Tajný Element

33

Pohybovali jsme se lesem rychlou chůzí přibližně patnáct minut, byli jsme dost ztracení na to, abychom měli problém dostat se zpátky na mýtinku.
Pohledem jsem skenovala prostor přede mnou. Rozdělila jsem si provaz vody na dvě bubliny, které jsem nadnášela na dlaních.
Se zrychleným dechem jsem spojila dvě bubliny v jednu a přelévala ji z jedné ruky na druhou. Od prvního kroku v lese nikdo nepromluvil ani slovo.
Posouvali jsme se bez jakéhokoliv zvuku.
Bála jsem se, že to bude můj dech, co nás prozradí skrytým panákům.
S čím dál tím víc narůstajícím adrenalinem se moje tělo začalo nekontrolovaně třást vzrušením.
Rozšířenými zorničkami jsem kontrolovala každý centimetr. A pak jsem to spatřila. Kousíček kovové nohy schované za kmenem stromu nedaleko ode mě.
,,Přede mnou, akát, vlevo u kořenu," zašeptala jsem ostatním, vykročila jsem jednou nohou a spustila ruce dolů ke stehnům.
Hned na to se ukázalo, že panák nebyl jenom jeden schovaný přede mnou, ale bylo jich kolem dvaceti schovaných okolo nás.
Byli jsme obklíčeni.
Panáci se rozmístili kolem nás, stáli na místě a pozorovali nás.
Nikdo se nepohnul.
Cítila jsem sílu, jak mi proudí v žilách. Představovala jsem si vodu, která se schovává v půdě pode mnou.
Představovala jsem si, jak pomalu stoupá nahoru, proráží půdu.
V momentě, když voda vytryskla ze země k mým rukám, se na nás panáci vrhli.
Tři se rozeběhli mým směrem.
Přenesla jsem váhu dozadu, vodní bublinu přesunula ke svému boku s loktem chránícím si hlavu, poté vymrštila druhou ruku s proudem vody a vytvořila tím škvařící spršku pro panáky.
Skrčila jsem se před seknutím jednoho panáka a rychle proskočila za ně.
Bleskově jsem vytáhla dýku s ledovým ostřím a zabodla ji do zad jednoho panáka.
Už jsem se nemusela soustředit na vysávání vody ze země.
Stačilo jedno máchnutí a bublina vody se zase vznášela v mých dlaních.
Měla jsem co dělat, abych stihla vytvarovat vodní provaz, který jsem mrskla proti panákům.
Rychle jsem couvala, abych si zachovala bezpečnou vzdálenost.
Provaz jsem rychle stáhla zpátky k sobě a v mžiku jsem ho mrštila po nejbližším panáku, kterému se můj provaz obmotal kolem krku, uslyšela jsem škvaření kovu a rychle provazem škubla směrem ke mně.
Panák nevydržel tlak na svém krku a skácel se na břicho na zem přede mě.
Provaz jsem nechala, aby jako živý škrtil dál a rychle jsem skočila na kovové záda, vytáhla z nich svou dýku, kterou jsem následně panákovi zabodla do krku.
Potom, jak se kovové tělo uvolnilo, jsem provaz změnila zpět do bubliny a dýku rychle zasunula do pochvy.
Nestihla jsem ani vydechnout, když se objevil další panák.
Nestihla jsem zareagovat a pak jsem zaregistrovala kovovou nohu v mém břichu, palčivou bolest a skutečnost, že letím, než mě zastavil kmen stromu.
Zasípala jsem po tupé bolesti co se mi usadila v zádech.
Rychle jsem vytáhla dýku a tak tak uhnula hlavou před kovovou rukou, která skončila zabodnutá v kmeni.
Využila jsem toho a sekla dýkou po ruce, která nemohla uhnout, takže skončila zabodnutá ve stromě, zatímco její majitel se stal o jednu ruku chudší.
Přes bolest jsem se rychle zvedla s dýkou napřaženou proti jednorukému panákovi.
Napřáhla jsem se k seku po panákově hlavě, jenže ten moji ruku chytil a začal mou dýku tlačit proti mě.
Neměla jsem možnost utéct, protože za mými zády byl pořád kmen, na který mě později panák začal tlačit.
Cítila jsem kapičky potu, jak se mi tvoří na čele.
Panák, začal otáčet čepel směrem na mě a já skákala pohledem z jeho mrtvých očí na mou čím dál tím víc přibližující se dýku.
Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na veškerou sílu v mém těle a snažila jsem se ji dostat do ruky, která pomalu slábla a poddávala se tlaku kovové ruky.
Když jsem ucítila, že moje ruka začíná tlačit kovovou ruku pryč od mého obličeje, otevřela jsem oči.
Překvapila mě pestrost všech barev a pak jsem si vzpomněla, že jsem tenhle stav už zažila.
Bez jakékoliv obtížnosti jsem zabodla svou dýku hluboko do kovového ramena.
Do několika sekund jsem stála za panákem s provazem vody okolo jeho kovového krku.
Škvaření kovu jsem skoro neslyšela.
Jediné, co jsem slyšela byly tupé kroky panáka, který se rychle dostával ke mně.
Rychle jsem škubla provazem, čímž jsem panáka dokončila.
Ještě, než kovové tělo dopadlo na zem, jsem vytáhla svou dýku z jeho škvařícího se ramene.
Se setkáním kovového těla se zemí jsem už byla rozběhnutá s dýkou v ruce proti panákovi nedaleko ode mě.
