Tajný Element

22

S nikým jsem nemluvila dobré dva dny.
Dva dny se trmácíme cestou, která vypadá pořád stejně.
Jakoby nikam nevedla a my se pořád otáčeli v pravidelných kruzích.
Já měla hlad. Velký hlad. Jenže moje nechuť ke všemu stoupala a já se nemohla přinutit do sebe něco dostat.
Z každého pomyšlení na jídlo se mi zvedl žaludek a zároveň pořádně zakručilo v břiše.
Denny, Henry, Emily i Gabriela se se mnou snažili komunikovat, ale výsledkem bylo jen zamručení, kývnutí nebo tiché "ano" nebo "ne".
V nocích jsem se probouzela po nočních můrách.
Ve dne jsem byla jenom schránka, kterpu jakoby opustila duše.
Quingar se se mnou taky pokoušel komunikovat. Snažil se mě rozesmívat, zabavit, přimět myslet na jiné myšlenky. Byl roztomilý a já mu byla vděčná za snahu, ale nezabíralo to.
Vážila jsem si všech. Snažili se mi pomoct. Jenže mě teď naplňovala pouze touha pomstít se.
Skoro jsem si nevšimla, že jsem ztratila z dohledu ostatní.
Moji pozornost upoutal strom.
Velký strom se tyčil majestátně přede mnou.
Zamířila jsem k němu. Z pohledu na něj mi spadla čelist někde k nohám.
Byl celý obsypaný motýly.
Od shora dolů bez jediné volné větvičky bylo obsypáno několik desítek stromů.
Nemohla jsem se nabažit pohledem na tu nádheru.
Natáhla jsem ruku k jednomu z motýlů.
Těsně před dotykem zatřepotal křídly.
A pak další.
Další a další.
Postupně se začali probouzet všichni.
Vyvolalo to ve mně nekonečný klid.
Stalá jsem uprostřed celého dění.
Kolem mě byli jen motýli, motýli a další motýli.
Takovou nádheru jsem v životě neviděla.
Motýli kolem mě kroužili pořád dokola. Jakoby čekali na všechny, až se probudí.
Přes motýly jsem skoro neviděla. Bylo jich tak moc. Desítky, stovky, tisíce.
Pomalu začali všichni odlétat.
Mezi motýli jsem spatřila siluetu postavy.
No tak to ne! Ne! To fakt ne!
Morgan.
Vzplála ve mě zuřivost.
Taková, když se nedokážete ovládat.
A já to fakt nedokázala.
Vystartovala jsem ještě rychleji, než bylo v úmyslu.
Cítila jsem energii. Brněly mě z ní prsty. Adrenalin se mi vléval do žil.
Za necelých pět sekud jsem oběhla Morgana a zastavila se několik metrů za ním.
Že to není fér?
Tak to dámy a pánové je mi úplně jedno.
Zhluboka jsem se nadechla a veškerou nashromážděnou sílu jsem vystřelila v podobě koule na Morgana.
Stejná koule, jako vždy.
Voda smíšená s blesky.
S obrovskou ránou ho koule trefila přímo do zad.
Ten se skácel na zem v bezvědomí.
Zavrávorala jsem.
Únava nahradila adrenalin.
Překvapilo mě, kolik síly kvůli jednomu použití Elementu ztratím.
Pomalu jsem se dostala k Morganovi.
Pohled na jeho obličej ve mě vyvolal odpor a nenávist.
Konečně si může odpykat všechno, co kdy dopustil.
Ze své brašny, která mi díkybohu nespadla, když jsem běžela jsem vyndala dýku.
Osvobodila jsem ji z pochvy a prohlédla si ostří.
Zatřpytilo se na slunci a já si na chvíli pomyslela, jestli není škoda špinit tuhle dýku.
Potřásla jsem hlavou a vyhnala takové myšlenky.
Klekla jsem si k jeho tělu.
Napřáhla jsem se.
Moje ruka se vymrštila do vzduchu s cílem proniknout tenkou vrstvu kůže na krku.
,,NEE!"
Jediné co jsem uslyšela a pak jsem cítila, že padám dozadu.
Letěla jsem vzduchem.
Můj let zastavil strom, do kterého jsem plnou silou narazila.
Vydala jsem ze sebe jen tlumené vzdechnutí a pak přede mnou všechno zčernalo.

Gabriela
Uslyšela jsem ránu. Stejně jako všichni jsem prudce zastavila a začala se rozhlížet.
Liv? Kde je k sakru Liv?
Věděla jsem, že šla za námi, ale takhle pozadu být nemohla.
Zavřela jsem oči a pokoušela jsem se ucítit její přítomnost. Díky tomu, že jsem její patronka mám přehled o tom, kde se nachází.
Podvědomě jsem se rozběhla k místu, kde jsem ucítila její Element.
Nebyla tak daleko od nás, takže jsem k ní doběhla rychle.
Stála nad Morganem.
Počkat. Cože? Co tu dělá Morgan?
Liv něco hledala v brašně.
Vytáhla dýku, kterou poté vytáhla z pochvy.
Srdce mi vynechalo několik úderů.
Stála jsem hrůzou přimražena k zemi.
Viděla jsem, jak si Liv dýku prohlíží.
Napřahovala se k úderu.
Já věděla, čím vším si prošla, co všechno jí udělal, co on udělal špatného.
Přes to všechno jsem ho nemohla nechat zemřít.
,,NEE!" Prudce jsem zakřičela a poslala proti Liv kouzlo, díky kterému odletěla několik metrů daleko.
Nechala jsem Liv hnusně bezvládně ležet někde nevím kde.
Já se hrnula k Morganovi.
Jak jsi to mohla udělat?! Jak jsi jí mohla ublížit?!
Cítila jsem se hrozně, ale já ho prostě nemohla nechat zemřít.
,,Proboha Liv! Co se jí stalo?"
Slyšela jsem Dennyho.
Běžel k Liv.
Morgana si nevšiml.
Opatrně jsem si k němu klekla.
Chytla jsem ho za ruku a druhou ruku jsem mu položila na hlavu.
Pošeptala jsem zaklínadlo a jeho tělo zmizelo.
Nechala jsem ho přemístit se do bezpečí.
______________________________________________________
Ano, je to krátké. Vím o tom.
Můj nápad, vydat tento díl hned po předchozím tak trošku nevyšel.
Chci vám jen říct, že zítra mám důležitou písemku, takže mi držte palce. Tím chci říct, že další díl asi zítra nevýjde :D
P.S. K těm motýlům. Podívejte se na YouTube na motýl Monarch. Snad vám to najde nějaké videa o tom probuzení. Opravdu to existuje ;)

Cya:3