„Hermiono! Tak dlouho jsem tě neviděla. Naposledy jsi tu byla s Rose, a to bylo skoro před měsícem," přivítala ji Molly a než stihla cokoliv říct, už ji věznila v objetí.
„Já vím, omlouvám se, ale teď jsem tady," řekla Hermiona, když ji Molly konečně přestala objímat.
„Vždyť se nic neděje, to já jen tak, však mě znáš. Ostatní jsou na zahradě, tak se k nim můžeš přidat. Já mezitím dokončím oběd."
„A nepotřebuješ s něčím pomoc?" zeptala se, ale odpovědi se jí už nedostalo, neb Molly byla na půl cesty do kuchyně.
„Jako bys ji neznala," řekla Ginny, která se vracela z koupelny, takže zachytila poslední slova své mamky a Hermiony.
„Ginny! Dlouho jsme se neviděly," pozdravila se s ní Hermiona a Ginny se zasmála.
„Naposled předevčírem, když jsem si od tebe vyzvedávala Lily," řekla se smíchem a objala svou kamarádku.
„Celá věčnost," zavtipkovala Hermiona a pak se společně vydaly na zahradu.
„Jsem ráda, že jsi přišla. Mám velkou novinu."
„Ginny! Ty jsi zase těhotná?" vyjekla Hermiona a vysloužila si tím bouchnutí do ramene.
„Jak jsem řekla, Miono, své děti nadevše miluji, ale tři mi bohatě stačí."
„No co, nabízelo se, abych to řekla," zamumlala a pokrčila rameny.
„Tady je má oblíbená snacha," přivítal Hermionu Arthur, když došly na zahradu.
„To říkáš jen proto, že tu dnes nejsou tvé další snachy," zasmála se a šla jej obejmout.
„No to víš, při tak velké rodině, jako jsme my, se málokdy stane, abych měl všechny mé snachy pohromadě."
„Ani George s Angelinou se dnes nestaví?" zeptala se Hermiona, neb ti většinou přišli.
„Nepřijdou, odjeli pryč jen sami dva. Děcka jsou u prarodičů Jonesových," odpověděla Ginny.
„Oběd je hotový, děti." Nakoukla na zahradu Molly a už se zase hnala zpátky do domu, ale Ginny ji zastavila.
„Můžeš na chvíli sem, mamko?" zeptala se a Molly změnila směr z kuchyně na zahradu.
„Ano, zlatíčko?"
„Mysleli jsme, že vás tu bude víc, ale nevadí. Na začátku září mi Hermiona vnukla jeden nápad, a tak jsem dala věci do pohybu a s velkou radostí vám oznamuji, že jsem se stala novou trenérkou Holyheadských harpyjí," řekla s úsměvem, zatím co ji ostatní šokovaně sledovali.
„Nečekala jsem, že se toho chytíš. Pomalu ani nevím, že jsem to řekla. Gratuluji!" poblahopřála své dlouholeté kamarádce jako první Hermiona.
„No, já věděl, že doma ti to nevydrží příliš dlouho," řekl hrdě Arthur, když se dívky přestaly objímat.
„Podle mě, dvanáct let je docela dlouhá doba, a právě proto jsem se rozhodla vrátit k famfrpálu. I když jsem původně chtěla zase hrát, tahle varianta se mi líbí asi více," drmolila a pak se otočila na Molly, „Mami? Co si o tom myslíš ty?" zeptala se, neb se jako jediná z přítomných nevyjádřila, když nebudeme počítat Harryho a Lily, protože ty už o tom věděli.
„Ach, drahoušku, to víš, že mám radost za tebe," řekla s úsměvem a přitáhla si svou dceru do objetí.
„Ale Molly, přece bys nebrečela," poškádlil svou ženu Arthur, „Oznámila nám, že se vrací do práce, a ne, že čeká další dítě."
„Pojďme jíst," zvolala Molly, když přestala Ginny objímat a úplně tak ignorovala prohlášení svého muže.
