( představme si, že v tom gifu běží opravdu jen dvě děti, děkuji :D )
Udělala jsem character cast, který by měl být na konci kapitoly. Pokud je tady někdo fanoušek TVD, tak bude rád za Gabrielu a Morgana :D. Možná ještě něco doplním, uvidíme.
_
-flashback-
Byl jeden z posledních podzimních teplých večerů. Slunce se honosně neslo na modrém nebi s pár načechranými mráčky kolem. Paprsky pronikaly skrze mezery mezi listy i do hlubokého lesa. Zpěv ptáků, bzučení hmyzu a šeptání stromů narušil smích dvou kolem osmi let vypadajících utíkajících dětí.
,,Počkej na mě!" křiklo jedno dítě na druhé.
Utíkaly krátkou trávou hlouběji a hlouběji do lesa. Doběhly k potoku, podle kterého běžely, dokud jim nedošly síly, pak se rozhodli zastavit a hrát si v potoku. Skládaly kamínky různých velikostí do nerovnoměrné řady ve snaze postavit malou hráz. Cákaly na sebe vodu, snažily se házet žabky a navzájem si bořily postavené části hráze. Děti si ani nevšimly, že se začalo stmívat a dál si nerušeně hrály hluboko v lese daleko od svých domovů. Rostoucí tma přinesla i chlad, který děti v promoklém oblečení hned ucítily. Ale až teprve, když se chtěly vydat domů, zjistily, že jsou kompletně ztracené a že si nepamatují cestu zpátky. Dětský smích vystřídalo tíživé ticho.
,,Co budeme dělat?" zeptalo se jedno dítě.
,,Pšš, koukej," ukázalo druhé dítě prstíkem do dálky.
V dálce se objevila silueta postavy.
Děti zatajily dech.
,,Ztratily jste se, děťátka?" zvolal hlas z dálky.
Děti se na sebe podívaly se strachem v očích a jako by si četly myšlenky, se naráz rozběhly pryč. Běžely nejrychleji jak jen mohly, kličkovaly mezi stromy ve snaze spatřit světýlko z okna jejich domečků, ale žádná světla nebyla široko daleko možná spatřit.
Zpoza stromů vyskočili dva muži, chytili každý jedno dítě a odtáhly je pryč od sebe.
Lesem se rozlehl křik, který byl po chvíli umlčen a zůstalo jen ticho, jakoby příroda truchlila nad hrůzou, co se ten večer stala.
-
,,Morgi, probuď se," zašeptal tenký hlásek.
Když chlapec otevřel oči, skoro nic neviděl.
,,Kde to jsme?" zeptal se malý Morgan.
,,Myslím, že někam jedeme," usoudilo druhé dítě z trhavých pohybů, které s dvěma malými tělíčky v temném prostoru cloumaly.
,,Musíme se vrátit domů," dodalo dítě.
Když se malý Morgan rozkoukal, zvedl se a rozhlížel se po místnosti ve snaze najít dveře nebo cokoliv jim podobného.
,,Pojď sem, něco tady je," šeptl malý Morgan.
Popošel blíž k věci, co vypadala jako klika a zatahal ve snaze ji otevřít, ale klika se ani nepohnula. Zoufale se sesunul k zemi, po marných pokusech kliku uvolnit nebo dveře vyrazit.
-
,,Pusťte nás!" řvaly děti, když je dva muži surově vytáhli z vozu na chvilku do ostrého světla jen, aby zase skončily vhozeny do tmy cely.
Ani se nesnažily pokoušet se dostat ven. Hladem zesláblé, promrzlé a unavené děti se k sobě schoulily na studené zemi v rohu místnosti a slyšet byly jen jejich tiché vzlyky. Poté pláč vystřídaly pravidelné oddechy jejich spánku.
Škubnutím se probudily, když se dveře rozletěly a práskly o zeď. Kužel světla osvítil dvě hlavičky dětí, co se snažily mrkáním si přivyknout té záři, aby mohli zaostřit detaily muže, který do cely právě vstoupil.
,,Vstaňte a nastavte ruce," rozkázal neznámý muž dětem.
Děti neměly sílu vzdorovat, a tak si navzájem pomohly se postavit, opíraly se o sebe, aby kvůli vyčerpání neupadly a předpažily ruce směrem k muži.
Muž svázal obě ruce dítěte k sobě a utáhl smyčku, až se provaz zaryl do kůže a dítě syklo bolestí. Pak udělal stejnou věc druhému dítěti.
