,,Musíš si pořádně rozmyslet plán útoku. Nesmíte udělat žádné hloupé chyby. Morganovi spojenci jsou modifikovaní k zabíjení, chyby by mohly znamenat velké ztráty," poučoval Will.
,,Já vím, já vím," snažila jsem se znít přesvědčivě, ale popravdě jsem neměla ani páru, co budu v blízké budoucnosti dělat.
Uklidňovala jsem se výmluvou, že mám čas přemýšlet cestou. Willova ústa se pohybovala, ale já nebyla schopna zachytit ani jedno slovo, co z nich vyšlo. Snažila jsem se si představit útok tak usilovně, že se mi před očima promítaly obrazy jako sny. Říct, že jsem nebyla vyděšená by byla největší lež, jakou bych v dané situaci mohla říct. Místo toho jsem stále němě zírala na Willova pohybující se ústa.
Když se Will zamračil, mírně jsem sebou trhla a donutila svůj mozek opět vnímat.
,,Poslouchala jsi vůbec?"
Překvapilo mě, jak dlouho trvalo, než jsem se zmohla odpovědět.
,,Promiň," bylo jediné, co jsem ze sebe dostala.
,,Cesta vám zabere asi dva dny, pokud budete zastavovat jen na noc, ale doporučil bych vám zastavit víckrát, přece jenom, čeká vás velmi těžký boj a bylo by výhodné mít dost energie," tentokrát jsem vnímala.
,,Nikdo neví, jak se dostat dovnitř za Morganem, co od něj čekat, ani jak ho zničit. Budete si muset poradit úplně sami," jeho slova mi na sebevědomí zrovna nepřidávala.
,,Ale všichni věříme, že to zvládnete," slabě se na mě usmál.
Musíte zvládnout.
Slova, které nikdo neřekl nahlas, ale znal je každý. Pokusila jsem se o úsměv a mírně kývla hlavou.
,,Myslím, že je čas vyrazit," řekl Will po chvíli, když jsem nic neříkala.
Zhluboka jsem se nadechla a objala ho. Stiskl mě v náručí a zašeptal: ,,Máš víc síly než i myslíš, když se budeš soustředit a věřit si, zvládneš všechno, holčičko."
,,Děkuji, dávej na sebe pozor," usmála jsem se na něj, když jsem se odtáhla.
Všichni jsme se rozloučili a vydali se na cestu.
Nemohla jsem přestat myslet na to, co nás čeká. Nesoustředila jsem se, když se se mnou snažil mluvit Denny, Emily ani Henry. Můj Kruh se mě taky pokoušel rozmluvit, ale marně. Zoufale jsem se snažila vymyslet bezchybný plán útoku, ale všechny plány mi připadaly buď moc jednoduché nebo nereálné.
,,Čím víc nad tím budeš přemýšlet, tím horší to bude," Dennyho předtím tak vzdálený hlas jsem najednou vnímala tak jasně, až jsem sebou škubla.
,,To se ti lehko řekne," povytáhl obočí a uchechtl se, ,,I mluvit to umí." Obrátila jsem oči v sloup.
,,Klid, máme ještě dost času než se tam dostaneme, zapomeň na to, co nás čeká a uvolni se dokud ještě můžeš."
,,Máš pravdu, jen mám strach," vydechla jsem.
,,To chápu, máš se čeho bát, ale všechno dopadne tak jak má. Jestli máme vyhrát, vyhrajeme a pokud nemáme-"
,,Neříkej to," skočila jsem mu do řeči. Lehce se usmál, chytl mě za ruku a stiskl ji. Koukla jsem se na něj a taky se usmála.
Když jsem se zase osamostatnila, dala jsem prostor svým myšlenkám. Potřebovala jsem vymyslet efektivní plán. Bezchybný plán. Jenže těžko se staví plán, když se neví, do čeho se jde. Plán na poslední chvíli nepřipadal v úvahu, ale nemohla jsem na nic přijít, takže po zbytek cesty jsem nepřítomně naslouchala šumění lesu a vzdálenějšímu smíchu.
,,Utábořme se tady, už se začíná stmívat," Henryho hlas mi chvilku rezonoval v hlavě a pak jsem se se zatřesením hlavy přidala k vytvořenému hloučku u docela útulného místa.
Denny rozdělal oheň a všichni jsme si posedali kolem.
,,Tak jak jde plánování?" zeptala se Emily, hodila jsem po ní Ani-se-neptej pohled, což ji rozesmálo a já se usmála. Emily nahodila konverzaci a ostatní se později připojili. Na chvilku jsem si připadala jako normální dospívající holka. Jenom na chvilku.
...
,,LIV VSTÁVEJ!" prudce jsem se zvedla do sedu.
,,Co se děje?"
,,Útočí na nás Morgan, pozo-" Denny to nedořekl, protože vypálil ohnivý plamen proti muži, který mi málem rozsekl hlavu, čímkoliv to držel v ruce.
