Tajný Element

35

( představme si, že v tom gifu běží opravdu jen dvě děti, děkuji :D ) 

Udělala jsem character cast, který by měl být na konci kapitoly. Pokud je tady někdo fanoušek TVD, tak bude rád za Gabrielu a Morgana :D. Možná ještě něco doplním, uvidíme.

_

-flashback-

Byl jeden z posledních podzimních teplých večerů. Slunce se honosně neslo na modrém nebi s pár načechranými mráčky kolem. Paprsky pronikaly skrze mezery mezi listy i do hlubokého lesa. Zpěv ptáků, bzučení hmyzu a šeptání stromů narušil smích dvou kolem osmi let vypadajících utíkajících dětí. 

,,Počkej na mě!" křiklo jedno dítě na druhé.

Utíkaly krátkou trávou hlouběji a hlouběji do lesa. Doběhly k potoku, podle kterého běžely, dokud jim nedošly síly, pak se rozhodli zastavit a hrát si v potoku. Skládaly kamínky různých velikostí do nerovnoměrné řady ve snaze postavit malou hráz. Cákaly na sebe vodu, snažily se házet žabky a navzájem si bořily postavené části hráze. Děti si ani nevšimly, že se začalo stmívat a dál si nerušeně hrály hluboko v lese daleko od svých domovů. Rostoucí tma přinesla i chlad, který děti v promoklém oblečení hned ucítily. Ale až teprve, když se chtěly vydat domů, zjistily, že jsou kompletně ztracené a že si nepamatují cestu zpátky. Dětský smích vystřídalo tíživé ticho. 

,,Co  budeme dělat?" zeptalo se jedno dítě.

,,Pšš, koukej," ukázalo druhé dítě prstíkem do dálky. 

V dálce se objevila silueta postavy.

Děti zatajily dech.

,,Ztratily jste se, děťátka?" zvolal hlas z dálky.

Děti se na sebe podívaly se strachem v očích a jako by si četly myšlenky, se naráz rozběhly pryč. Běžely nejrychleji jak jen mohly, kličkovaly mezi stromy ve snaze spatřit světýlko z okna jejich domečků, ale žádná světla nebyla široko daleko možná spatřit.

Zpoza stromů vyskočili dva muži, chytili každý jedno dítě a odtáhly je pryč od sebe.

Lesem se rozlehl křik, který byl po chvíli umlčen a zůstalo jen ticho, jakoby příroda truchlila nad hrůzou, co se ten večer stala.

-

,,Morgi, probuď se," zašeptal tenký hlásek. 

Když chlapec otevřel oči, skoro nic neviděl.

,,Kde to jsme?" zeptal se malý Morgan. 

,,Myslím, že někam jedeme," usoudilo druhé dítě z trhavých pohybů, které s dvěma malými tělíčky v temném prostoru cloumaly. 

,,Musíme se vrátit domů," dodalo dítě.

Když se malý Morgan rozkoukal, zvedl se a rozhlížel se po místnosti ve snaze najít dveře nebo cokoliv jim podobného. 

,,Pojď sem, něco tady je," šeptl malý Morgan.

Popošel blíž k věci, co vypadala jako klika a zatahal ve snaze ji otevřít, ale klika se ani nepohnula. Zoufale se sesunul k zemi, po marných pokusech kliku uvolnit nebo dveře vyrazit. 

-

,,Pusťte nás!" řvaly děti, když je dva muži surově vytáhli z vozu na chvilku do ostrého světla jen, aby zase skončily vhozeny do tmy cely. 

Ani se nesnažily pokoušet se dostat ven. Hladem zesláblé, promrzlé a unavené děti se k sobě schoulily na studené zemi v rohu místnosti a slyšet byly jen jejich tiché vzlyky. Poté pláč vystřídaly pravidelné oddechy jejich spánku.