Spitfire

15. chapter

Postavila jsem se vedle starší ženy a podívala se na velkou tabuli nad mojí hlavou, kde hlásili přílety letadel. Během chvilinky jsem našla let, kterým letěla teta Jolene. New York - Columbia. Při mém štěstí měl jako jediný z těch mnoha letů zpoždění přes 2 hodiny. Povzdychla jsem si a porozhlédla se po letištní hale, abych se rozhodla, co tady budu ty dvě hodiny dělat. Nakonec jsem se rozhodla, že si dám kafe a přitom si udělám nějaké věci do školy, protože jsem tu sebou měla věci, jelikož jsem sem jela rovnou ze školy. Objednala jsem si svoje oblíbené latté a přitom vytáhla učebnici biologie, abych se mohla učit. Dvě hodiny nakonec utekly docela rychle, samozřejmě v rámci možností a já se vydala na místo, kde jsem měla domluvený s tetou Jolene sraz. Během pěti minut se tam objevila jako vždy perfektně oblečená, přesto, že nebylo zrovna teplo, měla na sobě šaty, které jí moc slušeli. 

"Charlotte!" vykřikla nadšeně, když mě uviděla a rychle ke mě spěchala se svým černým kufrem, který táhla za sebou.

"Jolene." usmála jsem se a šla jí naproti. Než jsem se nadála, teta mě sevřela v pevném obětí, až jsem skoro vůbec nemohla dýchat.

"Moc ti to sluší." řekla potom, co mě pustila a důkladně si mě prohlédla, jako kdybych se mohla za těch pár měsíců, co jsem jí neviděla nějak změnit.

"Díky, tobě taky." řekla jsem upřímně s úsměvem. "Chceš pomoc?" zeptala jsem se jí a potom kývla směrem k jejímu kufru, aby věděla, co myslím.

"Ne, díky." zavrtěla hlavou. "Stačí, že jsi pro mě přijela, představa, že bych si teď musela ještě teď shánět taxík, je strašná." dodala po chvíli Jolene a pak jsme se obě zároveň rozešli ven z letištní haly, směrem k místu, kde jsem parkovala.

"Tak, povídej mi, co je novýho." požádala mě Jolene, když jsme vjeli po několika minutách konečně na dálnici.

"Nic." odpověděla jsem jednoduše a pokrčila k tomu rameny.

"Něco se přeci musí být, pamatuju si, jak jsme byla ve tvém věku. Pořád se něco dělo, nějaké akce, všichni se spolu rozcházeli a zase dávali dohromady. Když jsme u toho, máš taky někoho?" řekla a přitom se na mě potutelně usmála. "Takže povídej a neboj se, tátovi nic neřeknu." ujistila mě, jako kdybych nevěděla, že jakékoliv moje tajemství je u ní pokaždé v bezpečí.

"Fajn." řekla jsem a přitom protočila, vážně mi v hodně směrech připomínala Rebeccu. Také vždycky potřebovala všechno vědět a dokud jí to člověk neřekl, dokázala být vážně otravná. "Ne, nikoho nemám." odpověděla jsem a potom přejela do levého pruhu, abych mohla předjet auto před námi, které jelo vážně strašně pomalu.

"Ale někdo se ti určitě líbí a neříkej, že ne! Protože já poznám, že jo. Mám na to čich." řekla Jolene se smíchem a mě bylo jasné, že i kdybych jí nic nechtěla říct, tak to ze mě stejně dostane.

"Dobře, někdo se mi líbí." připustila jsem a potom se zařadila zpátky do pravého pruhu, naštěstí na dálnici v tuhle dubu moc provoz nebyl.

"Já to věděla!" řekla Jolene a k tomu se pro sebe spokojeně usmála. "Řekni mi něco o něm." dodala a přitom se otočila směrem na mě, aby tím vyjádřila, že mi věnuje plně svojí pozornost.

"Jmenuje se Harry." řekla jsem a i kdybych chtěla dál pokračovat, tak bych nevěděla jak, protože jsem nemohla říct o něm nic. Samo o sobě mi přišlo absurdní, že můžu mít ráda někoho, o kom vím, že je nebezpečný a má problémy se zákonem.

"No a dál?" řekla nedočkavě Jolene a já pořád cítila její upřený pohled na mě. "Chodí s tebou do školy?" zeptala se po chvíli, kdy jí došlo, že mi bude nejspíš muset pokládat otázky, abych byla schopná se něco dozvědět.

