Tajný Element

34

,,Musíš si pořádně rozmyslet plán útoku. Nesmíte udělat žádné hloupé chyby. Morganovi spojenci jsou modifikovaní k zabíjení, chyby by mohly znamenat velké ztráty," poučoval Will.

,,Já vím, já vím," snažila jsem se znít přesvědčivě, ale popravdě jsem neměla ani páru, co budu v blízké budoucnosti dělat.

Uklidňovala jsem se výmluvou, že mám čas přemýšlet cestou. Willova ústa se pohybovala, ale já nebyla schopna zachytit ani jedno slovo, co z nich vyšlo. Snažila jsem se si představit útok tak usilovně, že se mi před očima promítaly obrazy jako sny. Říct, že jsem nebyla vyděšená by byla největší lež, jakou bych v dané situaci mohla říct. Místo toho jsem stále němě zírala na Willova pohybující se ústa.

Když se Will zamračil, mírně jsem sebou trhla a donutila svůj mozek opět vnímat.

,,Poslouchala jsi vůbec?"

Překvapilo mě, jak dlouho trvalo, než jsem se zmohla odpovědět.

,,Promiň," bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.

,,Cesta vám zabere asi dva dny, pokud budete zastavovat jen na noc, ale doporučil bych vám zastavit víckrát, přece jenom, čeká vás velmi těžký boj a bylo by výhodné mít dost energie," tentokrát jsem vnímala.

,,Nikdo neví, jak se dostat dovnitř za Morganem, co od něj čekat, ani jak ho zničit. Budete si muset poradit úplně sami," jeho slova mi na sebevědomí zrovna nepřidávala.

,,Ale všichni věříme, že to zvládnete," slabě se na mě usmál.

Musíte zvládnout.

Slova, které nikdo neřekl nahlas, ale znal je každý. Pokusila jsem se o úsměv a mírně kývla hlavou.

,,Myslím, že je čas vyrazit," řekl Will po chvíli, když jsem nic neříkala.

Zhluboka jsem se nadechla a objala ho. Stiskl mě v náručí a zašeptal: ,,Máš víc síly než i myslíš, když se budeš soustředit a věřit si, zvládneš všechno, holčičko."

,,Děkuji, dávej na sebe pozor," usmála jsem se na něj, když jsem se odtáhla.

Všichni jsme se rozloučili a vydali se na cestu.

Nemohla jsem přestat myslet na to, co nás čeká. Nesoustředila jsem se, když se se mnou snažil mluvit Denny, Emily ani Henry. Můj Kruh se mě taky pokoušel rozmluvit, ale marně. Zoufale jsem se snažila vymyslet bezchybný plán útoku, ale všechny plány mi připadaly buď moc jednoduché nebo nereálné.

,,Čím víc nad tím budeš přemýšlet, tím horší to bude," Dennyho předtím tak vzdálený hlas jsem najednou vnímala tak jasně, až jsem sebou škubla.

,,To se ti lehko řekne," povytáhl obočí a uchechtl se, ,,I mluvit to umí." Obrátila jsem oči v sloup.

,,Klid, máme ještě dost času než se tam dostaneme, zapomeň na to, co nás čeká a uvolni se dokud ještě můžeš."

,,Máš pravdu, jen mám strach," vydechla jsem.

,,To chápu, máš se čeho bát, ale všechno dopadne tak jak má. Jestli máme vyhrát, vyhrajeme a pokud nemáme-"