Tajný Element

26

Začalo mi pulzovat v prstech a v hlavě.
Známá síla se mi začala vlévat do žil, proudit do celého těla. Cítila jsem se silná, jiná...mocná.
Otevřela jsem oči. Okolí bylo zase jiné. Pestřejší, sytější barvy. Pomalu jsem zvedla jednu ruku sledujíc, co se stane.
Ucítila jsem mírné otřesy v půdě.
To ne. Ne, ne, ne, ne. Klid, zhluboka dýchej. Říkala jsem si v duchu.
Zhluboka jsem dýchala.
Otřesy ustaly. Oddechla jsem si.
Chvilku jsem jenom dýchala, a pak jsem natáhla ruce před kádinku.
Bublina začala pomalu levitovat kousek nad zemí. Zvedala jsem ruce v pomalém pohybu nahoru. Bublina napodobovala mé pohyby.
Vytáhla jsem bublinu ještě o kousek výš a pak jsem ruce rychle přesměrovala pod bublinu.
To mi umožnilo lepší zacházení s bublinou.
Máchala jsem rukama doprava, doleva, nahoru, dolů.
Začala jsem se smát.
,,Výborně Liv!" Will zatleskal.
Rozhodla jsem se vyzkoušet ovládání jednou rukou.
Nastavila jsem jeden prst a krouživým pohybem jsem roztočila proud vody.
Cítila jsem se krásně, omámeně.
Roztáhla jsem ruce od sebe.
Proud vody se rozlil do tvarunepravidelného oválu.
,,Stačí. Stop. Stačí!" Zahulákal Will.
Nechala jsem bublinku s vodou a blesky spadnout zpět do kádinky.
Denny vedle mě si ještě hrál s ohněm. Bylo to úchvatné. Oči mu zářily jako plápolající oheň.
Denny nechal oheň rozplynout a po zmizení ohně se jeho oči vrátily do normálu.
,,Vedli jste si dobře. Musím říct, že ovládání zvládáte velmi dobře. Teď se mnou půjdete do podzemí a vy si tam vyzkoušíte útoky, a jestli vám to půjde, tak můžete i zkusit bojovat mezi sebou." Oznámil Will.
Projelo mnou nadšení.
Už jsem chtěla bojovat.

