Tajný Element

8

Musím se podělit. Prostě jsem šikovná. Měla jsem kolem 1000 slov, ale neuložilo se mi to! Super! Takže to píšu znovu! Co víc si přát?? (Já vím, strašně zajímavé, co?) :DD
______________________________________________________Liv
Bloudila jsem po chodbách. Prošla jsem už kolem tolika tříd, ale v žádné nebyla Emily. Kde k sakru je?! Tahle otázka mi vězela v hlavě. Na rameni jsem ucítila dotek. Prudce jsem se otočila. Byl to kluk. Jeho modré oči mě pohlcovaly. Blond vlasy mu skoro lezly do očí.

,,Jsem Henry." Řekl a napřáhl mi ruku k pozdravu. Obočí mi vyjelo nahoru. Ze slušnosti jsem ruku příjmula.
,,Liv." Ruku jsem svěsila podél těla.
,,Jsi Strážce, že?" Zeptal se.
Přikývla jsem.
,,Tak pojď semnou." Vydal se chodbou. Šla jsem za ním.

Vešla jsem do třídy a uviděla jsem Emily. Seděla v poslední lavici a hlavu měla schovanou v dlaních. Všimla jsem si tří holek, které se smály a pokřikovaly na ní něco, co jsem neslyšela. Sevřela jsem ruce v pěst. Nepochopila jsem, kde se to ve mě vzalo, ale napochodovala jsem si to rovnou k blondýně, která na Emily právě zařvala "Ty hnusná špíno."
Vlepila jsem jí facku. Chytla si tvář a v očích se jí zalesklo. Slzy?
,,Takhle jí už nikdy nenazvete! Je vám to jasný?! Teď se jí všechny omluvte!" Zařvala jsem všechny tři holky.
,,P-promiň." Vykoktaly. Pak se zvedly a utekly pryč. Ušklíbla jsem se. Přisedla jsem si k Emily, která se klepala. Chytila jsem její ruce do svých.
,,Emily? Tohle ti celý rok dělali?"
Emily přikývla a v očích se jí zaleskly slzy. Tohle mě naštvalo. Jak mohli?!
Prudce jsem se zvedla a napochodovala jsem si to přímo před tabuli.
,,Teď mě všichni poslouchejte!" Zařvala jsem. Všichni se na mě podívali. Buť se na mě dívali znechuceně nebo vystrašeně.
,,Nikdo už nebude Emily nadávat! Nikdo! Je vám to jasný?! Opovažte se to ještě jedinkrát udělat a budete mít problém semnou! Bude mi jedno, jestli někdo něco bonzne! Ani jediné škaredé slovo jí neřeknete! Už nikdy!" Řvala jsem.
,,A to se jako máme bát holky?" Řekl posměšně nějaký kluk. Upřela jsem na něj svůj pohled. Přišla jsem k němu. Usmála jsem se na něj a pak mu jednu vrazila. Nechápu, kde se ve mě bere tolik sebevědomí. Kluk po mě vystartoval. Začala jsem couvat. On mě chytil za ramena a tvrdě mnou praštil o zeď. Bolestně jsem zasyčela.
,,Teď poslouchej, ty malá mrcho." Zavrčel.
,,Opovaž se mi někdy ještě postavit a uvidíš." Cítila jsem, jak se mi do žil vlévá síla. Tu sílu jsem neznala a pocítila jsem ji poprvé. Zavřela jsem oči. Hlava mi trochu pulzovala. Otevřela jsem oči a uviděla okolní svět jinak. V momentě překvapení jsem vyklouzla z jeho sevření. Napřáhla jsem ruku k další ráně. Chtěla jsem ho udeřit znovu, ale někdo mi zabránil.
Denny.

Denny
,,Nikdo už nebude Emily nadávat! Nikdo! Je vám to jasný?! Opovažte se to ještě jedinkrát udělat a budete mít problém semnou! Bude mi jedno, jestli někdo něco bonzne! Ani jediné škaredé slovo jí neřeknete! Už nikdy!" Slyšel jsem někoho zařvat.
Liv.
,,A to se jako máme bát holky?"
Phillip. Určitě to byl on. Vytrhl jsem do třídy, ale ztuhl jsem v pohybu. Liv právě dala jednu pěstí Phillipovi. Ten po ní hned vystartoval. Já tam ztuhle stál. Viděl jsem, jak Liv odstrčila Phillipa. V tu chvíli jsem vyběhl. Zastavil jsem před Liv a prudce chytil její napřaženou ruku. Vypadala jinak. Oči jí změnily barvu z oříškově hnědé na nejsvětleji modré, co jsem kdy viděl s vražedným leskem. Zornice měla nepřirozeně stažené. Prudce oddechovala. Tohle jsem ještě nikdy neviděl. Přepadla mě hrůza, ale stále jsem její ruku držel. Liv se mi dívala vzpříma do očí a já v nich nemohl nic přečíst. Pomalu naklonila hlavu na stranu. V tu chvíli rozpraskaly všechny žárovky. Kolem nás začaly padat střepy na zem. Liv zvedla volnou ruku. Podlaha pode mnou se začala mírně třást. Liv se nehýbala. Jen se mi dívala do očí. Bylo to děsivé. Její ruka byla zvednutá, prsty roztažené. Prsty měla bledé a zpod kůže jí prosvítali stejně modré žíly - přesto, že to žíly nemohly být - jako její oči. Ruka se jí nepatrně třásla. Podíval jsem se jí do očí. Podivně se jí leskly. Pak prudce zatla ruku v pěst.
Na to se rozezněl poplach.

Do třídy vtrhla ředitelka a jako její doprovod byl snad celý učitelský sbor. Jeden z učitelů přiběhl k Liv a prudce jí do ramene zabodnul injekci. Liv zavřela oči. Zachytil jsem ji těsně před tím, než dopadla na zem. Učitelé ji chtěli vytrhnout z mého sevření, ale já ji strnule držel a nechtěl jsem ji pustit. Stále jsem měl před očima ty její oči. Pak se mi zatmělo před očima a já spadl na zem. Slyšel jsem kolem sebe zastřené hlasy a pak všechno ztichlo.
______________________________________________________
V médiích by měla být nějaká přibližná barva očí od Liv. Tak co na to říkáte? :DD