Astorie seděla v menší jídelně a četla si Denního věštce. No, vlastně těkala očima mezi hodinami a titulní stranou novin. Snídani snědla už před hodinou, druhý hrnek kávy skoro vypitý a Blaise byl stále zalezlý v ložnici. Stejně jako tomu bylo včera.
Znovu zkontrolovala hodiny, a pak se natáhla pro šálek kávy, ale když zjistila, že už je prázdný, vztekle odhodila noviny na stůl.
„Tak a dost," zamumlala si pod nosem a rozešla se do ložnice.
Nějak moc se nenamáhala s tím, aby byla potichu, v podstatě právě naopak. Vtrhla tam jak velká voda, roztáhla obří závěsy, což zapříčinilo, že pokojem se náhle rozlilo ostré světlo, načež Blaise cosi zamrmlal, ale Astorie tomu nevěnovala velkou pozornost, neb jí to bylo úplně ukradené.
„Dost, Blaisi! Sama jsem ti říkala, že to takhle dopadne, nebo jsi opravdu čekal, že ti Harry pomůže?! Není to konec světa. Nepotřebujeme jej, tak se sakra seber a neválej se tu jak ta největší hromádka neštěstí," řekla ostře, zatím co od sovy přebrala poštu a poté, co jí dala pár zrní, vzala ze stolku i poštu starou a hodila ji na postel.
„Nech mě být," zamumlal do polštáře.
„Nezájem, Blaisi. Přeber si poštu a na oběd ať jsi v jídelně. A nechtěj vědět, co se bude dít, pokud budu obědvat sama," vyštěkla a zanechala ho v ložnici opět samotného.
„To jsem začal chodit se svou matkou?!" zabrblal si pro sebe a s povzdechnutím se posadil na posteli. Život s ní byl občas náročný, ale on ji miloval, takže mu to nevadilo.
Natáhl se po štosu obálek a začal ji přebírat, aby si mohl jít dát sprchu a začít se věnovat své přítelkyni.
„Denní věštec, práce, pozvánka, práce, pozvánka, pozvánka, zrzka, práce, pozvánka," mumlal si mezitím, co přebíral obálky, ale pak se zarazil. Vrátil se o dvě obálky zpátky a znovu si přečetl jméno odesílatele. „Ginny Potterová."
Zahodil ostatní poštu a nedočkavě roztrhl obálku, aby co nejrychleji zjistil, co mu malá Weasleyová chce. Velmi rychle přelítl očima krátký vzkaz na pergamenu a na tváři se mu začal rýsovat úšklebek.
„No, těším se na naši spolupráci, paní Potterová," ušklíbl se a šel rychle napsat odpověď.
„Co to čteš, Scorpiusi?" zeptala se Rose, když se k němu a k Albusovi připojila na chodbě, kde oba zmijozelové seděli ve výklenku. Plácla Alba po nohách, aby se uhnul a ona se mohla posadit vedle nich.
„Famfrpál v průběhu věků," odpověděl, mezitím co Rose hledala pohodlnou pozici na sezení.
„Hmm, mám tu hru celkem ráda," zamumlala.
„Ještě, aby ne, když strýček Ron hraje první ligu za Kudleyské kanonýry," řekl Albus a Rose se ihned podívala na Scorpiuse, který jí pohled opětoval. Jednou v knihovně se zapovídali a řešili své rodinné situace. Byl jediný, kdo věděl, že ji pekelně štve to, že její táta hraje famfrpál.
„Naprosto úžasný," zamrmlala, ale Albus jí nevěnoval nejmenší pozornost a začal vyprávět nějakou historku. Rose si povzdechla a myšlenkami se nechala unášet pryč.
Milovala svou maminku z celého srdce, ale kde byl její otec? Jeden den v měsíci v parku na zmrzlině jí sotva nahradí všechny ty roky bez tatínka. Proto trávila hodně času u Potterových, neb nějaký ten mužský vzor ve svém životě potřebovala, když její otec jako rodič nefungoval a její maminka se nejspíš rozhodla už nikdy nerandit.