Když jsem se probudila podruhé, už bylo světlo.
Pořád jsem myslela na ředitelku.
Nějak jí přece musíme pomoct.
Posadila jsem se a zavřela oči.
Pokoušela jsem se najít spojení s ředitelkou Raightonnovou.
Snažila jsem si vybavit rysy její tváře, vzhled jejího oblečení, pokoušela jsem si představit, jak stojí přede mnou.
,,Paní ředitelko, paní ředitelko, paní ředitelko, paní ředitelko..."
Třebaže pravděpodobnost navázání kontaktu byla mizivá, nevzdávala jsem se.
Nikdy jsem to nezkoušela, a ani nevím, jestli to dělám dobře, ale nutkavý pocit, který mi spaloval mysl jsem potřebovala nějak utišit.
Vybavovala jsem si i židli, na které seděla svázaná. Stůl, u kterého židle byla postavená. Dlouhé temné chodby, na kterých jsem sledovala Morgana. Temnou místnost s děsivým chlápkem. Snažila jsem si vybavit všehny detaily, které jsem si ze snu pamatovala.
Soustředila jsem se na pocit, jaký jsem cítila, když se mnou ředitelka telepaticky mluvila.
Cítila jsem jakoby zakřupání elektřiny.
,,Liv, co tu děláš? Objeví tě! Zmiz, rychle!"
Z ředitelčiného tónu hlasu se mi rozbušilo srdce.
,,Pomůžeme vám, můžete mi prosím říct, kde vás zavřeli?" zeptala jsem se.
,,Liv, nedělej nic, čeho budeš litovat. Po Willovi musíš navštívit ještě další mé známé. Až po nich se můžete vydat za mnou. A až pak se možná potkáme."
,,Ne, to ne. Musíme vám pomoct. Pro-."
Cítila jsem jak spojení vypadlo před dokončením mé prosby.
Byla jsem tak zabraná do telepatie, že jsem si vůbec nevšimla ostatních postávajících kolem mě v těsném kruhu.
,,Um, co je?" nevinně jsem se usmála.
,,Liv, mluvili jsme na tebe, ale ty jsi vůbec neodpovídala." řekla Cho.
Cože?
,,Mluvila jsem s ředitelkou."
Všimla jsem si nechápavého pohledu ostatních. Bylo mi jasné, že pochybují o mém zdraví.
,,Telepaticky," protočila jsem očima.
,,Už jsem s ní takhle mluvila."
,,Je v pořádku?" zeptal se Henry.
,,Ano. Teda, nevím. Zajali ji. Morgan, někdo, kdo si říká Owen a pak chlap v černém. Nevím co byl zač. Vím jen, že bych ho nechtěla potkat."
,,Kde je?" ozval se Denny.
,,Nevím, řekla mi, že nás tam zavedou její známí jako byl Will."
,,Tím pádem bychom měli vyrazit."
Postavila jsem se, s ostatníma jsem zbalila věci, co jsme vytáhli a dali jsme se na cestu.
Cestou jsem byla duchem nepřítomná, protože jsem přemýšlela, jak co nejrychleji urychlit cestu za ředitelkou, takže mi cesta utekla rychle.
Když nás Quingar vyvedl z lesa do vesničky podobné té předchozí, věděla jsem, že další ředitelčin známý se blíží.
Situace se naprosto podobala té předchozí. Zaklepali jsme na dveře, otevřel postarší pán, ptal se, kdo jsme a co chceme a po odpovědi, že nás posílá ředitelka Raightonnová nás pustil dovnitř.
Všichni jsme si sedli k velkému stolu od pana Eliase, jak se nám představil.
,,Takže vás posílá Raightonnová?" prolomil ticho pan Elias.
,,Ano, už jsme navštívili Willa a Quingar nás dovedl za vámi." odpověděla jsem.
,,Dobrá tedy, je to tady vybavené stejně jako u Willa. Všichni to máme stejně zařízené. Já, Will, Thomas a Peter."
,,Kdy začneme s dalším tréninkem?" zeptala se jedna holka z Henryho Kruhu.
