Spitfire

48. chapter

                                                                                                                                                Pusťte si písničku →

Přecházela jsem sem tam po Harryho bytu do té doby, dokud jsem se nezastavila u okna. Venku svítilo krásně sluníčko i přesto, že bylo pár stupňů pod nulou. Na tváři mi pohrával menší úsměv, dneska jsem měla dobrou náladu a to nejen díky tomu, že po dlouhé době bylo venku hezky. Neotočila jsem se, když jsem ucítila ruce, jak mě objaly kolem pasu, jen jsem se víc usmála. Hned na to mě pošimraly kudrliny na tváři, jak si Harry položil hlavu na moje rameno. Trochu jsem pootočila hlavou, abych na něho alespoň trochu viděla, což se mi podařilo.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se ho tiše, protože před chvílí telefonoval a podle toho, že jsem slyšela tlumený, ovšem naštvaný hlas, tak jsem soudila, že se něco děje. Tázavě jsem se na něho dívala, dokud mi po pár vteřinách neodpověděl.

„Teď už jo.“ zamumlal v odpovědi proti mému krku, kam mi poté věnoval drobné polibky, se kterými postupně pokračoval nahoru k mému uchu. Naklonila jsem trochu hlavu na stranu, abych mu usnadnila přístup a přitom přivřela oči, díky čemu jsem se plně soustředila na jeho dotyk. „Všechno už bude jenom v pořádku.“ promluvil znovu po chvíli.

„To jsem ráda.“ zašeptala jsem tiše a položila své ruce na ty jeho, kterýma mě objímal pevně kolem pasu, tak že se má záda opírali o jeho hruď, ovšem ne na dlouho. Z ničeho nic mě otočil, tak, že jsem stála k němu čelem. Zaklonila jsem hlavu a on tu svou naopak trochu sklopil, tudíž se naše čela o sebe lehce opírala. Zhluboka jsem se nadechla předtím, než jsem promluvila, protože jsem věděla, že má slova ho naštvou. Ale musela jsem mu to říct, protože, co řekl Trevor, nejspíš bylo důležité, jelikož jsem pochybovala, že by si dal takovou práci s tím, aby řekl nějakou nepotřebnou hloupost. „Víš, potkala jsem Trevora.“ začala jsem.

„Cože?“ řekl Harry a přitom se napnula jeho čelist. Jeho výraz tváře se kompletně změnil, dokonce jsem ani nedokázala přesně vyčíst, jak se cítí podle jeho očí, kde se dali většinou zjistit všechny jeho emoce. Něco na přísloví, že oči jsou okno do srdce, byla pravda. „Kdy? Proč si mi to neřekla?“ zeptal se hned na to, přičemž jsem ucítila, jak jeho stisk kolem mě zesílil.

„Předtím, než jsi přešel ke mně domů.“ přiznala jsem a přitom sklopila pohled jako nějaké malé provinilé dítě, které snědlo sladkosti, i když nemělo. „A neřekla jsem ti to, protože ses najednou zjevil u mých dveří a věř mi, že jsem ten moment nechtěla zkazit.“ vysvětlila jsem, načež jsem slyšela, jak si zhluboka povzdychl. Jeho rysy ve tváři zjemnily.

„A co ti chtěl? Udělal ti něco?“ zeptal se naléhavě a přitom jeho ruce směřovaly k mým tvářím, které lehce chytil do svých dlaní. Zavrtěla jsem v odpovědi hlavou.

„Ne, nic mu neudělal.“ řekla jsem a pak se krátce zamyslela nad tím, co mi přesně řekl. „Jenom ti mám vyřídit vzkaz, prý že ho pochopíš.“ dodala jsem hned na to po kratší odmlce, Harry se na mě podíval takovým způsobem, který naznačoval, ať mluvím dál. „Ani nejlepší běžec neuteče před svým svědomým.Tohle řekl, alespoň myslím.“

„Do prdele.“ byla reakce Harryho, trochu jsem se nad tím zamračila. Dřív, než jsem si uvědomila, co se vlastně děje, tak mě pustil a zamířil ke stolu, sledovala jsem každý jeho pohyb. Krev mi ztuhla v žilách, když jsem uviděla, jak vytáhl z šuplíku zbraň.

