Tajný Element

16

,,Liv."
Rozeběhla jsem se k ní. Prudce jsem ji objala, že jsem ji málem povalila na zem. Objetí mi opětovala a obalila mě svými křídly.
Vidím ji poprvé na živo, ale cítím, jako bych ji znala celý život.
Než jsem se jí stihla zeptat na všechno, začla mluvit.
,,Všechno ti řeknu, ale ne tady."
Odtáhla jsem se od ní a přikývla.
Až teď jsem si ji pořádně prohlédla. Černé křídla roztažená, bílé šaty na různých místech potrhané, špinavé od hlíny a... krve? Dlouhé černé vlasy rozcuchané a mastné, zelené oči jí zářily stejně, jako musely zářit mé.
Já, Gabriela a ředitelka jsme se vydaly zpět do školy.
Šly jsme mlčky.

V ředitelně ředitelka dala Gabriele nějaký klíč a kývla, že můžeme odejít.
Gabriela se jen usmála. Já nechápala.
Vydala jsem se za Gabrielou. Vedla mě po schodech úplně nahoru.
Otevřela stropní dveře a po vratkém žebříku vylezla nahoru. Já ji následovala.
Ocitla jsem se na střeše. Gabriela už seděla opřená o jednu špičku, která vyčnívala ze střechy. Sedla jsem si vedle ní.
,,Ty jsi mi tak chyběla, Liv." Promluvila Gabriela s pohledem upřeným před sebe. Rozpoznala jsem se, jak se jí lesknou oči.
,,Já myslela, že si mě nebudeš pamatovat, ale ty sis mě pamatovala."
Hlavu otočila na mě. Slzy se jí skutálely po obličeji.
,,Zanechala jsi mi vizi, předala jsi mi tohle. K čemu to je?" Ukázala jsem jí znamení na své ruce.
Ukázala mi svojí ruku. Bylo tak to samé znamení. Chytla mě za ruku a znamení tak spojila k sobě.
Oslepilo mě ostré bíle světlo.
Přede mnou se objevil obraz.

Byla jsem na něm já asi ve dvou letech. Šla jsem po chodbě v našem bytě v Ayostu. Nade mnou byla skleněná polička, která se rychle řítila dolů. Já si toho nevšímala a šla jsem pod tím dál. Asi deset centimetrů před nárazem na mou hlavu, mě popadly dvě ruce.
Byla to Gabriela.

Na dalším obraze mi bylo asi pět. Lezla jsem na strom. Byla jsem už hodně vysoko, když mi podjela noha a já se řítila dolů. Místo na zem jsem dopadla do Gabrieliny náruče.

Další obraz mě ukazoval v šesti letech. Šla jsem po silnici. Nevšimla jsem si auta řítího se ze zatáčky. Opilý řidič si mě zřejmě nevšiml. Auto se rychle blížilo a já ho spatřila. Ztuhla jsem na místě. Nenapadlo mě začít utíkat pryč. Prostě jsem stála a zírala na blížící se auto. Už jsem cítíla náraz, když jsem se ocitla ve vzduchu, znovu v Gabrielininém náručí.

Obrazy zmizely. Byla jsem zpátky na střeše s Gabrielou.
,,Ty jsi mi několikrát zachránila život." Vydechla jsem.
,,A budu i nadále, bude-li třeba."
Znovu jsem ji objala.
Něžně se ode mě odtáhla.
,,Slyšela jsem, že jsi byla tři roky nezvěstná. Co se stalo?" Zeptala jsem se.
,,Morgan, to on mě držel."
,,Cože?"
,,Morgan, to je ten chlap, který tě chtěl unést."
,,Ale ty jsi byla nezvěstná tři roky. Proč jsi mi nepomohla, když přišel?"
,,Však já jsem ti pomohla. Ukázala jsem ti jeskyni a pak jsem pro tebe vytvořila strom, který tě ochraňoval."
,,Ale proč jsi nezachránila mé rodiče?"
Slzy se mi začaly kutálet po tvářích.
,,Nemohla jsem se zachránit. Já musím chránit tebe. Jenom tebe. Je to složité, ale je to tak. Kdybych je zachránila, Morgan by se dostal ke mně aji k tobě."
,,Když jsi u mě byla celou dobu, jaktože tě vidím až teď?"
,,Protože jsi mě mohla vidět až teď. Tvoji rodiče nevěděli, že máš patronku, nevěděli o světě Strážců a Ochránců. Nevěděli o Elementech. Ne všichni lidé jsou Strážci nebo Ochránci. Proto tihle lidé musí neviditelní." U slova neviditelní naznačila uvozovky.
Jen jsem přikývla.
,,A jak jsi unikla Morganovi?"
,,Celé dva roky jsem si plánovala únik. Ta budova je dobře střežená, takže to chtělo bezchybný plán. Počkala jsem, až jeden z poskoků příjde dát mi vodu a jídlo. Pak jsem ho zabila a utekla. Málem na mě přišli, ale zvládla jsem to a jsem tady. S tebou."
,,Bála jsem se o tebe." Řekla jsem jí.
,,Já o tebe taky."

,,Nepůjdeme za ostatními? Abych tě mohla seznámit?" Usmála jsem se na Gabrielu.
,,Bude mi ctí." Zazubila se.
Pomalu jsme slezly dolů ze střechy a mířily jsme k ředitelně. Gabriela otevřela dveře a vešly jsme dovnitř.
Uvnitř byli všichni. Emily, Denny, Henry i můj Kruh. Gabriela předala ředitelce klíč.
,,Gabrielo, chtěla bych ti někoho představit." Promluvila jsem.
,,Jen do toho." Odpověděla.
,,Tak tohle jsou moji nejlepší kamarádi, Emily, Denny a Henry. A tohle je můj Kruh. Cho, Lexi, Zaya, Nick a Tony."
Rychle jsem je představila.
,,A lidi. Tohle je Gabriela. Moje patronka." Představila jsem zase Gabrielu.
,,Moc ráda vás poznávám."
,,Taky." Odpověděli ostatní.
Všimla jsem si významného pohledu od Henryho. Usmála jsem se při vzpomínce na ten večer, kdy jsem se mu doslova vybrečela na rameni.
,,Liv, Emily. Gabriela bude bydlet s vámi na pokoji, dobře? Postel tam už je připravená."
,,Jasně." Odpovím hned.

Ulehla jsem do postele a s popřátím na dobrou noc jsem usnula.
______________________________________________________
Takže tady to je. Netrvalo to tak dlouho, ne? :D
K té druhé knížce... Mohla by vyjít už brzy! :D
Už máme skoro 3K přečtení! A 400 votes! <3
P.S. Asi mi bude trvat napsat další kapitolu :D

Cya:3