Mr. Cold 2

38.

Když jsem otevřela oči, za oknem byla tma. Podívala jsem se na mobil a zjistila jsem, že je devět večer. Spala jsem tedy opravdu dlouho, ale pomohlo mi to. Cítím se mnohem lépe a vůbec nevím co budu celou noc dělat, protože mám energie na rozdávání. Zvednu se z postele a podívám se do zrcadla. Páni. To jsem sebou ve spánku tolik házela? Nepřišlo mi, že by byl můj spánek neklidný. Mé vlasy jsou jedním slovem chaotické a trčí do všech stran. Prohlížím se když za zády uslyším otevírání dveří. Rychle se otočím a spatřím Harryho jak nakukuje dovnitř.

,,Jen jsem chtěl... Páni,, Řekne nahlas to co jsem si myslela i já když jsem se uviděla po dlouhém a zřejmě neklidném spánku.

,,Já vím,, Uchechtnu se a začnu si vlasy upravovat, ale moc se mi to nedaří. Jeho oči mě celou dobu pozorují a vejde trochu víc do místnosti a opře se o futra dveří.

,,Kde je Ben?,, Zeptám se zatímco si dělám na hlavě pokus o drdol.

,,Už spí. Uložil jsem ho,, Odpoví a já k němu vzhlédnu.

,,Sám?,, Pozvednu obočí a marně zápasím s vlasy.

,,Ano, Nell, sám,, Řekne a nepatrně si povzdechne.

,,A bylo všechno v pohodě?,, Pokračuji a konečně něco vytvořím i když upřímně nevím co to je. Vypadá to jako drdol, ale zároveň jako něco, co rozhodně nebylo v plánu.

,,Jo, byl v pohodě,, Mykne rameny a znovu se na mě zadívá.

,,Jak vypadám?,, Položím mu absurdní otázku, protože ať už řekne cokoliv, vím, že vypadám hrozně.

,,Vypadáš krásně,, Řekne celkem bez přemýšlení a jde vidět, že zarasil sebe tak samo jako mě. Nepůsobil, že by nad tou odpovědí nějak přemýšlel. Prostě to řekl. Podívala jsem se mu do očí, ale nic jsem neodpověděla. Nějak jsem najednou neměla co říct. Díváme se na sebe už dobré dvě minuty a mně se konečně podaří odvrátit zrak. Položím zdobený hřeben na elegantní stolek se zrcadlem a prohlédnu si květiny, které se na něm vyjímají. Všimla jsem si jich hned jak mi poprvé tento pokoj ukázal. Krásné a čerstvé květiny.

,,Ty ho pořád máš?,, Kývne na hřeben a já pozvednu obočí když si to uvědomím. Ten hřeben mi kdysi dal a já z toho měla ohromnou radost. Je to ručně vytvořený kartáč na vlasy s mými iniciály, které jsou na něm vyryté a vyplněné pravým zlatem a kolem je krásné jemné zdobení. Je to opravdu krásný kousek a já jsem se o něj starala vždy jak nejlépe jsem uměla, protože je to pro mě cenná věc.

,,Ano, mám,, Odpovím a s malým úsměvem se kartáče dotknu konečky prstů aniž bych si to uvědomila. Pak se na něj podívám a v jeho očích je toho najednou tolik. Stále stojí na stejném místě a nesnaží se ke mně dostat blíž. Jen mě mlčky pozoruje, ale jeho oči vypovídají víc než slova. Dívám se do brány do jeho duše a najednou uvidím tolik pocitů. Jako by se jeho zdi zbortily a ukázaly mi svou pravou tvář. Lítost, smutek, rezignace, láska. To všechno a ještě víc teď vidím v jeho očích. Jeho obočí je zkrouceno v náznaku beznaděje aniž by to sám chtěl. Cítím jeho touhu, jeho potřebu být ke mně blíž... Udělám jeden nepatrný krok směrem k němu a on se přestane opírat o futra a udělá to samé, ale mnohem opatrněji. Udělám ještě jeden krok, ale stojí na místě. Nakonec se rozhodnu přijít až k němu a zvednu hlavu, abych mu viděla do tváře. Poté se podívám na jeho hruď, která se nepravidelně zvedá a položím na ni opatrně obě dlaně. Jeho dech se na pár vteřin zadrhne a já cítím jak sběsile mu bije srdce. Jsem fascinovaná svými dlaněmi na jeho hrudi a chvíli tak zůstanu než se trochu vzpamatuji a opět k němu vzhlédnu aniž bych přerušila veškerý fyzický kontakt. Stále mě pozoruje a jeho temné oči se vpíjí do těch mých. Stočím pohled k jeho rtům, ale ihned se vrátím zpět k jeho očím. Ruce má stále podél těla a ani jednou se mě nepokusí dotknout. Jen tiše čeká, co se bude dít.