"Ne." odpověděla jsem opět jednoduše.

"Takže je starší." řekla uznale Jolene, což mě donutilo se krátce zasmát. "A jak jste se potkali?" položila další otázku, a než jsem stačila cokoliv říct, naštěstí jí zazvonil telefon. "Promiň, to musím vzít." řekla, když zjistila kdo jí volá. Hovor se nakonec protáhl na dost dlouho, takže k předchozímu tématu jsem se už naštěstí nevrátili.

"Nesnáším, když filmy takhle smutně. Pokaždý brečím jako želva." postěžovala si teta Jolene, když jsme dokoukaly další film. Byla sobota večer a my se rozhodly udělat si filmový večer, protože táta měl noční, tudíž jsme nemuseli vymýšlet program, který by bavil i jeho.

"Jestli chceš, tak tady je další krabička kapesníků." řekla jsem se smíchem a potom jí sledovala, jak se pomalu vymotává z deky a vstává.

"Dojdu udělat další popcorn, vybereš zatím další film?" zeptala se, když už stála přede mnou. Jen jsem přikývla a potom jí podala svojí velkou modrou plastovou mísu, ve které jsem měla popcorn. Potom Jolene odešla do kuchyně. 

"Já tam dojdu!" křikla Jolene, když někdo zazvonil. Byla jsem jí za to vděčná, protože se mi nechtělo vylézat z pod deky a hlavně proto, že to byla nejspíš naše otravná sousedka, co si pořád chodila půjčovat vajíčka, mouku nebo další věci, které jí zrovna chyběli.

"Ty musíš být Harry."zaslechla jsem najednou, což mě nutilo přestat vybírat další film a lépe poslouchat. "Já jí zavolám." řekla hned potom Jolene a potom zakřičela moje jméno, jako kdybych byla kilometry daleko a ne jen ve vedlejší místnosti. V teprve v tu chvíli mi došlo, že vypadám strašně. Měla jsem jenom domácí oblečení a vlasy mi stály na všechny strany, potom, co jsem si je dneska umyla a zatím vůbec neupravila. Proto jsem si je rychle stáhla do drdolu gumičkou, kterou jsem skoro pokaždé měla na zápěstí, kdybych jí náhodou potřebovala. V tu chvíli mě ani nenapadlo uvažovat nad tím, proč je Harry tady. Když jsem, ale vešla do chodby, tak mě čekalo velké překvapení.

"Aarone?" řekla jsem, když jsem viděla stát zmateného Aarona ve dveřích, na kterého v jednom kuse něco mluvila Jolene. Bylo mi ho vážně líto. Potom, co Jolene postřehla, že jsem ho oslovila Aarone, tak se na mě zmateně podívala a já si jen tiše povzdychla. "Co tady děláš?" zeptala jsem se Aarona, abych přerušila trapné ticho, které najednou panovalo v místnosti.

"Ve městě dneska začali vánoční trhy, tak mě napadlo jestli nechceš jít a protože jsi nezvedala telefon, tak jsem přišel sem, jelikož je to cestou." vysvětlil důvod proč je tady, a než jsem stačila říct, že nemám čas a hlavně náladu jít, ozvala se Jolene.

"Určitě jdi." pobídla mě teta a usmála se na mě. "Se mnou si starosti nedělej, já se tu nějak zvládnu zabavit. Popcornu a filmů je dost." ujistila mě a krátce se zasmála, ale během chvíle se zamračila. "Což mi vlastně připomíná, že dělám popcorn." řekla a potom rychle odběhla do kuchyně, aby se popcorn nespálil.

"A já se dojdu nahoru převléct. Zatím tady počkej a chovej se jako doma." řekla jsem Aaronovi s menším úsměv a potom odběhla po schodech nahoru se převléct.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Po dlouhé době je tady díl a snad se vám líbí :) Jinak co říkáte na tetu Jolene? Máte jí rádi? Já totiž strašně jo, proto tam nějakou chvíli zůstane :D Věřte, že tam budu mít docela důležitou roly :) 

♦ Když už jsme u Jolene, tak si jí představuju jako Rachel Bilson (O.C. nebo Hart od Dixie) a fotku s Charlotte najdete v pravo v tou sloupečku :D

♦ Budu ráda za vaše hodnocení a komentáře! Pokaždé mě strašně moc potěší! :)