Hravý ✔️

7. kapitola

Chloe

Bláznivá Rose mi zaťukala na dveře už v pět ráno a vrhla se mi kolem krku. Když mě její červená trvalá pošimrala na nose, musela jsem se zasmát.

,,Co je zač ten chlap?" vyhrkla na mě, aniž by řekla ahoj a já se musela hodně ovládat, abych nezvedla oči v sloup.

,,Brzy ho uvidíš." 

,,Vážně?"

Dělala jsem, že ji neslyším, protože jsem nechtěla riskovat, že bych prozradila sobotní večírek, a tak jsem se odebrala do kuchyně a prostě řekla jen: ,,To jsi přijela až teď?"

Po chvilce váhání se se mnou rozhodla držet basu a přikývla.

,,Tak to potřebuješ kávu." 

Když jsem vyndala z police dva hrnky, věnovala mi široký úsměv a znovu přikývla. Musela jsem se usmát, když během ohřívání vody vytuhla na gauči. Ani trošku jsem se jí nedivila.

Zbývaly mi dvě hodiny, než budu muset jít do práce a já nevěděla, co s rukama. A když nepočítám pět minut, kdy jsem jimi držela hrnek s kávou, opravdu mě nakonec nenapadlo nic lepšího, než se schoulit vedle Rose a zkusit ještě taky zabrat. Nešlo to. Musela jsem myslet na sobotní noc a co všechno se bude odehrávat. V hlavě mi běhalo na tisíc scénářů a ani jeden z nich nebyl podle mých představ. Možná proto, že ve všech těch mých vizích bylo nové spodní prádlo s podvazky a taky ten vnitřní pocit, že se do toho pouštím s někým, do koho nejsem zamilovaná.

Rose mě ze spaní objala kolem pasu a já se uculila. Jakmile by se její ruce dotkly jakékoliv jiné části mého těla, spadly bychom v důsledku mé lechtivosti obě z gauče. Bezděky mě napadlo, že by mě takhle jednou mohl držet Max a z nějakého důvodu to pro mě nebyla snadno uchopitelná záležitost. Byla jsem si plně vědoma toho, že jeden z hlavních důvodů mých pochybností o tomhle všem byl ten, že jsem si pro něj připadala až moc obyčejná. A nebyl to jen pocit, to byla bohužel realita. Chtěla jsem vlastně vynikat jako on? Nechtěla jsem náhodou být přesně taková, jaká jsem byla?

Poté, co jsem se přichystala do práce a spící Rose nechala snídani na stole se vzkazem, vydala jsem se vstříc čtvrtečnímu dni. Bez Maxe mi to vážně lezlo na nervy, a když jsem pak seděla u pracovního stolu a už tak trochu tradičně nevnímala dění kolem sebe a myslela jenom na něj, cítila jsem najednou neovladatelné nutkání se za ním stavit v jeho kanceláři a zhltnout ho. Nepatrně jsem sebou cukla, když mi došlo, jakým směrem se mé myšlenky ubírají a jak na to reaguje mé tělo. Byl to nový pocit, netknutý.

Netknutá, řekla jsem si v duchu. Vždyť Max mě tak sám nazval. Netknutá. Zavrtěla jsem hlavou. Na tom slově bylo něco zvláštního. Kolik je toho na světě netknutého? Kolik je toho na světě čistého? Technicky vzato jsem ani já nebyla čistá. V době puberty jsem se několikrát zkoušela před spaním dotýkat sama sebe, ale nikdy jsem na tom neshledala nic úžasného. Nechápala jsem ten povyk okolo sexu, masturbace, orgasmu a věděla jsem proč. Byla jsem zkrátka příliš frustrovaná, protože až na pár vteřin nepatrné blaženosti jsem při svých nezkušených dotycích nic úžasného necítila. Nikdy jsem neměla orgasmus a bylo naprosto deprimující, že většina lidí kolem mě ho už zažila. Nebylo to fér a štvalo mě to.

,,Chloe?"

Vytržená ze svých myšlenek jsem pomrkávající vzhlédla ke své šéfové. Miriam - udržovaná padesátnice s tmavě fialovými vlasy - se ve vysokých podpatcích tyčila nad mým stolem a v ruce držela hnědé desky.

,,Pošlu ti přes firemní email jeden dokument. Až budeš mít čas, tak si ho pročti a případně si napiš poznámky, dobře?"

Oněměle jsem přikývla a ona se moudře nevyptávala. Otočila se na podpatku a odešla do své kanceláře.