Denny mě popadl za ruku, vytáhl na nohy a schoval za sebe.
Na vteřinu jsem zavřela oči a vytvořila vodní bublinu, kterou jsem hned poté střelila po prvním muži, který se objevil v naší blízkosti. V dálce jsem uviděla Gabrielu, jak pláče a snaží se zastavit Morgana. Morgan se zastavil, otočil se na ni a v té chvíli mi bylo jedno, jestli se přiklání k možnosti nechat nás jít nebo ne. Nechala jsem zmrznout bublinu, vytvořila jsem dlouhé ostny po stranách koule a střelila jsem ji po Morganovi. Střelu se snažil utlumit tím, že před sebe vystrčil ruku jako nějaký štít. Střela se mu zaryla hluboko do kůže a elektrický proud se mu rozběhl tělem. Rychle jsem vytvořila provaz z elektrické vody, který jsem střelila po Gabriele. Provaz se jí obmotal kolem rukou a těla, takže nemohla pomoct Morganovi vytáhnout ránu, což mi dalo trochu času. Rozběhla jsem se k Morganovi a vodní bublinou mu podrazila nohy. Spadl na zem a já rychle udělala stejné vodní lano jako Gabriele a nechala ho obmotat kolem Morgana. Prsty jsem utahovala stisk, až jsem slyšela Morgana lapat po dechu. Cítila jsem pocit, jaký jsem nedokázala identifikovat. Za to, co kdy komu udělal jsem si užívala jeho bolest jako vy si užíváte horkou koupel nebo vůni právě upečené pizzy.
,,Liv, prosím," zasípala Gabriela. Nepodívala jsem se na ni, protože kdybych to udělala, mohla bych si rozmyslet to, co právě dělám a takové šance se nemusí opakovat.
Neuvědomila jsem si, že provaz kolem Gabriely má stejný stisk jako provaz Morganův, tak jsem ho povolila dost, aby mohla dýchat, ale ne až tak moc, aby se z něj mohla dostat.
Mezitím, co jsem povolovala jeden provaz, utahovala jsem ten druhý a přestala jsem vnímat všechno kolem. Užívala jsem si ten pocit tak moc, že jsem skoro neslyšela, jak na mě Emily volá.
Otočila jsem se a tak tak jsem se vyhnula seku zbraně, která připomínala sekeru, až na to ostří sekery bylo zavěšené na kovovém řetězu. Rychle jsem novým provazem chytla ruku muže, co sekeru držel a škubla s ní k zemi, až mu vypadla z ruky a on sám se skácel k zemi.
Přesunula jsem se k Morganovi, kterému se podařila vyndat moje bublina z ruky, obalila jsem jeho tělo do vodní plachty a nechala vodu zamrznout. Morgan jenom zaskučel při novém přívalu šoků, které mu ledová kazajka předávala.
,,Okamžitě pusť našeho vůdce nebo za to tihle zaplatí životem," zařval hlas za mnou.
Ztuhla jsem, pomalu se otočila a uviděla jsem Emily, Henryho a Dennyho klečet před nohami mužů s pistolemi u svých hlav. Zalapala jsem po dechu, jak jsem uviděla svůj a Kruhy ostatních ležet na zemi.
,,Ti ležící jsou jen omráčení, zatím. Náš Pán vás chce živé, ale když budete všichni mrtví, určitě to pochopí," uchechtl se jeden z mužů a ostatní se zasmáli.
,,Zabij ho!" zakřičí Denny ale jeden z mužů mu vrazí pěstí a on se skácí k zemi.
Sklopila jsem hlavu a pomalu se otočila zpátky k Morganovi, který se na mě pohrdavě koukal. Naposledy jsem stiskla ledovou kazajku, až Morgan zaskučel a pak jsem ji rozpustila a lano kolem Gabriely taktéž.
Ucítila jsem ránu zezadu na temenu mé hlavy, rychle se rozšiřující bolest a pak mi černota zakryla vidění a jako Denny před chvílí jsem se sesunula k zemi.
________________________________
hlásím se zpět po straaašně dlouhé době a chci se za to moc omluvit :(
Mrzí mě, že musíte vždycky tak čekat,
ale JSEM ZPÁTKY A VYNAHRADÍM VÁM TO SLIBUJI :)
moc moc moc děkuji za každou podporu, co mi dáváte nesmírně si toho vážím a mám v plánu v co nejkratší době TE dokončit.
tahle kapitola není až tak dlouhá jak jsem chtěla, ale už se blížíme ke koncii mimochodem, za tu dobu, co jsem tu nebyla Veselé Vánoce a Šťastný nový rok ❤️
DALŠÍ VĚC! TE UŽ MÁ PŘES 60K PŘEČTENÍ A 6K HLASOVÁNÍ COOOOŽEEE NECHÁPU NIC ❤️
sending love
dobrou noc všem co nespí❤️