Hravý ✔️

14. kapitola

Chloe

On je vážně milionář, proběhlo mi hlavou, když jsem šmejdila po jeho prostorném obýváku. Slovo luxusní ho zdaleka nevystihovalo. Byl úchvatný, celá ta vila byla úchvatná. Koutkem oka jsem pohlédla na jejího majitele a s nadzvednutým obočím jsem si pomyslela, že by mě to vlastně ani nemělo překvapovat. 

Jela jsi jeho limuzínou, Chloe, připomněla jsem si a vzpomněla si i na jeho velký bar. Na ten se koneckonců zapomenout nedalo.

,,Jak je to tu vlastně velké?" zeptala jsem se Maxe, který zrovna otevřel prosklené dveře na terasu, aby dovnitř pustil vůni jara.

,,Až moc," řekl, když se otočil čelem ke mně a pomalu přistoupil blíž.

,,Máš hlad?" zeptal se a mně se bezděky zachvěla víčka. Chtěla jsem náš vztah začít rozvíjet i jiným směrem než jen sexem a polibky, jenže má touha mi to kazila a mé tělo se mi vysmívalo. Taky to pro mě bylo především fyzické.

,,Myslím jídlo," ujasnil mi a já se zevnitř kousla do tváře. 

Tady to máš, Chloe. Všechny své vnitřní úvahy obracíš vzhůru nohama kvůli němu. Děláš si legraci ze sebe samotné! 

,,Já vím. Ale hlad nemám. Je brzy."

,,Dobře," řekl a odebral se do kuchyně, která byla i z obýváku jasně vidět. Nalil do dvou skleniček nějaké bílé víno, ale já alkohol nechtěla. Pila jsem minulou sobotu, pila jsem tuhle sobotu a teď mám pít zas? Vždyť já do svého dosavadního života nepila téměř vůbec.

,,Nemám ani žízeň," řekla jsem a abych unikla jeho pohledu, zdrhla jsem na tu terasu, která byla jen pár metrů ode mě. Ani jsem se nestačila nadechnou a už se mi hrudníkem tiskl na záda.

,,Je ti něco?"

Měla bych to vybalit na rovinu, řekla jsem si a otočila se k němu čelem. Napadlo mě, že bych se ho zeptala úplně stejně, jako se on zeptal mě - to jsme byli v těch zahrádkách a seděli na upravené trávě, kde jsme neměli co dělat. 

Zhluboka jsem se nadechla a řekla: ,,Jak bys nazval náš vztah?"

Už si vzpomínáte? Přesně takhle se on zeptal mě.

,,Jak to myslíš?"

,,Tak, jak to říkám."

,,No... vzhledem k tvé nezkušenosti bych ho nazval nezvyklým. Ale to neber nějak špatně, ano?" řekl a bylo na něm vidět, že se obává, jestli mě neurazil.

,,Víš," pohlédla jsem na své prsty a zhluboka se nadechla. ,,nevím, co si o tomhle všem mám myslet. Kromě toho, že jsi bohatý, o tobě nevím nic. Neznám tvé záliby, nevím, jestli jíš ke snídani sladké nebo slané... Nevím dokonce ani tvůj věk, Maxi."

Zamračil se a propletl si se mnou prsty. ,,Na tom není nic divného, jahůdko. Známe se spolu teprve osm dní. Všechno, co chceš vědět, se třeba dozvíš časem. A je mi třicet." 

Je mu třicet. Jsme o devět let. 

Co se dozvím časem? Jak to myslí?

,,Jestli tě mám časem líp poznat, tak bychom spolu ale měli mít skutečný vztah," pokrčila jsem rameny a přejela si špičkou jazyka po spodním rtu, protože byl nepříjemně suchý. ,,Mně jen prostě připadá, že jsem jedna z dalších tvých holek do postele. Defloroval sis mě a teď si ze mě děláš sexuální objekt." 

Hrubě se nadechl a rozšířily se mu zorničky. ,,Tohle si vážně myslíš?"

On je naštvaný, zděsila jsem se a zase jen pokrčila rameny, protože jsem se v tu chvíli bála mluvit.

,,Měla jsi někdy vztah?"

,,Neměla, to přece víš," připomněla jsem mu a nevěděla, kam tím míří.

,,Tak proč děláš takovéhle závěry v něčem, co neznáš?" zeptal se hrobově klidným hlasem, který mě děsil. Zhluboka jsem se nadechla a zeptala se: ,,Měl jsi ty někdy vztah?"

,,Ne, nikdy jsem vztah neměl," řekl po chvíli a mě šokoval fakt, že jsem to podvědomě čekala.

,,Takže on ten můj závěr nebude zas tak mimo realitu, ne?" zeptala jsem se kousavě a jemu zacukalo v čelisti. Pak se ušklíbl. ,,Všechno je jednou poprvé, ne? Co když chci s tebou zkusit něco víc než jen sex?"

,,Ale ono to zatím tak nevypadá," špitla jsem a zamračila se na něj. Chvíli mi můj pohled oplácel a pak se mi přes rameno natáhl pro sklenici vína.

,,Nechme toho. Tohle já neumím. Neumím dělat v téhle oblasti života rozbory a ani mě to neláká. Půjdu teď do druhého patra, lehnu si na postel a nechám ti možnost volby. Buď za mnou přijdeš a nebo odejdeš pryč," řekl a jak se ode mě vzdaloval, zavolal na mě přes rameno: ,,Jsou to druhé dveře zleva."

Několik minut potom, co mi zmizel z dohledu, jsem nehnutě zírala na lesklou tmavě hnědou podlahu a s vráskou mezi obočím přemýšlela co dál. Nevěděla jsem, co si mám o jeho reakci myslet. Ani co si mám myslet o tom, co mi řekl. Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi divné, že třicetiletý muž neměl jediný normální vztah. Zároveň jsem si ale dokázala domyslet proč. Hromada peněz, vlastní bar, kde se mohl seznamovat se všemi těmi ženami a luxusní byt, ve kterém si je mohl ohnout přes ledacos. 

Třeba i přes zábradlí na téhle terase, pomyslela jsem si a cukla sebou. Jedna má část chtěla skutečně odejít. Nebyl by to problém, protože měl vilu kousek za Picassou, takže bych to zvládla bez problému ujít pešky. Šlo o to, co by následovalo potom a na to jsem neměla nervy. Jenže zůstat v jeho vile, dostat se do jeho postele... Znělo to tak jednoduše a já v tom i přesto viděla víc komplikací, než bylo zdrávo.

Nechceš odejít. O čem tady ještě pořád přemýšlíš? Přestaň se ve všem tak vrtat! Co z toho máš? Jdi nahoru a přijmi jeho výzvu.

Cuklo mi v podbřišku a já s úsměvem přivřela oči. Bylo to jasné, nedokázala jsem mu odolat. A jakmile mi to došlo, vydala jsem se bez dalšího přemýšlení směrem ke schodům. 

Ať je tohle cesta do pekla či do ráje, na tom v tuhle chvíli nezáleží. Každopádně to bude muset stát za to, protože já už po tolika letech čekání nic jiného akceptovat nebudu, slíbila jsem si v duchu a když jsem se ocitla před těmi správnými dveřmi, s úsměvem jsem na ně zaťukala.