Hravý ✔️

3. kapitola

Chloe

Od rána jsem byla emocionálně na hranici mezi pocitem štěstí a nutkáním brečet.

Třeba jsem byla jen další z úletů a ještě ke všemu neúspěšný úlet, protože jsme se jenom líbali, pomyslela jsem si nad talířem s obědem. 

Líbala jsem se poprvé a bylo to pohádkové. Pochybuji, že to bylo tím líbáním, bylo to především Maxem. 

Zase se na mě navalily emoce, ale slzy se už naštěstí nedostavily. Nechápu, proč jsem to ráno vůbec brečela. Nerozuměla jsem tomu a chtěla o tom s někým mluvit. Moje sousedky a nejlepší kamarádky April a Rose byly obě pryč. April byla na pracovní cestě a Rose navštívila rodný Londýn, takže jsem byla jaksi bezprizorní a nelíbilo se mi to. Chtěla jsem s nimi o tom mluvit, ale nechtěla jsem to řešit přes telefon, takže jsem si musela vystačit se svou vlastní společností.

Z mého dumání mě vyrušilo zaklepaní na dveře. Odebrala jsem se ke kukátku, kde jsem zahlédla Maxe. Okamžitě jsem ztuhla. Tohle jsem nečekala.

Ale vždyť jsi přece chtěla, aby se vrátil, a taky že jo!

Srdce se mi málem zastavilo, když jsem otevřela dveře a on na mě zaútočil jako šelma. No jasně, šelma. Tohle byla skutečně názorná ukázka - vrhl se na mě, přitlačil mě ke zdi, sevřel mi zápěstí a jazykem vrazil do mých úst. 

,,Maxi, co t-"

,,Šššš," napomenul mě a když se jeho jazyk opět potkal s tím mým, téměř zavrčel.

Třebaže jsem byla šokovaná jako snad ještě nikdy, poddala jsem se tomu. Jak bych taky nemohla? Líbal mě nádherný chlap, který si pro ten polibek přišel sám. 

On si pro mě přišel, uvědomila jsem si a podařilo se mi osvobodit své zápěstí z jeho dlaní. Chtěla jsem mu prsty vjet do vlasů jako včera a taky jsem to udělala.

Když jsem na chvíli otevřela oči, náhle jsem ustala v pohybu. April stála s kufrem na chodbě a oči jí zářily šokem mísícím se s pobavením. S úsměvem si zakryla pusu, ale uniklo jí uchichtnutí, které Max nepřeslechl a rychle se za tím vysokým zvukem otočil. A nehnul ani brvou. Žádný šokovaný výraz, žádná pootevřená ústa nebo něco takového. Prostě tam stál a ten dole stál taky. Šokovaně jsem se zadívala na jeho najednou až moc velký rozkrok a April se znovu zasmála.

Odkašlala jsem si a nadechla se. ,,April Stagová, Max Hinford."

Jmenovaní si potřásli rukama a pak nastalo trapné ticho, které po chvilce přerušilo další uchichtnutí. Tentokrát bylo moje. 

,,Bože, tohle je..." pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem, co na to mám říct.

,,Měl jsem zavřít dveře, promiň," špitl Max mým směrem a já zahlédla ty chlapecké ďolíčky v koutcích jeho úst.

,,Neřešte to, o nic nejde," vložila se do toho April, aby nás uklidnila, ale dívala se při tom jenom na mě.

,,Jasný," vypadlo ze mě přiškrceným hlasem a stiskla jsem mezi zuby svůj líbáním poznamenaný ret.

,,Musím si jít vybalit. Maxi, těšilo mě," věnovala mu přátelský úsměv a on jí ho oplatil.

,,Mě taky, April," řekl nakonec a když zmizela za rohem, zamkl dveře.

Co tady April vlastně dělá? Měla se vrátit až v pátek, došlo mi a pootevřely se mi rty, když jsem pohlédla na Maxovo do půl břicha rozepnutou košili. ,,Ty sis začal rozepínat košili?"