Spitfire

33. chapter

"Jsi v pořádku?" zeptal se Trevor, který najednou stál přede mnou. Neměla jsem ani nejmenší ponětí, kde se tady vzal, nebo co tady dělá, ovšem byla jsem mu vděčná za to, že mi pomohl dostat se na nohy, když jsem souhlasně přikývla, že jsem v pohodě, což byla vlastně i pravda. Nic, kromě zadku, na který jsem tvrdě dopadla, mě vůbec ni nedopadlo, což jsem brala jako zázrak, protože většinou, když jsem výjimečně spadla, tak jsem si pokaždé něco udělala.

"Ehm, díky." řekla jsem a přitom se podívala na Trevora, který stál jenom kousek přede mnou a upíral na mě jeho pronikavý pohled, proto jsem ten svůj odvrátila a strčila si ruce do kapes, protože mi byla zima na ruce, jelikož jsem si nechala rukavice doma.

"Není zač." řekl šarmantním tónem a přitom zvedl koutky rtů, ovšem nedalo by se to nazvat úsměv, ale spíš nějaký úšklebek. "Jinak, podle tvého pohledu vidím, že si říkáš, co tady dělám." promluvil po chvilce ticha, které mezi námi panovalo. Zavrtěla jsem hlavou, i když to, co říkal, byla pravda, zajímalo mě, co tady dělá. "Byl jsem si v nemocnici zařídit pár věcí." vysvětlil a já jenom přikývla, protože jsem nevěděla, co bych tak na to asi měla říct.

"Už bych měla jít." řekla jsem a potom ukázala směrem, kde jsem předtím zaparkovala svoje auto. Sice ještě zbývaly dvě hodiny do té doby, než se budu muset vrátit domů, teda podle toho, co řekl táta, ovšem jeho rozkazy jsem se rozhodně řídit nechtěla. Nemá právo, potom, co mě ty roky předtím ignoroval, se najednou začít starat jako starostlivý otec a něco mi zakazovat. Rozešla jsem se pomalu, ale zastavila jsem se po pár krocích, když jsem uslyšela opět Trevorův hlas.

"Přemýšlela si nad mými slovy?" zeptal se a kvůli té otázce, jsem strnula na chvíli v pohybu a teprve po pár vteřinách, jsem se donutila otočit, tudíž jsem stála opět směrem k němu, ale tentokrát mezi námi bylo několik metrů, přesto jsem pořád na něho dobře viděla, protože ho osvěcovalo světlo z pouliční lampy, od které stál jen kousek. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale moje hlasivky mě zradily, když už jsem se snažila něco vyslovit. "Odejdi, dokud ještě můžeš." řekl a s těmato slovy se otočil na patě a odešel, už nic víc neřekl, což mě zmátlo, snad ještě víc, než to, co řekl minule. Nevím, jak dlouho jsem stála na místě a sledovala jeho siluetu, která postupně mizela v dálce, než jsem se konečně vydala k autu, do kterého jsem pak nasedla, když jsem k němu došla a rozjela se domů.

Byla středa večer a já ležela vedle Harryho ve své posteli, hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi, takže jsem mohla slyšet, jak pravidelně bije jeho srdce. Ukazováčkem jsem mu obkreslovala tetování na jeho paži, která mě fascinovala. Ona mě jednou rukou objímal a tím, tisknul k sobě ještě blíž. Ani jeden z nás nemluvil, nešlo o to, že bychom nevěděli o čem, spíš ani jeden z nás neměl potřebu něco říct. To, že jsme byli u mě v pokoji, bylo možné jen díky tomu, že táta odjel do Chestwillu na soukromou kliniku, kde jednou týdně sloužil, což pro mě vždycky znamenalo, že jsem pokaždé byla sama doma i přes noc, protože tam přespával, kvůli cestě, která trvala docela dlouho. Teď jsem to s radostí uvítala, protože to byla možnost, jak jsem mohla být s Harrym, aniž bych se musela bát toho, že na to nějak přijde a dá mi zase nějakou svojí otcovskou přednášku.

"Víš, jak si se ptala, proč nemám ráda Trevora?" promluvil najednou Harry jeho chraplavým hlasem, což mě donutilo přestat přejíždět prstem přes linii tetování a trochu se nadzvednout, abych mu viděla do jeho tváře. Pohled mi opětoval a menším kývnutím hlavy, jsem mu dala najevo, že si to pamatuju, a že může pokračovat dál, protože určitě jen tak, to určitě neříkal. Na to jsem ho znala, až moc dobře."Nejde o to, že bych ho neměl doslova rád, ale spíš problém je v tom, že musím udělat, které mi řekne a já si nerad nechávám rozkazovat, od kohokoliv." řekl a chvíli na to se odmlčel, jeho tvář se trochu zamračila. "Proto budu muset na pár dní odjet. Potřebuju si zařídit pár věcí, které když vyjdou, tak už nikdy nebudu muset poslouchat Trevora a dělat to, co řekne." dodal a přitom zvedl jeden koutek rtů, ušklíbl se, ovšem zároveň přitom si namotal na svůj prst pramínek mých vlasů.

"Na jak dlouho?" zeptala jsem se tišším hlasem a tázavě se na něho podívala, přičemž jsem zároveň v hlavě zpracovávala informace, které mi řekl. Upřímně mě to ani neudivilo, že si Harry od nikoho nechce nechat rozkazovat, přesně to pasuje k jeho povaze. On sám je raději autoritou pro ostatní a chce, aby ho poslouchali oni a ne, aby on musel poslouchat někoho dalšího.

"To ti nemůžu přesně říct, ale slibuju, že to bude, co nejdřív to půjde." zašeptal, přičemž se mi podíval do očí a potom se ke mně trochu naklonil, ucítila jsem jeho horké rty, jak mě políbili na čelo. Trochu jsem se usmála a doufala, že se vážně vrátí, co nejdřív, protože brzo budou Vánoce a já chtěla část vánočních prázdnin strávit s ním, protože potom, než se nadějeme, už bude následovat učení na moje zkoušky, kterými závěrečně uzavřu studium na střední škole. Těšila jsem se, až bude střední za mnou a tím se mi otevřou dveře, do světa vysokoškolských studentů a nového města, ale zároveň jsem se toho děsila.

"Dobře." řekla jsem a tiše si povzdychla. "Budeš mi chybět." zašeptala jsem potichu a podívala se na něho, čekala jsem na jeho reakci, protože potom všem, co se mezi námi stalo, jsme si ani neřekli, třeba, že se máme rádi, ovšem podle mě bylo mnohem důležitější to, že to ten druhý uvnitř sebe věděl, jaké city k němu ten druhý má.

"Ty mě taky." řekl stejně tichým hlasem, přičemž se trochu usmál, což mě donutilo, zvednou taky koutky rtů v úsměvu.

----------------------------------------------------------------------------

♦ Nová část! Je sice trochu kratší, ale upřímně, potom, co jsem přišla naprosto mrtvá ze školy, jsem ráda, že jsem napsala vůbec tohle :D Jinak v další části bude časový skok a konečně nějaké drama! Takže se snad máte na co těšit :)

♦ Minule jsem psala o nové povídce a někteří z vás o ní měli zájem, což mě potěšilo :) Už jsem od ní zveřejnila prolog, který najdete na mém profilu. Povídka se jmenuje IN THE CITY a doufám, že vás zaujme, byla bych vděčná za vaše názory, abych věděla, jestli má cenu pokračovat nebo ne :)

♦ Budu vděčná za vaše názory a votes. Co myslíte, že se stane v další části? :)