Tajný Element

7

Je tu jedna změna. Do této kapitoly jsem psala ve třetí osobě. A teď začnu psát i tu první osobu. Myslím, že to zase taková změna není. :DD
______________________________________________________
Liv
Promnula jsem si oči a zívla jsem. Vzpomněla jsem si, co všechno se včera stalo. Dneska musím zjistit, co se tu děje. S odhodláním jsem vyskočila z postele. Rázným krokem, jsem chtěla vyjít ven, když se ozvala Satanova krabička. Trhla jsem sebou a otočila jsem se na Emily, která se právě vyhrabovala z postele. Uchechtla jsem se.
,,Dobré ráno." Prohlásila, když se postavila.
,,Dobré." Zasmála jsem se. Emily odešla do nějaké místnosti a já šla za ní. Byla to koupelna. Opláchla jsem si obličej. Emily si nanášela makeup. Uchechtla jsem se.
,,Ty se nemaluješ?" Zeptala se Emily, když si nanášela řasenku.
,,Ne." Zasmála jsem se. Emily jen zavrtěla hlavou. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Viděla jsem holku s tmavými vlasy dlouhými až po pás. V hnědých očí se jí zrcadlilo odhodlání a síla, ale hluboko v nich byla ukryta bolest a touha po pomstě. Ať už po pomstě za své rodiče nebo za to, co dělali Emily.
Ano. Viděla jsem sebe!
Vyšla jsem z koupelny. Chtěla jsem vyjít ven z pokoje.
,,Počkej! Takhle jít nemůžeš!" Rozkřikla se Emily. Otočila jsem se. Ona už šla ke skříni vedle mojí postele. Otevřela ji a začala v ní něco hledat. Vyndala z ní černou uniformu. Tričko s krátkým rukávem, mikinu s kapucí a těsné rifle. Všechno v černém. Hodila to po mě. Chytla jsem to.
,,Tvoje uniforma." Řekla prostě. Pak se otočila a šla ke svojí skříni, ze které vytáhla stejnou uniformu. Šla jsem si sednout na postel. Svlékla jsem se a oblékla jsem se do uniformy. Byla mi velká. Chtěla jsem něco říct Emily. Ale to se uniforma začala stahovat. Stáhla se do mojí velikosti a já jen tupě zírala. Emily se zasmála. Vyplázla jsem na ni jazyk.
Rychle jsem si nachystala věci, které mi Emily řekla. Ze skříně jsem vytáhla tašku a věci do ní dala. Tu jsem si přehodila přes rameno, stejně jako Emily a vyrazily jsme.

Po cestě do učebny se na mě a Emily koukaly všechny holky. Ty pohledy ale nebyly moc příjemné. Holky se na Emily koukaly jako na odpad. To jsem nepochopila, ale raději jsem to ignorovala. Na mě se koukaly spíše se zvednutým obočím. Vyběhly jsme schody a dostaly se nám pohledy i od kluků. Koukala jsem se po klucích. Většina byla hezkých, ale já hledala jen jednoho. Pak jsem ho uviděla. Opíral se o zeď a mluvil s nějakou holkou. Ta holka se k němu nahýbala až se skoro dotýkaly jejich nosy. Odvrátila jsem pohled. Zamračila jsem se. Odhodlala jsem se tam ještě podívat. Denny tu holku odstrčil a ta teď právě naštvaně odešla. Denny se za ní znechuceně koukal. Nad tím jsem se musela pousmát. Holka prošla kolem nás a ani si nás nevšimla. Podívala jsem se na Emily. Ta stála vedle mě a koukala se na stejný cíl jako já. Na Dennyho. Jenže ona ho propalovala pohledem. Denny si mě všiml a šel směrem ke mně. Emily mě vzala za ruku.
,,To ne. On... Rychle. Musíme zmizet." Zašeptala a zatahala mě za ruku.
,,Počkej! Chci vědět, co se tady děje. Jsem tu s tebou." Povzbudivě jsem se na ni usmála. Ta se jen ustrašeně dívala na přicházejícího Dennyho. Emily to vzdala. Prudce vytrhla ruku z mého sevření a rozeběhla se pryč.
,,Emily!" Zavolala jsem za ní. Ona se neotočila. Běžela, dokud se mi neztratila z očí. Sakra! Co jsem to udělala? Proč jsem jí neposlechla a nešla s ní pryč? Naštvaně jsem se podívala na Dennyho.
,,Mohl bys mi toto laskavě vysvětlit?!" Řekla jsem trochu hruběji, než bylo v plánu.
,,Hele. S ní se moc lidí nebaví. Je divná. Být tebou, tak bych se od ní držel dál." Koukal se mi vzpříma do očí.
,,Proč divná? Je moc milá a fajn holka! Od ní se dál rozhodbě držet nebudu! Vysvětli mi proč divná??" Zamračila jsem se.
,,Nikdo se s ní nebaví. Nikdo. Prostě nehodí se mezi nás. Nezapadá." Řekl úplně klidně. Nechápala jsem ho.
,,Nehodí? A zkoušel jsi někdy poznat lidi, jací jsou uvnitř? Ne! Proč bys to dělal, když jsi tu oblíbený a všichni se ti klaní k nohám, co?!" Zařvala jsem. To mi stačilo.
,,Liv..."
,,Ne! Nech mě! Zkus se díval na lidi podle toho, jací jsou a pak mi zkus něco říkat." Podívala jsem se na něj bez jakékoliv emoce. Viděla jsem bolest v jeho očích. Tohle ho zaskočilo. Když nic nenamítal, tak jsem se vydala hledat třídu.

Denny
Viděl jsem, jak Liv odchází. Vím, že kdybych šel do třídy, tak ji uvidím, protože jsem taky Strážce. Nechtěl jsem nikoho vidět. Proto jsem odešel ze školy. Na školní zahradě je jedna lavička kam chodím, když chci být sám. Došel jsem k ní a sedl si. Dal jsem si hlavu do dlaní. Prudce jsem vydechoval. Liv měla pravdu. Nikdy jsem se nesnažil někoho poznat. Teda, někoho ano. Henry byl jediný člověk, kterého jsem kdy zkusil poznat. A taky to byl můj nejlepší přítel. Nikdy mě nezradil a byl jediný, kterému jsem kdy mohl úplně věřit. Mě nikdy nezajímaly názory holek, ale u Liv je to jiné. Chci se změnit kvůli ní. Nechápu, co se to semnou děje. Ale rozhodl jsem se, že odteď to bude jiné. Změním se kvůli ní. Kvůli Liv.
______________________________________________________
Ahojte! 893 slov. Další díl je tu. Myslíte, že se dokáže Denny změnit? :DD