Hravý ✔️

25. kapitola

Chloe

Bylo kolem čtvrté, zrovna jsem odcházela z práce, kde jsme strávili celé dopoledne na zasedání rady a měla jsem neovladatelnou chuť na čokoládovou donutku. Jak jsem si to mašírovala po Manhattanu, najednou můj pohled utkvěl na dívce, která zrovna vycházela ze dveří. Viděla jsem ji sice teprve podruhé, ale poznala jsem ji okamžitě. To byla ta dívka na Maxovo gauči. Ta, kvůli které jsem pak zmizela.

Sklopila jsem zrak a nenápadně se kolem ní protáhla. K mému údivu mě poznala a přiložila mi svou dlaň na rameno.

,,Ahoj," řekla a já semkla víčka k sobě. Pak jsem se otočila. 

,,Ahoj."

,,Já jsem Evelin. Nechtěla jsem se ti v neděli představovat, protože jsem byla celá ufňukaná a ty jsi byla v podprsence," uchechtla se a já jí s lehkým úsměvem podala ruku. ,,To je fakt. Těší mě, Evelin. Já jsem Chloe."

,,Chloe? Tak to sedí."

,,Jak to myslíš?"

,,Chloe znamená mladá dívka," vysvětlila mi a stále se na mě přátelsky usmívala. Třebaže můj první dojem z ní nebyl kladný, uznejte, že jsem si ji zkrátka musela oblíbit. Navíc mi bylo jasné, že pokud s Maxem skutečně nic neměla, pak na tom má podíl ona. Tato snědá blondýnka byla přesně typem pro Maxe - už na pohled sexuální bohyně, která famózně voněla, měla oslnivý úsměv a ke všemu byla milá. Zkrátka dokonalá mladá holka. A Max s ní nespal? V tu chvíli jsem si uvědomila, že Evelin je zkrátka skvělá.

,,Nechtěla by sis sednout v Dunkin Donuts? Mám strašnou chuť na koblihu a dala bych si kávu," nabídla jsem jí a ona nadšeně přikývla. Za těch sto metrů cesty stihla okomentovat mé perfektní sladění zlatého náhrdelníku s béžovými šaty po kolena a z mých bot div nebrečela štěstím. Několikrát mě rozesmála během únavného stání ve frontě a stále se na něco vyptávala, takže řeč rozhodně nestála. 

Když jsme se pak s tácy odebíraly k volnému boxu, začaly na nás hulákat moje dvě krásky, takže jsme si přisedly k nim. Všimla jsem si, že Evelin upírá toužebný pohled na Roseiny vlasy. ,,To je přírodní barva?"

,,Mám pár melírů, ale jinak jo."

,,No do háje," vydechla Evelin a všechny jsme se rozesmály.

,,Kde jsi ji našla, Chloe?" zeptala se April.

,,Evelin je Maxova kamarádka," vysvětlila jsem.

,,Jsi odtud?"

Evelin na Rose zavrtěla hlavou. ,,Nene, jsem z Londýna. Teprve v sobotu jsem přijela do New Yorku a zaplatila si pobyt v hotelu. Ještě si to v hlavě potřebuju trochu srovnat, ale zatím hodlám nějakou dobu zůstat tady a pro mě za mě dělat třeba uklízečku," řekla a s úsměvem pokrčila rameny. Byla optimistická až na půdu, třebaže mi v neděli tak nepřipadala.

,,Takže problém s mužem," hádala April a já na ní vrhla varovný pohled. Ona prostě bude dráždit hada bosou nohou za každou cenu.

,,Ano, přesně tak. Měla jsem v Londýně přítele a on se rozhodl vrátit se ke své bývalce. Odcestoval z Londýna stejně jako já, jenže nevím kam a vlastně to ani vědět nechci. Upřímně, jsem ráda, že je to tak, jak to je. Byl ke konci už jen protivný a výbušný. Je celkově hrozně cholerický, víte? Párkrát mi dal i facku a tak různě," řekla a já své vyděšené oči obrátila směrem k Rose. Žaludek se mi sevřel v neblahé předtuše a zeptala jsem se: ,,Proč se najednou rozhodl jet za přítelkyní? To jako že jste se hádali a tím ses mu znelíbila?"

Koutkem oka jsem zahlédla, jak Aprilina ruka dopadla na Roseino stehno, protože se zřejmě chystala zvednout a vyhnout se tomuhle rozhovoru.

,,Myslím, že odjel s ní. Asi si pro něj přijela a zkusila to na něj nebo se možná prostě jen potkali a v něm to zase vzplálo. Já nevím. Ale když se na to podívám zpětně, vůbec jí to nezávidím. Andrew je horká hlava a já se aspoň vrátím do emoční pohody a budu bez modřin a podlitin."

V tu chvíli Rose vstala a vypadala, že neví, co udělat. 

,,Musím na dámy," zamumlala nakonec a protáhla se kolem April. Když se Evelin zakousla do své koblihy, vyměnily jsme si s April vyděšené pohledy.