Spitfire

14. chapter

"Co tady děláš?" zeptala jsem zmateně, potom, co jsem se donutila konečně promluvit. Chvíli předtím jsem totiž zkoumala jeho tvář, čehož si musel všimnout, jelikož zvedl jeden koutek v pobaveném úšklebku.

"Co bych tady asi tak mohl dělat?" zeptal se pořád s úšklebkem pohrávající na jeho tváři a přitom se na mě podíval. Teprve až teď mi došlo, že jsem stála skoro celým tělem natisklá na to jeho, proto jsem od něho o krok odstoupila, i když jsem nemohla říct, že by mi to bylo nepříjemné. "Máš tři pokusy." dodal po chvíli pobaveně, založil ruce na hrudi a přitom na mě upřel pohled.

"Hm, snad mi to bude stačit." řekla jsem a nasadila velice zamyšlený výraz, což znamenalo, že jsem nakrčila obočí a upřeně se zadívala na jedno místo.

"Přišel jsem tě vyzvednout." řekl najednou po chvílí a přitom protočil oči. Krátce zasmála, jelikož jak se zdálo byl netrpělivý počkat si na mojí odpověď, na kterou jsem popravdě ani moc neuvažovala.

"Ani si mě nenechal hádat." řekla jsem naoko uraženě a přitom našpulila rty jako malé dítě, což jsem měla ve zvyku dělat pokaždé, když se mi něco nelíbilo.

"Nešpul takhle pusu, nebo udělám," nedokončil to, co chtěl a raději jen mávl rukou, což mě donutilo krátce se zasmát. ", no nic, raději nastup." pobídl mě a přitom šel otevřít dveře od spolujezdce, abych mohla nastoupit, což jsem taky udělala. V bavě se mi vybavilo, jak jsem poprvé měla nastoupit k Harrymu do auta a přitom se bála, aby mi něco neudělal. Teď jsem si byla jistá, že by mi určitě neublížil a dokonce jsem se s ním cítila bezpečně, což mi moc nedávalo smysl, potom co jsem všechno viděla, ale jednoduše to tak prostě bylo.

Z přemýšlení mě vytrhlo bouchnutí dveří na straně řidiče. To už Harry seděl na vedlejším sedadle a startoval auto.

"Tudy se nejede ke mně domů, měl jsi zabočit doprava." řekla jsem Harrymu, když odbočil při výjezdu ze školního parkoviště na druhou stranu než měl. 

"Já vím." odpověděl klidně. "Ale kdo řekl, že tě vezmu domů?" dodal hned na to a přitom se na mě krátce během jízdy podíval. 

"Hm, ty?" řekla jsem a podívala se na něho, přičemž jsem se trochu zamračila. Potřebovala jsem se učit na zítřejší písemku a navíc dodělat úkoly, které jsem nestihla přes víkend, protože jsem byla v klubu. Nikdy jsem nebyla žádný šprt nebo podobně, ale protože se blížilo období příjmání na vysoké školy, tak jsem potřebovala mít všechno v nejlepším pořádku.

"Řekl jsem, že jsem tě přijel vyzvednout a to je rozdíl." řekl a přitom jsem protočila oči. Mělo mi to dojít hned potom, co jsem ho viděla, protože proč by mě jen tak  jezdil vyzvednout ze školy? Vlastně mi přišlo samo o sobě divné, že se tam vůbec objevil. 

"Takový slovíčkaření. Měl jsi být spíš právník." řekla jsem hlasem, ze kterého bylo patrné moje naštvání, ovšem ne moc. Na druhou stranu se mi líbilo, že mě někam Harry vzal.

"To bych musel mít vůbec střední." řekl se smíchem a potom zastavil na červenou, přičemž začal bubnovat prsty o volant, aby si nejspíš zkrátil čekání na to, než se na semaforu objeví zpátky zelená.

"A co vlastně děláš?" zeptala jsem se a snažila se přitom zakrýt zájem v mém hlase. Chtěla jsem vědět, co dělá. Bylo mi jasné, že to bylo něco nejspíš nezákonného, potom, co se všechno stalo.

"Jak jsem už předtím říkal, jsou věci, o kterých, když nebudeš vědět, tak to bude lepší." odpověděl mi po chvilce s pohledem upřeným před sebe a výrazem, ze kterého jsem nedokázala vyčíst vůbec nic. Žádnou emoci, myšlenku nebo cokoliv. Potom se rozjel, protože červená na semaforu se změnila v zelenou.