Zdravotní bratr mi pomůže na vyšetřovací lůžko.
Usměje se a já, hlavně přes bolavou křeč, mu úsměv oplatím..
Sestřička, která je přítomna mi hned měří tlak a všechno potřebné. Děje se to na každé mé prohlídce. Jen dnes mám pocit, že to nebude jen obyčejná prohlídka.
„Tak slečno. Jak se cítíte?" přijde ke mně doktor.
Mimochodem můj gynekolog.
Nedokážu mu ani odpovědět. Bolest přijde znovu, až se křečí prohnu. Ucítím, že mi odtekla plodová voda. No.. Je to tady!!!
Chci zakřičet, ale mám tak sucho v krku, že ze mě vypadne jen slabý sten.
Doktor přikývne a otočí se na sestřičku.
„Sestři, běžte připravit tatínka. Budeme rodit!" řekne a já najednou ztuhnu.
„Cože?" řeknu, ale zní to spíše jako zašeptání.
„No to co jsem řekl." otočí se na mě a i s lůžkem mě veze za doprovodu dalších sestřiček na sál.
Vyděšeně vykulím oči.
„Já nechci aby tam Harry byl." začnu okamžitě protestovat cestou na sál.
Doktor nic neříká a rychle se otevřou dveře od příslušného sálu.
Znervózním. Na tenhle den jsem čekala celou dobu. Najednou je tady a já bych se nejraději rozběhla a utíkala domů.
Teď už je pozdě.
Za pomocí asi tří sestřiček mě převlečou do nemocniční košile.
Bolest přichází znovu a je ještě intenzivnější.
Z plného hrdla zakřičím.
Sestřičky na mě nalehnou, protože se začnu nekontrolovatelně kroutit. Nejraději bych se stočila do klubíčka, ale nemohu. Na čele mi vyskáčou krůpěje potu. Sestřičky mi do ruky ještě zapíchnou kanilu.
Mezitím co se mnou zápasily sestřičky, na sál vešel doktor a také Harry.
Jen co mě uviděl celý zbledl.
„Doneste mu vodu!" snažím se všem říct, ale celé to zanikne v mém dalším zakřičení.
Harry ke mně rychle přijde a chytne mě za ruku.
Prudce se mu vysmeknu. Harry na mě nechápavě kouká. Vysvětlím ti to později. Kdybych nechala jeho ruku v té mé, tak by taky mohl skončit na chirurgii.
Harry se nepokouší o další kontakt a jen stojí u postele. Křičím pořád stejně intenzivně a proklínám všechny okolo.
„Pokusíme se zatlačit ano?" uslyším jen hlas doktora.
Opatrně vložím nohy do jednoho z jejich zařízení, které mi roztáhne nohy. Přivážou mi je k tomu, aby se snad při nějaké mé bolesti nedali zpátky k sobě a já miminku neublížila.
Nadechnu se a pomalu zatlačím.
„Výborně. Hlavně nezapomeňte dýchat." napomene mě.
Nebojte. Nezapomenu, budu se snažit. Jedna ze sester, která přišla později mi suchým ručníkem stírá z čela pot, který se pořád hromadí.
Snažím se dýchat tak jak mi radily v poradně. Harry se po chvíli osmělí a začne mě aspoň hladit po tváři.
Povzbudivě se na něho usměji a zatlačím s ještě větší silou.
Už nemůžu!!!
„Ještě naposledy, slečno!" snaží se doktor.
Mám pocit, že každou chvíli se jim na sále složím.
Pořádně se nadechnu a zatlačím.
Chytnu se za postel a zakřičím snad ještě víc hlasitě.
„Naposledy!"
Naposledy se nadechnu a zatlačím.
Najednou ucítím krvácení.
Cítím se prázdná.
Sálem se ozve dětský pláč. Z hluboka vydechnu. Pocit úlevy a štěstí.
Položím hlavu zničeně na polštář a pořád se vydýchávám.
