnost zase opustí. Harry mezitím stojí u velikého okna zády ke mně a dívá se do sychravého počasí.

,,Chtěl jsem, aby se vám tady líbilo a cítili jste se tu dobře,, Mluví dál, ale neotočí se. Napiju se lahodného čaje a ihned mě udeří vzpomínky. Tento čaj jsem tady pila pokaždé. Na chvíli zavřu oči, ale ihned se vrátím zpátky do reality.

,,Nemusel jsi to dělat,, Řeknu popravdě a položím šálek s čajem na stůl před sebe. Harry se ke mně konečně otočí a posadí se naproti mně. Dívá se na mě upřeným pohledem a já v jeho očích spatřím lítost a smutek. Trochu mě to vyvede z míry, ale snažím se to zamaskovat.

,,Chci napravit to, co jsem kdysi udělal,, Začne a já si povzdychnu. Nechci se už k tomu vracet. Zdárně se mi dařilo na to nemyslet devět let a on to teď jen tak vytáhne. Trochu si poposednu a spojím ruce na klíně.

,,Nechci se k tomu vracet, Harry,, Odpovím a sklopím pohled ke svým dlaním. Ani se nenaděju a najednou sedí v těsné blízkosti vedle mě. Rozpačitě se na něj podívám, ale nic neřeknu.

,,Dej mi ještě šanci, Nell. Nech mě ti dokázat, že jsem se změnil,, Naléhá na mě a já se od něj snažím odsunout.

,,Pokud pro mě chceš opravdu něco udělat a dokázat mi, že jsi aspoň trochu jiný, buď pro Bena takovým tátou, jakého si vždy přál... Mezi námi to už skončilo před devíti lety, Harry. A protože nechci, aby ses zbytečně namáhal co se našeho vztahu týče, jsem rozhodnutá s tebou vycházet kvůli Bena, ale to je vše co ti mohu nabídnout. Jsem ochotna ti ho svěřit do střídavé péče pokud si to budeš přát, ale bydlet u tebe nebudeme. Nesvěřím ti ho však dřív dokud si nebudu zcela jistá, že mu neublížíš pokud by něco provedl nebo tě neposlechl,, Odpovím zatímco se mu dívám pevně do očí. Musí vědět, že neustoupím a tohle je mé konečné rozhodnutí. Nic mi na to neřekne a mlčky mě pozoruje. Nevypadá naštvaně ani rozhořčeně, spíš zklamaně. Zřejmě si opravdu myslel, že mu dám ještě šanci a to jen proto, že je to už devět let. Na to co mi ovšem udělal se jen tak nezapomíná a já na to nezapomenu nikdy. A to ani nezdůrazňuji, že jsem byla už v tu dobu těhotná, i když jsem to ještě netušila. Ty modřiny na obličeji byly horší než jsem si myslela a hýzdily mou tvář ještě dost dlouho. Takže když jsem vyšla ven sice jen s malým těhotenským bříškem, vypadalo to opravdu hrozně a lidé se na mě otáčeli. Proto jsem vycházela ven jen když jsem musela dokud to zcela nezmizelo... Při této vzpomínce se od něj odtáhnu co nejdál a on mě naštěstí nenásleduje. Místo toho si mě stále pečlivě prohlíží.