Spitfire

6. chapter

Už to byl měsíc, co začala škola a můj život se vrátil do starých kolejí. Začaly nudné školní povinosti a každý den mi přišel stejný jako ten předchozí. Naštěstí dneska už byl pátek a do konce vyučování chyběla jenom jedna hodina, výtvarka. Vešla jsem do učebny se zvoněním, proto jsem rychle zamířila na své místo.

"Ahoj." pozdravila jsem s menším úsměvem Aarona, se kterým jsem seděla v lavici.

"Ahoj."oplatil mi pozdrav, potom, co si zastrčil telefon do kapsy. "Jak se máš?" zeptal se mě, když už jsem seděla vedle něho.

"Jde to." odpověděla jsem na jeho otázku a pokrčila rameny, než jsem se ho stačila zeptat na to samé, vešel do třídy učitel Martins, kterého jsme měli na výtvarku už čtvrtým rokem. Měla jsem ho ráda, vždycky měl zajímavé nápady a nechával nám prostor na vlastní vyjádření.

"Tak, zdravím třído." pozdravil nás všechny učitel a stoupl si za stůl, na který položil desky, které si přinesl. "Dneska budeme kreslit zátiší uhlem, aby jsme to měli z krku a mohli se pak věnovat věcem, které vás jistě budou bavit víc." vysvětlil náplň dnešní hodiny a pak ukázal na stolek, na kterém byla položena otevřená kniha, stará zdobená konvice na čaj a dva šálky. Potom se celé třídy zeptal, jestli nemá nějaké dotazy a když nikdo neměl, mohli jsme se pustit do práce.

"Jak já nesnáším zátiší." zamrmlal Aaron asi po pěti minutách, co jsme kreslili. "Nikdy se to nepodobá předloze." postěžoval si, což mě donutilo zvednout pohled os své práce a podívat se na tu jeho.

"Co to povídáš? Vždyť je to dobrý." ujistila jsem ho a povzbudivě se na něho podívala. "Možná by jsi mohl jenom trochu protáhnout tohle." dodala jsem a natáhla se, abych mu mohla ukázat místo, které myslím.

"Hej!"okřikla jsem ho se smíchem, když mi špinavým prstem od uhlu přejel po tváři. "To bylo za co?" zeptala jsem se a podívala se na něho, přičemž jsem se dlaní snažila očistit tvář, místo toho jsem to, ale ještě víc rozmazala.

"Za nic, jen tak." odpověděl s pobaveným výrazem na tváři, což mě donutilo vzít můj uhel a přejet mu s ním po jeho tváři, co se mi po chvíli kratšího boje s ním povedlo. Ovšem, když jsme slyšeli hlasité odkašlání učitele, tak jsem se oba zklidnili a sedli si jako předtím.

"Jestli to nepůjde umýt..." nedořekla jsem to a podívala se na něho vražedným pohledem, tudíž nebylo ani potřeba to dokončovat. 

"Je mi to jasný." řekl Aaron se smíchem.

Po konci hodiny jsem se vydala ke skříňce a přitom si ještě utírala navlhčeným kapesníkem uhel ze tváře, což šlo vážně těžko. Aaronovi se to nějakým zázrakem podařilo dát dolu ještě předtím než skončila hodina. Když jsme došli ke skříňce, odemkla jsem jí a začala si dávat dovnitř věci.

"Víš, říkal jsem si, co děláš dneska večer?" zeptal se Aaron s rukama v kapsách, když se opíral o vedlejší skříňku. "Nechtěla by jsi jít ven? Třeba do kina?" dodal a s nadějí se na mě podíval.

"Ehm," řekla jsem a chvíli se odmlčela, abych mohla zvážit svojí odpověď. "Kino by bylo fajn." rozhodla jsem se nakonec a usmála se.

"Vážně?" zeptal se nevěřícně a já jen přikývla, abych ho ujistila. "Dobře, tak v šest tě vyzvednu." řekl s úsměvem ještě předtím, než odešel.

"Co to tady slyším?" zeptala se s potutelným úsměvem Rebecca, která se najednou objevila u skříňky. "Ty a Aaron jdete na rande?" položila další otázku a její úsměv na tváři se ještě víc rozšířil.

"Jo, nejspíš." odsouhlasila jsem a strčila poslední učebnici do skříňky, předtím než jsem jí zavřela.

