Hravý ✔️

27. kapitola

Max

,,Nechcete mi už laskavě říct, o co tu jde?" zeptal jsem se přes hlasitou hudbu a holky se na mě zamračily. ,,Nekřič!"

Zakoulel jsem na Evelin očima a ona mě dloubla loktem do žeber. 

,,Hele! Víte co, pojďte se najíst do Zetty. Mám děsný hlad a taky je tam víc klidu," navrhl jsem, a když se ty dvě neměly k odchodu, prostě jsem je popadl za lokty.

,,Počkej," řekla Evelin a u východu se mi vyvlíkla. ,,Tohle se tě netýká, Maxi, nech to být."

,,Vy dvě se znáte? Co to tu na mě hrajete?"

,,My se vlastně neznáme. Jen nás dneska odpoledne osud svedl dohromady," řekla Chloe a Evelin se navzdory své očividně špatné náladě uchechtla.

,,Poslyš, jahůdko, zní to sice romanticky, ale já jsem zaslechl něco málo z vašeho venkovní rozhovoru a... ne," zavrtěl jsem hlavou. ,,do tohohle se prostě plést budu! Hrozí některé z vás něco?"

Dámy si vyměnily rychlý pohled a pak se obě hlasitě rozesmály. Ani jedna z nich neuměla dobře hrát a mě rozzuřilo, že ze mě dělají blbce.

,,Tak aby bylo jasno! Nic z toho, co jste tady předvedly, vám nebaštím," zavrčel jsem a podíval se na Chloe, které najednou znejistěl pohled.

,,Užij si večer," řekl jsem a vyšel z baru ven. Slyšel jsem, jak si něco ještě řekly a pak se vydaly za mnou. Zaslechl jsem rozloučení a pak cupitání Chloeniných balerín.

,,Maxi, zastav se, prosím!" zakřičela a já se navzdory svému rozčilení vážně zastavil. ,,Co je?"

,,Vysvětlím ti to. Půjdeme k tobě?"

Povzdechl jsem si a krátce si prohrábl vlasy. ,,Ne, půjdeme k tobě."

,,To nejde! Mohl bys... ho přizabít."

,,Koho?"

,,Chceš to vědět? Já ti to všechno povím, ale až u tebe doma."

Chvíli jsem si ji podezíravě měřil, ale byl jsem celý dychtivý znát pravdu, protože poslední, co by mě dnes večer napadlo, bylo shledání těch dvou. Nenapadlo by mě, že sejde z naší plánované návštěvy ložnice v Picasse.

,,Tak pojď," rezignoval jsem a ovinul jí ruku kolem pasu. ,,Kam šla Evelin?"

,,Do hotelu. Asi tu nějakou domu zůstane. Zbytek ti povím až u tebe."

,,Tak dobře. Páni, odkdy jsem tak přístupný?" zauvažoval jsem a Chloe na mě nadzvedla obočí.

,,Přístupný?" řekla a postavila se mi do cesty. Nacházeli jsme se v lampami osvětlené ulici, byla už skoro tma, a jelikož jsme byli jen kousek od mého domu, ve vylidněné oblasti, neměl jsem problém jí začít oplácet naléhavé polibky, kterými mě zčistajasna pohltila. Přiznám se, že bych s tím neměl problém ani uprostřed odpoledne v centru Manhattanu, protože tady šlo o Chloe. O mě a o Chloe. O nás.

,,Hmmm," zamručel jsem jí do teplých úst a ucítil, jak se usmívá. Najednou mi něco docvaklo.

,,Pojď za mnou," špitl jsem a vzal jí za ruku.

,,Cože? Proč nás vedeš zase zpátky?"

,,Protože jsi nejedla a protože mi ještě něco dlužíš. Stavíme se v Zettě, dáme si jídlo a pak pojedeme do Picassy. Jestli mi povíš, co se děje, budu lepším společníkem, než když budeš mlčet," řekl jsem důrazným hlasem a majetnicky si ji přitáhl k sobě.

,,Maxi, já nejsem oblečená do takové restaurace, jako je Zetta. Pamatuješ, jak jsem byla oblečená naposled, když jsem tam večeřela?"

,,Tak zaprvé, ty jsi nevečeřela, protože ses toho lososa sotva dotkla, a za druhé, vážně si myslíš, že bych mohl zapomenout na večer, kdy jsem tě poprvé uviděl? Uděláme to přesně jako tenkrát. Strávíme nějaký čas v restauraci, pak se odebereme do baru, kde si dáme Hbitý jazyk, zatančíme si a jako bonus si to spolu rozdáme," hodil jsem po ní nevinný pohled a ona s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,A až bude po všem, doprovodíš mě domů, dáš mi pusu a popřeješ mi dobrou noc?"