„Harry.“ jeho jméno tiše opustilo mé rty, což způsobilo jen to, že se na mě krátce podíval, předtím než si zkontroloval, že jeho zbraň je nabitá. Nebyla jsem schopná pohybu, jediné, co jsem zvládla, bylo se na něho dívat a vyčítat si, že jsem mu to vůbec říkala. Harry si zastrčil zbraň za pásek u kalhot a udělal pár kroků vpřed, čímž se dostal zase ke mně.

„Poslouchej mě.“ řekl, když chytil mou tvář do jeho dlaní, já ho chytila za zápěstí. „Zůstaneš tady a nikam nepůjdeš. Rozumíš? V žádném případě.“ rozkázal mi a okamžitě pokračoval dál, aniž by čekal, jestli něco řeknu. Už v tenhle moment jsem věděla, že tady nebudu jenom sedět a čekat, když on chce odejít za Trevorem se zbraní. „A kdybych se nevrátil, tak…“ chtěl pokračovat dál, ale já ho zastavila.

„Ty se vrátíš.“ zašeptala jsem tiše, přičemž jsem cítila, jak se mi pomalu začaly drát slzy z očí. „Vrátíš se.“ zopakovala jsem a přitom mi Harry otřel slzu, která mi začala stékat po tváři. Zavřela jsem oči v momentě, kdy mě políbil na čelo.

„Miluju tě. Pamatuj si to.“ zašeptal tiše, tak že jsem cítila jeho horký dech. Na sucho jsem polkla a chvíli se přemáhala, abych vůbec promluvila, protože jsem měla pocit, že mě můj hlas zradí.

„Taky tě miluju.“ špitla jsem a pak opět zavřela oči, když jeho dotek zmizel z mých tváří. Neodvážila jsem se otevřít oči, až do té doby, dokud jsem neuslyšela zabouchnutí dveří, které mi vzalo naději, že tady zůstane a že nikam nepůjde. Chvíli jsem stála nehybně na místě, než jsem si uvědomila, že musím něco udělat, že tady nemůžu jenom stát a čekat, že se vrátí. Ani ne po pár vteřinách mi došlo, co musím dělat. Rozeběhla jsem se ke dveřím, které jsem ani za sebou nezavřela a utíkala. Běžela jsem s přesným cílem, i když mě začalo píchat v boku, utíkala jsem dál. Ignorovala jsem fakt, že jsem si ani nevzala kabát, to byla ta poslední věc, na kterou jsem v tuhle chvíli myslela. Neřešila jsem taky zmatené pohledy kolemjdoucích, okolo kterých jsem proběhla, div, že jsem omylem někoho z nich nepovalila na zem.

Po nějaké době jsem konečně doběhla k místu, kam jsem měla zamířeno. Rychle jsem vyběhla pár schůdků a tím se dostala před vchodové dveře místa, kam jsem netušila, že někdy v životě ještě zavítám. Teprve v ten moment jsem zastavila, musela jsem se trochu předklonit, abych se vůbec dokázala nadechnout. Třesoucí rukou jsem zazvonila, trvalo jen pár vteřin, než jsem slyšela tlumené kroky, které se postupně blížily ke dveřím. Jakmile se otevřely dveře, můj pohled spočinul na zmateném Zaynovi.

„Potřebuju tvojí pomoc.“ řekla jsem slova, která překvapily jak mě, tak i jeho.  

--------------------------------------------------------------

♦ Nová část! Jsem s ní docela spokojená, jelikož na začátku jsem vůbec netušila, jak to zformulovat, aby se mohlo stát to, co se stane v další části :D

♦ Budu moc vděčná za vaše votes a hlavně bych byla ráda za vaše komentáře, nejlépe, kdyby jste napsali, co čekáte, že se stane dál :))