,,Teď půjdete se mnou," řekl, chytil oba konce provazů a táhl děti za sebou pryč z cely.
-
Muž došel k mohutným černým dvojkřídlým dveřím a pokynul na dva jiné muže, co dveře vzápětí otevřeli.
Místnost, do které vkročil a vtáhl děti sebou, byla temná a úplně prázdná až na jeden dlouhý stůl s křeslem stojícím přímo uprostřed místnosti. Jediné světlo vycházelo z francouzského okna napravo od stolu. Před oknem stál další muž zahalený v černém plášti koukající se ven do zapadajícího slunce.
,,Tady jsou," řekl muž držící děti a předhodil je před sebe jakoby byly kus hadru.
,,Výborně, teď odejdi," muž u okna se stále koukal ven z okna.
Děti se sesbíraly, postavily se a se strachem v očích se koukaly směrem k muži u okna. Když klaply dveře a děti s mužem osaměly, muž se pomalu otočil a podíval se na ně. Popošel směrem k nim, zastavil se před prvním dítětem, zvedl ruku směrem k jeho čelisti a dítě ucuklo hlavou, když se jej muž chtěl dotknout.
,,Vzpurné, jak vidím," řekl si sám sobě muž.
,,Co s námi chcete?" zeptalo se s klepajícím hlasem dítě dál od muže.
Muž neodpověděl, jen se děsivě pousmál a namířil si to směrem k druhému dítěti.
Dítě chtělo ucuknout, ale muž byl rychlejší a chytil jej za čelist, jak to chtěl udělat u prvního.
,,Protože," odmlčel se, naklonil hlavu dítěte na jednu stranu a pečlivě si ji prohlížel, ,,chci nové rekruty."
,,Ale holku nebudu potřebovat," chytl konec provazu a táhl dítě pryč směrem ke dveřím.
,,Ne! Nechte ji! Gabrielo!" začal křičet malý Morgan a rozeběhl se směrem k muži tahající jeho kamarádku pryč.
Chytl ji za ruku a snažil se ji přitáhnout k sobě, ale muž mávl rukou a neznámá síla Morgana odmrštila. Jeho malé tělíčko narazilo do zdi a v bezvědomí se svezlo po zdi na zem.
Vzduch prořízl výkřik holčičky tahané pryč ze dveří a následoval pláč tlumený zdí, která dvě děti od sebe dělila.
-
Malý Morgan vykřikl, když ho probudila studená sprcha, pod kterou byl ve spánku dovlečen. Zmítal se v pevném stisku dvou mužů, tlačících ho pod studený proud.
,,Dost!" ozval se hlas a Morgan rozeznal, že patří muži z temné místnosti.
Proud ustal a čtyři ruce popostrčily malé, promrzlé tělíčko směrem k muži. Morgan se nebránil a se sklopenou hlavou klopýtl pár malých krůčků vpřed. Muž chytil Morgana za bradu a zaklonil mu hlavu, aby se mu koukal přímo do očí. Morgan se nebránil a muž přes něj obmotal velký černý plášť.
,,Pojď se mnou, malý příteli," řekl muž a vyšel směrem ke dveřím pryč z té místnosti, co by se dala nazvat koupelnou. Morgan klopýtal za ním. Muž ho tahal za provaz uvázaný k jeho rukám, takže ho Morgan musel následovat, i kdyby sám nechtěl.
,,Omlouvám se za své nezdvořilé chování, ani jsem se nepředstavil. Jsem Pán Jezdců a ty, maličký, budeš můj učedník."
Morgan šel mlčky vedle muže a sotva ho poslouchal. Byl vyčerpaný a jeho tělíčko bylo rozbolavělé z nárazu, který mu Pán předtím způsobil. Hlava se mu točila, zrak měl mírně rozostřený a nebýt konstantního tahání, jistě by už dávno upadl.
Cesta různě se točícími chodbami se Morganovi zdála být nekonečná, ale nakonec se Pán zastavil, rozrazil dveře a Morgana oslepila záře vycházející z těch dveří. Když prošel dveřmi a přivykl si ostrému světlu, zjistil, že stojí před schodištěm vedoucím do obrovského, na pohled nekonečně velkého venkovního prostoru. Pod schodištěm začínala čerstvě posekaná louka, která vedla k oplocené pískem zasypané ploše, kde byla vidět skupina zápasících mužů, různě věkově rozdílných. Za zápasištěm se rozléhal les, kam oko dohlédlo.
