Hravý ✔️

9. kapitola

Chloe

Zbýval jediný den do Roseiných narozenin a já nechtěla, aby mezi námi bylo dusno. Navíc jsem po včerejšku měla dojem, že je naštvaná i April a takhle to prostě nešlo.

Kolem jedenácté dopoledne jsem oběma nechala vzkaz, že se sejdeme v jednu na oběd v naší oblíbené restauraci Miss Gril. Jídlo bylo rychlé, nepředražené a dobré. Už chápe, ne?

Do deseti minut jsem dostala od obou odpověď a k mému překvapení obě odmítly. Ale i tak mě to neodradilo a řekla jsem si, že pokud to nejde po dobrém, holt to půjde po zlém. Měla jsem krátkou směnu a byla kolem jedné nadobro propuštěna. Rozloučila jsem se s Miriam a vydala se po své pravidelné cestě k domovu, kde jsem o pár minut později klepala na Apriliny dveře. Byla teď nezaměstnaná a pozitivum jejího stavu bylo v tom, že se snadno sháněla (pokud někde nelítala).

Otevřela dveře a ustoupila mi, abych mohla vejít dovnitř. Zůstala jsem stát na místě a mračila se. 

,,Co to mělo být?" řekla jsem a zvedla mobil jako nápovědu.

,,Nechci sedět v Grilu a poslouchat od Rose obhajoby toho kreténa, Chloe. To odmítnutí nepatřilo tobě," vysvětlila a bylo na ní vidět, jak je podrážděná.

,,April, zlato, já tě chápu, ale Rose má zítra narozeniny a myslím si, že to je dostatečný důvod, abychom to s ní urovnaly. Jasně, nejraději bych jí řekla stejně jako ty, ať na Drewa zapomene a vrátí se nohama zpátky na zem, jenže to nemůžu," řekla jsem a na chvíli se zamyslela. ,,No, mohla bych, ale nechci. Ne teď. Budeme sledovat v rámci možností vývoj jejich vztahu a podle toho pak budeme jednat. Co ty na to?"

April si chvíli v zamyšlení kousala nehet a pak na mě upřela své zelené oči, ve kterých se jasně zračila starost. ,,Co když to nepoznáme?"

Zamračila jsem se. ,,U něj to nepoznáme. Ale Rose známe celou věčnost."

,,Hm," zněla její delikátní odpověď, ale popadla kabát a vydala se se mnou k výtahu.

Dobře, jednu mám. Teď musím sebrat druhou, pomyslela jsem si a zmáčkla tlačítko do přízemí.

**

,,Mám hodně práce," řekla Rose, na které nebyly znát sebemenší stopy podrážděnosti nebo uraženosti. To mě překvapilo. Hodně mě to překvapilo. A na April bylo jasně znát, že jí taky.

,,Musíš přece jíst," namítla a já souhlasně přikývla.

Byly jsme dvě proti jedné a Rose si toho byla dobře vědoma. Na znamení kapitulace si hlasitě povzdechla.

,,Hodina. Ani minuta navíc," rozkázala pak a neubránila se lehkému úsměvu, když viděla ty naše, ve kterých jsme odhalovaly všechny zuby.

Cesta do Grilu byla tichá záležitost, což bylo úplně nové a nezvyklé. Mezi námi třemi to nikdy nebyla tichá záležitost. Byly jsme ukecané ženy, které měly pořád o čem mluvit a najednou bylo jen ticho. Abyste to ale neviděli tak dramaticky, zkuste si představit hluk odpoledního New Yorku, který se skládá z městské dopravy, nadávajících lidí, žebrajících bezdomovců, hlasitých podpatků, vyzváněcích mobilů... a zase nadávajících lidí.

Kdyby jsme v tu chvíli chtěly mluvit, musely bychom na sebe křičet.

Došly jsme do přeplněného Grilu a já poprosila holky, aby obsadily nejbližší židle s tím, že vezmu naší klasickou objednávku: grilované kuře, kečup (já a Rose), hořčice (April) a chleba.

Všechno jsem to přinesla na velkém červeném tácu do zadní části místnosti a usadila se naproti těm dvěma. Rose si vzala svoje kuře a začala prsty přejíždět po křupavé kůžičce. Vyměnily jsme si s April krátký pohled a pak jsme se obě obrátily na naší milovanou Rose, která měla očividně na krajíčku.

,,Ten včerejšek nás obě moc mrzí," začala jsem a April pokračovala: ,,Měly jsme tě jako správné kamarádky podpořit a akceptovat tvé rozhodnutí. Můžeš nám odpustit?"

Rose se ještě chvíli vrtala v kuřeti a my jsme si s April vyměnily další rychlý pohled. Nakonec svůj oběd vrátila na tác, ubrouskem si očistila zamaštěné ruce a rychle setřela slzu, která jí ukápla na tvář. Pak vzhlédla a široce se usmála.

,,Nevydržela bych se s vámi nebavit," špitla a já jsem si rychle přesedla na jejich stranu, abychom ji s April mohly pevně obejmout.

,,Vždyť mě rozmačkáte," začala po chvíli bědovat a chechtala se při tom. Obě jsme jí naráz pustily a každá stiskla jednu ruku. Zase jsme si s April vyměnily pohled a tentokrát na sebe rychle mrkly.

,,A mimochodem," začala jsem a nějaké původně překvapení jsem v tu chvíli neřešila. ,,nezapomeň se zítra pořádně vyfiknout na svou oslavu."

,,Jakou oslavu?"

,,Tvou oslavu přece," zajásala April a zatahala jí za vlasy.

,,Kde?"

Užuž jsem jí to řekla, ale April zvedla ukazováček a zarazila mě. ,,Nech se překvapit. Okej?"

Rose s úsměvem pokrčila rameny a vypadala vážně spokojeně.

,,Tak jo," řekla jen a já v duchu pocítila pořádnou úlevu. Vyřešily jsme to.