,,Harry?,, Konečně ho oslovím a jeho zorničky se rozšíří jako by se probral z nějakého tranzu.

,,Ano?,, Jeho hlas tichý, fascinovaný a trochu nejistý. Nepamatuji si kdy jsem ho takhle viděla naposledy. Kde je ten sebejistý a rázný muž? Kde je teď ,,pan,, Styles? Nic už mu však neodpovím když se po další dlouhé chvíli trochu sehne, aby mi byl blíž. Velmi pomalu a opatrně mě chytne za pas, ale nevyvíjí žádný tlak. Skoro jako by mě ani nedržel, jen jemně přiložil své velké dlaně na mé tělo. V tu chvíli se cítím jako by mnou projel ten nejsilnější blesk a trochu se pod jeho dotekem zachvěju, ale neucuknu. Začne se ke mně přibližovat čím dál víc a já mu jdu bezmyšlenkovitě naproti. Naše nosy se téměř dotýkají a já si stoupnu na špičky, abych se k němu ještě víc přiblížila. Nemyslím na nic, jen na něj a na tu potřebu cítit ho co nejblíž. Na tu potřebu cítit se zase jako celek... Aniž bychom dál čekali, narušíme veškerý prostor, který mezi námi panuje a spojíme naše rty. Je to jako výbuch citů, jako exploze granátu plného nevyřčených slov, které se přeměnily do tohoto okamžiku. Jeho dotek zesílí a obtočí své paže kolem mého pasu zatímco já ty své otočím kolem jeho krku. Prohloubím náš polibek, protože i když se naše rty spojily, stále čeká na jasný signál, že to takhle chci taky. Má víčka jsou silně zavřená a tisknu jeho tělo co nejvíce k sobě. Všechen stres a strach, všechny obavy jako by najednou opadly a byli tady teď jenom on.

,,Nell,, Promluví když se od sebe na chvíli odtáhneme, abychom nabrali vzduch. Jen se na něj krátce podívám, ale ihned si ho přitáhnu zpět do polibku. Nemohu přestat. Je to skoro jako by jeho rty byly má droga. Chci zažívat ten pocit pořád dokola dokud se neotrávím... Najednou uslyšíme tlumené zvuky z Benova pokoje a já se ihned odtrhnu. Podívám se Harrymu do očí, které teď září jako lampióny ve tmě. Jeho rty jsou sytější a trochu nateklé, ale to ty mé určitě taky. Odstoupím od něj ihnej jak se dveře do mé ložnice pomalu otevřou a dovnitř vejde rozespalý Ben v pyžamu a s plyšovým medvědem v ruce.

,,Maminko? Ty už jsi vzhůru?,, Řekne tenkým hláskem a já k němu ihned přistoupím.

,,Ano, zlatíčko. Ale proč nespíš?,, Řeknu s konejšivým úsměvem a on si promne oči a podívá se na Harryho.

,,Táta mi četl pohádku, protože jsem nemohl usnout. Měl jsem o tebe strach, ale chvíli jsem spal,, Odpoví a já se na něj ještě víc usměji a potom se podívám letmo na Harryho.

,,Táta ti četl pohádku na dobrou noc?,, Řeknu a vezmu ho do náruče. Harry nás pouze mlčky pozoruje a zřejmě se stále snaží sám sebe uklidnit.

,,Jo, tu mojí oblíbenou,, Řekne a já ho políbím na tvář a pohladím po vlasech.

,,Tak to je dobře. Nemusíš se bát, zlatíčko, jsem v pořádku, jen jsem byla unavená. Pojď, půjdu tě zase uložit,, Ještě jednou se krátce podívám na muže za mnou a usměji se než opustím svůj pokoj a odejdu uložit našeho syna.