Hravý ✔️

16. kapitola

Max

Chloe mě naučila dělat domácí lasagne, kterými jsem se nažral k prasknutí. Když pak usnula na gauči, rozhodl jsem se dát si sklenku vína na terase, kde mi začal vrtat hlavou náš rozhovor. Asi se mi nebudete divit, že jsem ho během našich hrádek nadobro vypustil. Bylo mi jasné, kam tím Chloe mířila. Ona zkrátka stála o normální vtah dvou zamilovaných lidí. Já nikdy nikoho nemiloval a byl jsem zmatený z toho pocitu, který jsem měl v Choenině blízkosti. Cítil jsem se chráněný malou holčičkou a možná právě to byla ta fascinace. To, že byla tak mladá a nevinná a já ji kazil. Zkrátka se mi to líbilo a cítil jsem k ní mnohem víc než ke komukoliv jinému. Přesto byla naprosto úsměvná představa, že bych se do ní mohl zamilovat. 

Ne, to ne. Zamilovanost je cesta do průšvihu. Já vedl každý svůj úlet, já byl vždycky pánem a pokud chce po mně Chloe vztah, tak pod podmínkou, že i tenhle vztah povedu já. V tomhle žádný kompromis neudělám.

Vypil jsem víno na ex a po cestě do obýváku jsem za sebou zavřel dveře od terasy, protože jsem zaslechl několik hřmění. Ještě dřív, než jsem došel ke gauči, vypukl slejvák. Byl jsem za něj vděčný. 

Budu mít svou holčičku u sebe déle, pomyslel jsem si a s úsměvem se vsunul pod deku k ní. Hřálo mě její drobné tělo a já si vděčně povzdechl. Cítil jsem k ní něco víc, to bylo jisté. Já se nikdy nemazlil. Proč bych to dělal?

,,Taky mi chybíš," zašeptala Chloe ze spaní a já k ní natočil svůj zamračený obličej. Napadlo mě zkusit něco, co jsem nikdy předtím neudělal - probudit ji sexem. Jenže na stole zazvonil její debilní telefon a měl nastavenou hlasitost tak vysoko, až jsme sebou oba trhli.

,,Co...?"

Ušklíbl jsem se na rozkošně pomačkanou Chloe a natáhl se pro její mobil, aby mohla hovor přijmout. Jestli vás to zajímá, tak ano - podíval jsem se, kdo volá. Na obrazovce stálo April a u jejího jména bylo fialové srdce.

,,Ano?" zabručela Chloe ospale a ať jí její kamarádka v tu chvíli řekla cokoliv, rozhodně jí to nebylo milé, protože se okamžitě prudce posadila a ve tváři měla výraz, ze kterého jsem se v rámci pudu sebezáchovy posunul na kraj gauče, připravený vzít roha, kdyby na mě chtěla zaútočit.

,,Hned jedu. Nepodnikej nic ukvapeného," řekla a aniž by čekala na nějakou odpověď, okamžitě zavěsila. Působila najednou tak rázně.

,,Co se děje?"

,,Musím jít," popadla své sáčko, nazula si boty a rozběhla se k východu. Nechápal jsem, o co tu jde, ale nehodlal jsem ji pustit do takové bouřky, když ještě ke všemu lilo jako z konve. Jenže než jsem si stačil prosadit svou, její postava už mizela v dešti.

,,Chloe!" zakřičel jsem, ale venku bylo příliš rámusu a já byl ke všemu ještě vevnitř. Nemohla mě slyšet. Celý vykolejený jsem si prohrábl vlasy a v triku a džínách za ní vyběhl do deště.

,,Chloe, sakra!" zařval jsem, ale nikde jsem ji neviděl. Obavami se mi stáhl obličej a vrátil jsem se do domu jenom proto, abych popadl mobil a okamžitě jsem se rozběhl k autu.

Když jsem startoval, s účelem ji najít a přizabít, došlo mi, že mám poprvé o někoho skutečnou starost. Vůbec se mi to nelíbilo a akorát mě to ještě víc rozdráždilo.

,,Kurva, Chloe," mumlal jsem, jak jsem pomalu projížděl svou čtvrtí a snažil se někde v tom konci světa, který venku panoval, zachytit její siluetu. Jakmile jsem vjel do provozu, nepřál jsem si nic víc než neuvíznout v zácpě. Lidé se ale vzhledem k počasí nespíš moudře drželi doma a provoz byl relativně klidný, takže jsem byl před Chloeniným vchodem do pěti minut a jen jsem doufal, že nebyla rychlejší než já. 

Teoreticky by mohla být, napadlo mě a frustrovaně jsem praštil do volantu. Vůbec mi to nepomohlo, ale pak jsem ji spatřil, jak stojí u vchodu a zuřivě se přehrabuje v kabelce, což mě uklidnilo dostatečně. Byla naživu a já ji měl na dohled. Chvíli jsem uvažoval, že bych ji nechal být a odjel domů s vědomím, že se jí nic nestalo, jenže to bych nebyl já.

,,Chloe!" zakřičel jsem na ní přes hromy, když jsem vystoupil z auta a ona sebou leknutím cukla.

,,Co tady děláš?" řekla a snažila se najít správný klíč od zámku.

,,Co to mělo být?"

,,Co?" řekla, když odemykala a ani se na mě nepodívala.

,,Stalo se něco?"

Neodpověděla. Dělala, že tam nejsem a pohár mé trpělivosti díky tomu přetekl. Opřel jsem ji o vyčnívající kliku, a když zkřivila obličej bolestí, trochu jsem povolil své sevření.

,,Mluv se mnou," naléhal jsem a jí se začala třást brada.

Proboha, co jí je? zděsil jsem se a palcem ji pohladil po tváři.

,,Chloe," zašeptal jsem a promlouval k ní mírným hlasem. Vyděsit ji, to bylo to poslední, co jsem chtěl.

,,Maxi, tohle se tě netýká, dobře?" zavrtěla hlavou a rozbrečela se. Vůbec jsem nevěděl, co si s ní počít. 

,,Prosím, moc tě prosím, pusť mě a nemíchej se do toho," smrkla a já spustil ruce podél těla. Už jednou přede mnou brečela, ale tohle byl úplně jiný pláč. Vůbec se mi nelíbilo takhle ji vidět. Jedna věc byla vidět ji bezbrannou s pouty kolem zápěstí, ale tohle bylo něco úplně jiného. Tohle bylo čiré zoufalství.

,,Chloe, nechce se mi teď odejít, když tě vidím takhle," řekl jsem a v duchu se sám sebe ptal, co se to se mnou děje. 

Proč něco takového říkám nahlas?

,,Jsem v pořádku, jasný?" vyprskla na mě a chystala se mi zabouchnout před očima.

Kdepak! 

Má levačka vystřelila dopředu a pevně sevřela okraj dveří. 

Chloe chvíli pozorovala mou ruku a pak hlasitě vydechla. 

,,Maxi, jestli mě máš aspoň trochu rád, tak mě teď pustíš a necháš mě tu zkurvenou situaci vyřešit," zašeptala a práskla dveřmi tak rychle, že mi do nich málem přivřela prsty. Zíral jsem na ně snad dalších deset minut, nechával se smáčet deštěm a přemýšlel, jestli jsem skutečně slyšel Chloe mluvit sprostě. 

Ať jde o cokoliv, je to vážné.