"Konečně se k tomu odhodlal, byla to jen otázka času s tím jak na tebe kouká a ty si taky navíc potřebuješ si vyjít s nějakým klukem, jelikož kdy jsi byla naposledy s někým?" zeptala se spíš sama sebe a chvíli přemýšlela. "S Jasonem a to je hodně dávno." odpověděla si sama a drkla do mě loktem, čím mě donutila alespoň trochu vnímat, protože jsem přemýšlela nad tím jestli byl dobrý nápad souhlasit s tím kinem. Měla jsem Aarona ráda, je vážně hodný a je mi s ním dobře, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych s ním chtěla být něco víc, než kamarádka.

"Ten film byl skvělý." řekla jsem se smíchem, když jsme vyšli z kina a venku už panovala tma.

"Jo, byl vážně super." souhlasil Aaron, který šel vedle mě. "Chceš už doprovodit domu, nebo si můžem dojít ještě na něco k jídlu?" zeptal se a tázavě na mě koukl.

"Mohli by jsme si ještě něco dát. Co třeba zajít do Muse? Je to kousek." navrhla jsem a usmála se k tomu. Nakonec to nebylo tak hrozné a trapné jak jsem čekala, spíš naopak. Bavila jsem se a domů se mi nechtělo, protože bych si nejspíš četla a hladověla, protože jsem zapomněla nakoupit a na pizzu už po druhé za týden jsem chuť neměla.

"Jo, Muse bude fajn." oplatil mi úsměv a pak jsme se vydali k menšímu bistru, nebo jak bych to měla nazvat necelých pět minut od kina. Během chvíle jsme už seděli u stolu pro dva a vybírali si z nabídky, co si dáme k jídlu.

"Tak, já si dám ten cheeseburger s hranolkama a colu." objednala jsem si u mladé servírky, která k nám přišla a pak se podívala na Aarona.

"Já si dám to stejný." řekl a pak jeho pohled směřoval na mě, když servírka odešla vyřídit naší objednávku. "Tak jak se ti líbil film?" zeptal se nejspíš proto, aby jsme rozproudili konverzaci.

"Byl skvělý, jak už jsem říkala. Dlouho jsem se už tak nenasmála." přiznala jsem a pousmála se.

"Vážně? V tom případě si to musíme zopakovat, teda..." řekl a chvíli přemýšlel, co říct dál, ovšem v tom jsem ho přerušila já, protože na ulici jsem zahlédla Harryho, teda alespoň jsem si to myslela, protože nikoho s vlasy jako on jsem ještě nikoho nepotkala.

"Vydrž chvilku, myslím, že jsem zahlédla někoho známého." omluvila jsem se a rychle vyběhla ven, abych ho případně, že by to byl ona. "Harry!" vykřikla jsem jeho jméno a rychlou chůzí se k němu blížila, jelikož se zastavil a osoba vedle něho taky.

"Charlotte." řekl moje jméno překvapeně, když jsem byla jen kousek od něho a mohla mu konečně pořádně vidět do tváře, protože jsme byli jen kousek od lampy. "Zayne, mohl by jsi." otočil se nejspíš na svého kamaráda a pohledem mu naznačil, aby nás nechal osamotě. Ten to samozřejmě pochopil a bez jediného slova odešel k černému džípu, ovšem zvědavý pohled jsem u něho nemohla přehlédnout.

"Děje se něco?" zeptal se Harry a přitom se podíval na mě.

"Ne, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli jsi v pořádku." řekla jsem a založila si ruce na hrudi, jelikož mi byla docela zima, kvůli tomu, že jsem měla na sobě jen triko s krátkým rukávem. Bundu jsem si nechala uvnitř.

"Jsem v pořádku." odpověděl prostě a přitom pokrčil rameny. 

"Tak to jsem ráda." pousmála se a otočila se dozadu, směrem k bistru, kde jsem viděla v okně Aarona, který nás pozoroval.

"Nejspíš by ses měla vrátit." řekl Harry a přitom kývl hlavou směrem k místu, kam jsem se koukala. "Navíc pro tebe není zrovna nejlepší, aby tě kdokoliv se mnou viděl." dodal. Pak se bezeslova otočil a vydal za svým kamarádem k autu. Já tam jen chvíli stála, než jsem se konečně donutila vrátit zpátky dovnitř.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦ Za prvé bych vám moc chtěla poděkovat za to, že tuhle povídku čtete, protože už počet přečtení překročil 550 a to mě vážně těší! Ani netušíte jak moc, stejně jako vaše hodnocení :)

♦ V další kapitole už budete mít Harryho, dokonce v celé, takže se nebojte :D :) 

♦ Jinak byla bych ráda, kdyby jste napsali komentář, třeba s tím co se vám líbí / nelíbí a jak si představujete, že to bude dál :) Jelikož takové komentáře mě většinou inspirují v dalších nápadech :)