Morgan se otočil a spatřil mohutnou budovu několik pater vysokou a do takové šířky postavenou, jako ještě u žádné jiné budovy nikdy neviděl. Chvilku žasl nad její velikostí a pak, když se kolem dokola otočil si všiml, že les rámuje budovu ze všech stran.
,,Úchvatné že?" Morgan sebou trhl, když ho hlas vrátil zpátky do reality.
,,Trvalo dlouho to tady celé vybudovat. Les kolem je jako ochranný štít. Vejdeš do něj a než se stihneš rozkoukat, jsi ztracený," pokračoval Pán a koukal se do dáli.
,,Ale nevzal jsem tě sem, aby ses mohl jenom koukat. Máš před sebou výcvik," povídal dál a rozešel se po schodišti směrem k zápasišti.
,,Tady budeš každý den, ráno, odpoledne a večer trénovat, než se z tebe stane jeden z mých Jezdců. Vidím v tobě potenciál, ještě uvidíme, co s tebou," Pán vešel otevřenou branou do zápasiště a zavolal si jednoho z mužů.
,,Máš za úkol tohohle vycvičit. Od teď se věnuješ jenom jemu. Chci u něho dobré výsledky, mám pro něho vymyšlené plány. Takže s ním budeš mít intenzivnější tréninky než u tvých předchozích trénovaných. Věnuj mu tolik svého času, kolik bude potřebovat, ale žádné usnadňování. Tak můžete začít," dořekl a odešel.
,,Jsem Dawson," představil se Morganův nově přidělený trenér.
,,Tohle ti ale sundám, máš ten provaz zarytý až do kůže," rozvázal Morganovi ruce.
,,A tvé jméno?" zeptal se po uvolnění provazu.
,,Morgan," odpověděl.
,,Dobrá, pojď za mnou, kamaráde," vyzval ho Dawson.
Morgan neváhal, protože na něho Dawson působil mnohem přívětivěji než Pán.
Přešli na druhou stranu zápasiště a vyšli bránou ven směrem k lesu. Morgan šel mlčky za Dawsonem nevědíc, kam jde ani co ho čeká. Koruny vysokých stromů pohlcovaly téměř všechen sluneční svit a Morgan měl chvíli problém se v té tmě rozkoukat.
,,Na tu tmu si časem zvykneš," řekl Dawson, jakoby Morganovi četl myšlenky.
Morgan neodpověděl a klopýtal ve tmě dál.
Dawson najednou prudce zastavil. Morgan nestihl zareagovat a narazil do něj.
,,S tím taky něco uděláme," zasmál se Dawson a pak se otočil k jednomu z okolních stromů. Morgan nepostřehl, co udělal. Ozval se rachot připomínající otevírání těžkých a starých vrat. Morgan, už přivyknutý tmě, se ohromeně koukal, jak se kmen stromu otvírá a odhaluje tajné schodiště vedoucí do podzemí.
Dawson se vydal po schodech dolů a Morgan mu byl v patách.
Když sešli poslední schod, Morgan uslyšel zvuk cvaknutí zámku a poté skřípot dveří. Ucítil ruku na zádech, která ho postrčila dopředu ve tmě. Šel nejistými kroky pomalu dál. Nadskočil, když za ním práskly dveře.
,,Klid, jsem tu pořád," ozval se Dawson ze tmy.
Dawson zmáčkl vypínače a prostor zalilo světlo. Nacházeli se v obrovské hale s pár dveřmi po jejích stranách.
,,Tak," odmlčel se Dawson, ,,začíná tvůj první trénink."
----------
I DID IT GUYS!
Chtěla jsem, abychom všichni věděli něco o Morganově minulosti. A ano, Morgan a Gabriela jsou kamarádi z dětství. Doufám, že zatím nezklamala.
zajímavost k ději: Pokud si někdo z vás pamatuje z character ans. zmínku o Morganově vymazání paměti, stalo se to mezi událostmi, co jsem popsala. Konkrétně, když spal. Bylo to bezbolestné a rychlé, ale nějakým způsobem na Gabrielu Morgan nezapomněl a je tím pádem jediná, koho si pamatuje před příchodem k Pánovi.
Příští kapitola bude pokračování flashbacku.
Coming soon.
cya