Hravý ✔️

1. kapitola

Chloe

Seděla jsem o dva stoly dál a snažila se vyhnout pohledu toho muže. Nebylo to snadné. I na tu relativně velkou vzdálenost jsem v jeho modrých očích viděla nějaký nevyslovený příslib.

,,Chloe, sněz něco," napomenul mě táta a dál se věnoval svému kolegovi. Nechápala jsem, že mě dokázal přemluvit k téhle komedii. Už tě skoro vůbec nevidím, řekl mi předchozí večer po telefonu. Pojď zítra na večeři, aspoň se můžu pochlubit Davidovi, jakou mám krásnou dceru.

Asi jsem Davidovi skutečně připadala krásná. Normálně by mi ten jeho vytrvalý úsměv byl nepříjemný, ale teď to tak nebylo. Když už jsem byla několik minut v pohledové pasti toho atraktivního muže, jenž seděl v pravém rohu restaurace, mi byl nějaký David úplně fuk.

Znovu jsem si dovolila letmý pohled jeho směrem. Pronikavé pomněnky si mě pozorně prohlížely a v koutcích úst mu prohrával úsměv.

Nějakým zázrakem jsem se odpoutala od jeho pohledu a poprvé se podívala, kdo mu dělá společnost. U velkého stolu sedělo dalších deset mužů. Všichni měli obleky a já logicky usoudila, že jsou kolegové. Působili vzdělaně, bohatě a přísně.

,,Nechutná ti to?" vyrušil mě otcův hlas a já se podívala na svůj talíř. Losos byl téměř netknutý.

,,Ne, chutná, samozřejmě, jen je mi trochu nevolno," vymyslela jsem si a omluvně pokrčila rameny.

,,Chceš odvézt domů?"

,,Ne," řekla jsem rychle, protože jsem nechtěla způsobit komplikace. ,,Kde jsou tady toalety?"

Otec si promnul bradu a David mi naznačil nakloněním hlavy cestu. S úsměvem jsem mu poděkovala, a když jsem se zvedla, mí společníci u stolu také.

Musím si osvojit pravidla etikety.

Měla jsem pocit, že z hlediska stolování jsem během poslední hodiny udělala až bolestivé množství chyb.

**

Schovala jsem malý parfém do psaníčka zlaté barvy a pohlédla na tu bledou modrookou dívku s vlasy v barvě lískového oříšku. Velké oči se dívaly na svůj odraz a obličej se snažil nasadit vyrovnaný výraz.

O nic nejde, jen tě pozoruje nějaký muž. To se občas stává, řekla jsem si v duchu a vykouzlila přirozený úsměv. Vypadala jsem... jinak. Mohla za to červená rtěnka a vlasy vyčesané do elegantního drdolu nebo spíš ty temné šaty, které obepínaly moje křivky? Přišly mi vhodné.

Tenhle podnik je známý svým luxusem, a tak musím být taky... luxusní, pomyslela jsem si a spěšně si namydlila ruce. Ubrousky měly květinový vzor a mně bylo skoro líto je použít.

Obemknula jsem dlaní kulatou kliku a ustala v pohybu, protože jsem uslyšela hádající se hlasy. Patřily mužům, patrně dvěma.

,,Ten zmrd," zavrčel hluboký hlas a já sebou trhla.

,,Na ten návrh může zapomenout!"

,,Uklidni se, Maxi, zachovej si čistou hlavu. Představ si těch peněz, které může Leward do firmy vložit," zašeptal naléhavě druhý hlas, o hodně tišší, a já se zadrženým dechem naslouchala hrobovému tichu. Překvapil mě hluboký pobavený smích. ,,Netvař se tak žalostně. Budoucnost firmy nestojí na jednom klientovi. A už vůbec ne na takovém debilovi!"

,,Dobře, dělej, jak myslíš. Stejně tě nepřemluvím."

Pohlédla jsem na své příliš štíhlé prsty, které stále držely kliku.