Mr. Cold 2

27.

Harry

Hned jak jsem se dostal do auta a opustil jejich byt, vydal jsem se okamžitě domů. Ani nevím jestli jsem rád nebo naštvaný. Vlastně ani nevím co jsem si myslel když jsem Nell řekl, že chci, aby se ke mně s Benem nastěhovali. Prudce zabrzdím před příjezdovou cestou k mému domu a opřu si čelo o volant, hluboce se nadechnu a na chvíli zavřu oči. Potřebuji je u sebe. Chci, aby žili se mnou. Chci je vidět každý den v mém domě. Chci, aby měl Ben ten největší a nejlepší pokoj. Aby měl chůvu, soukromé učitele, své vlastní hřiště. Cokoliv, co bude chtít. A Nell... Bože, chci, aby měla všechno. Jenomže ona mi to nedovolí. Nechce mě k sobě pustit a já vím jistě, že pokud ji a Bena budu chtít dostat do mého domu, musím jí dokázat, že jsem se změnil. Nesmím na ni tlačit. Musím ji nějak přesvědčit... A pak mě to napadlo! Ben! Jedině on ji dokáže přesvědčit, aby se ke mně nastěhovali. Musím si ho získat na svou stranu. Vlastně to musím udělat tak jako tak. Neumím s dětmi vycházet a vlastně ani nechci, ale on je výjimka. Je můj syn... Zaparkuji na place před schody do domu a vejdu dovnitř jakmile mi Dereck otevře dveře.

,,Vítejte doma, pane Stylesi,, Jeho profesionální odměřenost a kamenný výraz je to první co chci při vstupu do domu vidět. Vždy mi to tak vyhovovalo. Jako vždy mu na pozdrav neodpovím a chystám se vyjít nahoru do šatny, abych se převlékl, ale něco mě zarazí. Podívám se na Dercka, který stojí opět na svém místě u dveří pro případ, že by někdo další během dne potřeboval otevřít. Jako by tady snad nějaké návštěvy chodily. Důvod mé náhlé pozornosti je však jiný. Dereck má něco kolem šedesáti a pracuje u mě už nějakých pár let. Soudě dle jeho věku už musí mít hodně věcí za sebou. Vrátím se zpět do haly a nespouštím z něj svůj chladný. Jeho oči se okamžitě přesunou na mě a jeho postoj znejistí když si uvědomí, že se vracím přímo k němu. Nikdy s ním nemluvím takže chápu jeho překvapení a očekávání.

,,Máte děti, Derecku?,, Přejdu ihned k věci jakmile k němu dojdu dostatečně blízko.

,,Ano, pane. Mám dva syny a dceru,, Odpoví trochu rozpačitě. Je mi jasné, že nechápe záměr mé otázky.

,,Byl jste u toho když se narodili? Vychoval jste je?,, Ptám se dál a nespouštím z něj oči.

,,Ano, všechny,, Odpoví. Trochu mě to rozladí, i když vím, že to není jeho chyba. On se svými dětmi byl a viděl je vyrůstat, podílel se na jejich výchově s jeho ženou, zatímco já ani nevěděl, že Ben existuje a propásl jsem tak několik let jeho života. Bez dalších slov se otočím a rázně odejdu s rukama za zády. Nezajímá mě, co si o tom Dereck myslí a vydám se do šatny.

***

Zbytek dne jsem usilovně přemýšlel jak tady vytvořit co nejlepší prostředí pro to, aby tady byl Ben spokojený a Nell tak viděla, že je to tady pro něj lepší. Pozval jsem proto dnes večer do velkého sálu všechny, co tady u mě doma pracují a chci jim říct jak to tady od teď bude vypadat. Stojím v čele velkého podélného stolu a dívám se na všechny, co zde mají nějakou roli. Od ochranky až po ty, co tady uklízí. Všichni mě překvapeně pozorují a čekají co se bude dít. Někteří jsou nervózní, jiní vyděšení a zbytek si to tady zvědavě prohlíží, protože v této části domu nikdy předtím nebyli.

,,Poraďte se ke stolu. Všichni,, Řeknu chladně a čekám až se konečně pohnou z místa. Jedno místo je stále volné a já tak vím, že někdo tady chybí. Najednou uslyším za dveřmi místnosti rychlé kroky, které ustanou těsně před nimi. Následuje tiché zaklepání.

,,Vstupte!,, Řeknu rázně a dveře se po chvíli pomalu otevřou a odkryjí drobnou postavu za nimi.

,,Omlouvám se, pane Stylesi, já...,, Jsem zlostí bez sebe a má čelist je napnutá. Jak se opovažuje přijít pozdě?!