Will nás zavedl do zmíněného podzemí.
Podzemí tvořila jedna místnost v podobě tělocvičny.
Byli tam rozmístění takoví zvláštní panáci. Vypadali jako lidé, ale jen hodně vzdálení lidé.
V rohu tělocvičny byla udělaná posilovna.
Jedna stěna byla celá zaplněná žebřinami. Místy byly pohozené žíněnky.
Zbytek tělocvičny byl prázdný.
,,Vyberte si jednoho panáka. Každý panák má naprogramovanou funkci, že vám bude vaše útoky posílat proti vám, ale tu jsem vypnul." Oznámil Will.
Přešla jsem k nejbližšímu panákovi, na který mi padl pohled.
,,Jelikož Elementy vody a země musí využívat okolní prostředí, tak si zajděte támhle do skladu a vytáhněte si co potřebujete."
Vzala jsem Emily za ruku a táhla ji ke skladu.
Zalomcovala jsem klikou.
,,Je zamčeno." Křikla jsem na Willa.
,,Chytej." Křikl na mě zpátky a hodil mi klíče.
Klíče jsem chytla a odemkla.
S Emily jsem vešla dovnitř.
,,Pojď. Najdeme ty věci." Řekla.
Přikývla jsem.
Hledala jsem po místnosti nějakou misku, hrnek, krabici, lavor, cokoliv s vodou a blesky, ale všude byla jen voda.
,,Mám to." Ozvala se Emily.
,,Já nikde nemůžu najít vodu s blesky."
,,Tak si vem jenom vodu."
Chvíli jsem ještě hledala, ale nakonec mě Emily doslova vytáhla pryč jenom s vodou.
,,Wille? Já nikde nemohla najít vodu s blesky." Řekla jsem, když jsem k němu přišla.
,,Vodu máš, ale blesky si musísm vytvořit. Blesky totiž nemůžeš chytit."
Přikývla jsem.
Přešla jsem k mému panákovi.
Menší lavor s vodou jsem položila před panáka. Síla mě automaticky pohltila.
Mávnutím ruky jsem vodu dostala do vzduchu.
Přidala jsem druhou ruku z druhé strany.
Bublinu jsem držela kousek před sebou v poloze mého břicha.
Zavřela jsem oči a představovala jsem si, jak se ve vodě prolínají blesky, jak jeden zmizí a druhý se objeví někde jinde.
Chtěla jsem to tak moc, že mě začaly brnět prsty a točit hlava.
Viděla jsem blesky, jak se pomalinku objevují v bublině.
Nějak jsem cítila, že se to děje ve skutečnosti.
Pomalu jsem otevřela oči.
Zajásala jsem, když jsem uviděla blesky prohánějící se vodou.
Natáhla jsem vodu do provazu.
Adrenalin se mi vléval do žil. Už jsem chtěla útočit.
Neváhala jsem.
Voda následovala mé pohyby.
Bylo to jako švihnout bičem.
Před očima jsem si představovala tříštícího se panáka.
Ztuhla jsem v momentu, kdy panák zachytil můj proud vody.
Panák na mě vymrštil můj proud zpět.
Proud vody se mi omotal kolem zápěstí.
Vykřikla jsem. Blesky mi začaly narážet do ruky. Ruka mě neskutečně pálila a začala modrat.
Musela jsem se osvobodit.
Panák vykročil směrem ke mně.
Trhla jsem rukou k sobě.
Vykřikla jsem znovu. Stisk kolem mé ruky zesílil.
Až teď jsem si všimla pramínku krve, který v pravidelných intervalech odkapával na zem.
Panák se ke mně rychle blížil.
Soustředila jsem se na pramen kolem mé ruky.
Je to můj proud. Já ho budu ovládat.
Zavřela jsem oči.
Volnou ruku jsem položila na proud kolem mé ruky.
Pálilo to. Zatla jsem zuby a spustředila jsem se na proud. Chtěla jsem, aby proud povolil. Přímo jsem po tom bažila.
Představovala jsem si, jak hladce moje ruka vyklouzne zpod proudu.
Otevřela jsem oči. Cítila jsem, že proud je opět můj.
Volnou rukou jsem proud povolila.
Uvězněná ruka byla volná.
Nechtěla jsem se na ni podívat.
Škubalo mi v ní, pálilo, celá hořela.
Zatočila se mi z toho hlava.
Zatřásla jsem hlavou.
Panák byl pouze několik kroků ode mě.
V ruce třímal meč.
Začala jsem couvat.
Přeměnila jsem proud do velké koule.
Známá síla se drala na povrch.
Nebránila jsem se.
Nechala jsem se jí pohltit.
Velkou kouli jsem rozdělila do pěti menších.
První jsem nechala v kapalném stavu.
Zbylé čtyři jsem přeměnila v led.
Blesky změnily polohu. Místo toho, aby se proháněly v bublině, udělaly povlak kolem ledové koule.
Ze čtyř jsem dvě rozložila na malé ostré úlomky.
Byla jsem překvapená, jak lehce jsem to udělala. Jako bych to uměla roky.
Zastavila jsem se. První kouli jsem vymrštila po panákovi.
V panákovi to zapraskalo.
Další dvě koule jsem vymrštila zároveň.
Panák se jedné vyhl, ale druhá ho zasáhla do hrudi.
Poslala jsem proti němu jednu várku ledových střepů.
Panák se dostal moc blízko ke mně.
Druhou várku střepů jsem přeměnila v ledový meč. Kolem něj byl zmíněný povlak.
Tak tak jsem stihla zastavit čepel řítící se na můj obličej.
Ozvala se rána, když se meče střetly.
Panák mě tlačil.
Tohle bylo o síle.
Věděla jsem, že ho nezvládnu přetlačit.
Meč jsem stále tlačila proti panákovi.
Rychle jsem se sklonila a proklouzla na bok. Neváhala jsem a skočila za záda panáka.
Meč jsem mu zarazila do zad mezi lopatky - kdyby nějaké měl -.
Panák zůstal stát na místě.
Pořád s mečem zvednutým naprosto ztuhnul.
Nechala jsem ledový meč proměnit zpět na bublinu s vodou.
Síla mě opustila stejně rychle jako přišla. Blesky zmizely a bublina s vodou udělala kaluž, když spadla na zem. Zrychleně jsem vydechovala.
Předklonila jsem se, opřela se o kolena a vydechovala.
,,Liv, promiň mi to. Já zapomněl vypnout u tohohle panáka vracení útoků. Ale zvládla jsi to. Jsem na tebe pyšný."
Přišel ke mně Will a polácal mě po zádech.
Měla jsem pocit, jako by do mě bušil co největší silou.
,,No, zlatíčko, dneska už nebudeš bojovat s ostatními."
Jediné co jsem si právě teď přála bylo lehnout si a spát.
______________________________________________________
Já se vám moc omlouvám.
Byla jsem dva týdny pryč na místě bez WiFi a signálu. Nemohla jsem napsat další díl. Opravdu se omlouvám.
S tímhle dílem jsem si docela vyhrála, tak snad se líbil.
P.S. Miluju tenhle obrázek s Aangem <3

Cya:3