,,Zítra, pokud se někdo z vás chce najíst, dejte si co chcete a pak můžete jít do pokojů. Všechno je stejné jako u Willa. Dobrou noc vám všem." Elias se rozloučil a odešel. Hlad jsem neměla, takže jsem se stejnou cestou jako i Willa vydala směrem na pokoj. Denny se vydal za mnou. Stejnou cestou, stejnou chodbou, stejnými schody jsem se vydala do pokoje. Všechno bylo na vlas stejné jako u Willa. tak moc mi ho to připomínalo, až jsem měla nutkání otočit se, seběhnout schody a začít ho hledat. Otevřela jsem dveře do pokoje a zatajila jsem dech. Naprosto všechno bylo stejné. Jako první věc jsem se rozhodla jít do sprchy. Odešla jsem do koupelny, tak si svlékla oblečení a vlezla do sprchy. Pustila jsem na sebe vlažnou vodu a užívala si chlad, který mě obklopoval. Představovala jsem si, že spolu se špínou ze sebe smývám všechny starosti a břemena. Pocit volnosti, který jsem v ten moment ucítila bych byla schopna cítit pořád dokola a nikdy by mě to neomrzelo. Nechala jsem vodu smáčet mé vlasy a do ruky jsem si vytlačila trošku sprchového gelu. Rozetřela jsem si gel po těle a poté ho pečlivě smyla vodou. Zastavila jsem tekoucí vodu a vylezla ze sprchy. Ručníkem jsem se utřela a zabalila se do něj. Poté jsem vyšla z koupelny. Denny seděl na posteli a potom, co jsem zavřela dveře od koupelny, se na mě podíval. Pousmála jsem se na něj a on udělal totéž. Pak se zvedl, prošel kolem mě a zavřel se v koupelně. Pokroutila jsem hlavou a vydala se ke skříni. Z ní jsem vytáhla další černou soupravu, stejnou jako všechny ostatní předtím. Pak jsem si všimla dalšího oblečení, co skříň obsahovala. Vytáhla jsem černé kraťasy a krátkou černou mikinu. Obvyklou černou soupravu jsem dala zpátky do skříně a oblékla si oblečení, co jsem držela v ruce. Oblečená jsem si lehla na postel a zakryla se peřinou. Slyšela jsem otevření dveří a poté vyšel Denny zabalený v ručníku stejně jako před chvílí já. Otevření skříně a šustění oblečení jsem si domyslela. Poté se postel probořila pod Dennyho váhou a pak jsem cítila dvě ruce, co se mi omotaly kolem mého pasu a přitáhly si mě blíž k sobě. Otočila jsem se čelem k Dennymu a ten mi hned na to čelo vlepil pusu. Jeho bílé zuby se zaleskly v rychlém úsměvu těsně předtím, než jsem je zastínila svými rty. Lehce jsem své rty otřela o ty jeho a pak jsem se zase odtáhla. ,,To bych si nechal líbit už napořád." zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se a koukla mu do očí. Něha, která se v nich odrážela mě dojala. ,,Chtěla bych, aby tohle všechno zmizelo a já mohla být jenom tebou." zašeptala jsem a zavřela oči. ,,Kdyby tohle všechno zmizelo, tak se nikdy nepotkáme." ,,Bojím se." otevřela jsem oči a podívala jsem se do těch Dennyho. ,,Chápu, že se bojíš, ale ty to zvládneš. Jsi silná a my jsme tu s tebou, Zvládneš to. Já ti věřím. Věřím v tebe." Jeho slova jsem si chtěla navždy vrýt do paměti. Neměla jsem na to co odpovědět, tak jsem se k němu přitiskla a políbila ho. Přetočil se nade mě, jednu ruku měl kolem mého krku a druhou se opíral o postel, aby na mě neležel celou váhou. Tak takový je to pocit, když je člověk zamilovaný? Rukama jsem Dennyho objala kolem krku a přitiskla se k němu co nejvíc to šlo. Když nám oběma došel dech, Denny si zpátky lehl a já si položila hlavu na jeho hrudník. ,,Dobrou noc, princezno." bylo poslední, co jsem slyšela, než jsem propadla do říše snů.
________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ Takžeeeeeee je tu další díl a já zase jako obvykle doufám, že to nebylo až tak trapné.
Pokud se vám to líbilo, budu ráda za komentář a můžete mi napsat, jestli vám to přišlo stejně trapné, jako to teď přijde mně :DD
Doufám, že další kapitolka nebo tak moc o ničem jako tahle a nebudete na ni moc dlouho čekat :D btw. Moc se omlouvám za vizáž textu, poprvé jsem psala přes počítač a nejsem na to zvyklá :D
Cya:3
ČTEŠ
Tajný Element
Fantasy,,Tvoje moc je větší, než si myslíš. Dokážeš velké věci." Dívka s neobvyklým nadáním musí zvládnout neobvyklé věci. Dokáže ustálit Elementy a nastolit rovnováhu? Klišé? Možná, ale já doufám, že každý příběh má něco odlišného od těch ostatních. 13...