Harry mě chytne za moji ruku, která mi visí z postele a já ji jemně stisknu. Nemám už vůbec žádnou sílu. Porod mě dokonale vyčerpal.
Harry se otočí ke dveřím a já vidím sestřičku, jak nese malinký uzlíček v náručí zabalený v zavinovačce.
Harry si jej opatrně přebere. Sestřička na něj kouká s úsměvem
„Abych nezapomněla. Darcy Styles." usměje se.
Harry s vykulenýma očima dojde ke mně.
Podívám se na naší dceru. Její zelenkavé oči...
Hned se do nich zamiluji.
Harry mi ji opatrně položí do náručí. Mé oči se zaplní slzami.
Tak takový je ten pocit, když v náručí držíš své první dítě.
Ten pocit je nepopsatelný.
Chce se mi řvát, brečet a všechny pocity dohromady.
Opatrně políbím miminko na hlavičku. Je vážně nádherná. Harry mě stále drží za ruku a může na Darcy oči nechat.
Sestřička přijde k nám a vezme si jí. Chápu to, ale nechci ji opouštět.
„Nebojte. Až se pořádně vyspíte, tak Vám ji dám na pokoj." usměje se na mě a s Darcy vychází ze dveří.
Harry začne moji tvář obsypávat polibky. Hladově najedu jeho rty a přisaji se k nim.
Ucítím, jak mu také po tváři stékají slzy.
Žádné slzy smutku, ale nefalšované slzy radosti.
Odpojíme se od našeho polibku a já ho pohladím po tváři.
„Děkuji. Děkuji za všechno." silně mě obejme a já vyjeknu.
Položím své ruce na jeho záda.
„Ale no tak. Konec. Musím vás ještě zašít." uslyším doktora a také jak mu křupne v prstech.
Harry mi dá pusu na tvář a odejde ze sálu. Musí se podělit se všemi o svoji radost.
Doktor začne sešívat a já se kroutím bolestí. Umrtvená tkáň přichází k sobě.
Když konečně práci dokončí. Dostaví se pekelná úleva. Pak si uvědomím... Proboha kolik tam vůbec mám stehů??
„Výborně. Můžete ji odvést na pokoj." usměje se.
Harry se nevrátil asi na mě bude čekat v pokoji. Sestřička opatrně zatlačí a já se rozjedu.
Položím si hlavu do polštáře a zavřu oči. I přes odeznívající bolest se mi daří pomali usínat.
EMILY JSI MÁMA!
MÁŠ ZDRAVOU HOLČIČKU!
VÍTEJ V DOSPĚLÉM SVĚTĚ!
CO K TOMU ŘÍCT? :') SNAD JEN...
DÍKY VÁM VŠEM ZA VAŠI PODPORU! NEČEKALA JSEM, ŽE SE DOSTANU AŽ SEM. MYSLELA JSEM SI, ŽE TO V PŮLCE VZDÁM, ALE DÍKY VAŠÍ PŘÍZNI JSEM TO DOKÁZALA! :O
DĚKUJI VÁM ZA VŠECHNO! A NEBOJTE. NEVIDÍME SE JEŠTĚ NAPOSLEDY! :))
MÁM VÁS MOC RÁDA A DOUFÁM, ŽE JSTE S KONCEM SPOKOJENÍ TAK JAKO JÁ!! :))
DĚKUJI VÁM VÁŽNĚ HODNĚ MOC, MOC, MOC! :))
SNAŽILA JSEM SE TO VŠECHNO POPSAT JAK NEJLÉPE DOKÁŽU, TAK DOUFÁM, ŽE TO JE DOBRÝ!! :))
UŽ TEĎ SE MŮŽETE TĚŠIT NA DALŠÍ EPIZODU!! :) PŘECE TO NENECHÁM JEN TAK... :D DOUFÁM, ŽE VÁS STEJNĚ ZAUJME!
VAŠE DOJATÁ A ŠŤASTNÁ LEUŠ! :')