Těsně před ním jsem zem pode mnou pokryla vrstvou vody, po které jsem sklouzla na záda, vystrčila dýku nad hlavu a při proklouznutí mezi panákovýma nohama má dýka proklouzla skrz naskrz panákovým tělem.
Hned co jsem proklouzla po zemi, jsem se postavila a dosekala cestičku panákovým tělem, které se hned na to rozpadlo na dvě půlky na zem.
To jsem už běžela směrem k ostatním.
V běhu jsem opět dala dýku zpět do pouzdra.
Očima jsem rychle prolétla situaci a rozběhla se k Zaye, která se snažila setřást dva panáky.
V běhu jsem vytvořila zamrzlé koule s blesky, které jsem střílela proti panákovi, stojícím za Zayinými zády.
Panák se rychle otočil a rozeběhl se ke mně.
Ponořila jsem prsty do vodní bubliny a nechala si kolem konečků zamrznout ledové ostny.
Prudce jsem se zastavila, zatočila se a ledové ostny se v mžiku zabodly do kovového těla.
Panák se zastavil a snažil se si škvařící ostny z těla vytáhnout.
Sklonila jsem se k zemi, zvedla se s rukama nad hlavou, prohnula se a pak proti panákovi poslala vlnu vody, kterou jsem nechala zamrznout hned jak obalila panákovo tělo.
Pomalu jsem došla k němu, poplácala ho po tváři, vytáhla dýku a pak jsem švihla rukou před jeho hlavou, která následně dopadla na zem.
Rozmrazila jsem vodu, otočila se kolem dokola a vrhla se po prvním panákovi, který mi vlezl do cesty.
Nemusela jsem se namáhat.
Z rozběhu jsem vyskočila, otočila se ve vzduchu a s nataženou rukou svírající dýku a pak byl slyšet dopad kovové hlavy, kterou následovalo kovové tělo.
Než jsem se rozhlédla, skončila jsem povalena na zem.
Rychle jsem se otočila na záda, jen abych ucítila kovový stisk kolem mého krku.
Šmátrala jsem rukou po dýce, která mi vypadla při pádu z ruky.
Sípala jsem a dlaně položila na zem vedle mého těla.
Všimla jsem si mžitek, které se mi začaly tvořit před očima.
Stisk z krku zmizel, když ho ze mě Nick skopl.
Ani jsem se na Nicka nepodívala,jen jsem rychle sebrala dýku, skočila po panákovi a zarazila mu ji hluboko do krku.
Kovové ruce stiskly ty mé ve snaze vyndat dýku ze svého krku, ale díky síle přelévající se mi do ruk, mu takové štěstí nebylo dopřáno.
Chvilku se zmítal, ale když jsem s dýkou zakroutila, stisk povolil.
Vytáhla jsem dýku, rozmrazila ledovou čepel, udělala slzičku, vytáhla z kapsy šňůrku, na kterou jsem slzičku navlékla a připevnila si šňůrku na krk.
Pak jsem se zvedla, zjistila, že všichni panáci padli a pak se setkala s vyděšenými výrazy od ostatních.
,,Co je?" zeptala jsem se a sama jsem se lekla, jak bezcitně můj hlas zněl.
,,Tvoje břicho," zašeptala Cho.
Koukla jsem se na své břicho a spatřila jsem krvavou skvrnu prosakující mou mikinu.
Vyhrnula jsem si mikinu i s trikem a objevila jsem hlubokou ránu, ze které se valila krev.
Zavřela jsem oči, napřáhla ji k zemi, vytáhla ze země pramen vody, kterou jsem si přitiskla na ránu.
Se zavřenýma očima jsem si představovala svou pokožku jak se sceluje, jak krev mizí zpátky do mého břicha a jak je moje pokožka zase hladká bez šrámu.
,,Panebože," ozvalo se.
Otevřela jsem oči a praštila mě do očí skutečnost, že mé břicho bylo jako bez poskvrnky.
,,Voda léčí," zašeptala jsem už normálním hlasem.
Podívala jsem se na ostatní a usmála se.
Všichni jsme se sběhli do velkého hromadného objetí.
,,Zvládli jsme to!" zaječela Lexi.
Rozesmála jsem se.
Měla pravdu. Zvládli jsme to.
,,Tak, rychle odsud, než se tu objeví další," řekl Tony se smíchem.
Zaslechla jsem křupnutí větvičky.
Všichni jsme tasili zbraně a rychle skočili do pozice podobné té, ve které jsme přišli.
,,Klid, klid. To jsme my," uslyšela jsem Dennyho hlas a hned na to se on, Henry a Emily s jejich Kruhy vynořili zpoza stromů.
Nadšeně jsem se k nim rozeběhla a všechny je obalila do svého objetí.
,,Někdo zraněný?" zeptala jsem se, když jsem se odtáhla.
Tři Ochránci ke mně přišli.
Vrhla jsem se k Ochránci, který si tiskl kus látky ke krku.
Rychle jsem látku sundala a přitiskla místo ní svou ruku s bublinou vody.
Zavřela jsem oči a opakovala jsem proces, který jsem před chvílí provedla na sobě.
Jen, co se pokožka zatáhla jsem se vrhla k zbylýma dvěma.
Dívce jsem zahojila nohu a poslednímu klukovi ruku.
,,Kde ses-"
,,Voda lečí," skočila jsem do řeči Dennymu, který na mě nevěřícně koukal.
,,Tak, když jsme všichni, pojďme najít cestu zpátky," usmála jsem se.
________________________________________________________
ahoooj,
moc se omlouvám, že jsem zase nedodržela, co jsem slíbila. dávám tu kapitolu až teď, doufám, že se aspoň trochu líbila.
určitě mi napište komenty.
omlouvám se, jestli jsem na nějaké v minulé kapitole neodepsala, snažila jsem se odepisovat na všechny <3

cya