Plameny spásy

ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ

Kancléřovi se ani v nejmenším nelíbilo s kým budeme projednávat podmínky spojenectví. Trval na přímém jednání s hlavním vládcem Samerů, ale Terra ho otráveně odbila s tím, že to zvládne sama. 

Kancléř se stále kabonil a házel po elfkách káravé pohledy. V jednom kuse je opravoval, skákal jim do řeči a nedokázal si odpustit mnoho poznámek ohledně jejich minulosti a pochybností, co se týče pravosti jejich tvrzení, že Terra doopravdy zastupuje celé vojsko a národ Samerů. Dokonce s sebou přinesla i dopis s otcovou neporušenou pečení, přesto mu to bylo málo.

Izer, náš nově nabytý spojenec, nám jen popřál hodně štěstí a odebral se ke spánku hned po příchodu do tábořiště, jelikož neměl v našem jednání jediné slovo a podle jeho slov to přinášelo stejně pouze nudu.

Slunce již dávno zapadlo, měsíc se kradl oblohou a my jednali dál.

Jasně jsme jim sdělili, kolik půdy bychom jim navrátili a čím vším bychom se jim zavázali. Na prvním místě se nacházelo jejich bezpečí. Byli by chránění zákony před napadením Rely a stali by se z nás spřátelené země. Říše Samerů by se znovu zrodila a vše by se vrátilo na staré koleje, na jakých se to nacházelo ještě před válkou, nemocí a rozzlobenými bohy.

Bádali jsme v zákonech a snažili se najít společné řešení. Kancléř měl stále nějaké výtky a nervózně poklepával nohou a třel si krátké vousy. Byl zde jménem celé rady. Nesměl zklamat je a ani nás, jakožto vládce.  Ocitl se v komplikovaně nebezpečné pozici.

Terra trvala na tom, že ze začátku budou potřebovat podpořit v oblasti zásob a stavebního materiálu, stejně jako požadovala volný a bezpečný průchod mezi Tareonem a novou zemí rozkládající se na pomezí Feramu a Lezumu. Museli by po válce přepravit všechny děti, pečovatelské ženy i staré, kterých již moc nezbylo.

Naše jednání se táhlo až do brzkého rána.

Opet celou dobu jen přihlížel a nevstupoval do toho. Nezasahoval do jednání ani se ho nesnažil ovlivňovat. Byla jsem za to ráda. Neměla jsem kapacity na to řešit ještě problémy spojené s ním.

Nakonec jsme se dohodli.

Feram jim navrtí jejich zem, která se skládala převážně z jižních Plání a poskytne jim vše, co budou potřebovat na začátek pro přežití. Feram s nimi naváže obchodní vazby a vojensky ani jinak po nich nebude vymáhat darovanou zem nazpět. Oba národy budou v míru a tím se zajistí blahobyt všech národů.

Chvíli mi vrtalo hlavou, co budou dělat s tak vyprahlou půdou plnou monster, ale když jsem se zeptala, uklidnily mě, že magie celého národa jí navrátí život. Což byla dobrá zpráva. Byl to nebezpečný kus země. Také jsem ale tušila, že pokud se domluví s mou sestrou, ráda jim kus na pomezí s Pláněmi daruje. Stejně tam nikdo nežil ze strachu z napadení. Navíc to místo s nepřirozeně bujnou flórou čišelo něčím zvláštním. Kdysi jsem netušila čím, ale došlo mi, že to byla magie. Jejich magie.

Vypadalo to, že konečně, pokud válku vyhrajeme, zavládne vytoužený mír.

Sepsali jsme základní smlouvu a podepsali jí. Leskl se na ní podpis můj, Ardelův i Teřin. Nakonec na ní dopadla kapka krve každého z nás.

Zbytek se bude muset vyřešit poté.

Terra se zmoženě zvedla od po celou noc udržovaného ohně a protáhla si záda. Anita udělala totéž a vděčně se na mě pousmála. Než stihla odejít, ještě jsem k ní přešla a soucitně se jí zadívala do oříškových očí.

„Zachráníme ho. Slibuji," zněla jsem odhodlaně a jistě. Chtěla jsem, abych mluvila pravdu. Doufala jsem, že jí mluvím. Nedokázala jsem si připustit riziko spojené s Gerlovou záchranou.