Venku svítí sluníčko, ale fouká vítr. Jen co otevřu dveře tak mě ofoukne. Je mi to jedno. Rozejdu se po mokré trávě směrem... Ani nevím, kam jdu za nosem. Nohy mě studí, ale to mi je vážně jedno. Je mi i jedno, že nemám boty. Jdu prostě tam, kam mě nohy nesou.
Sama nechápu, proč jsem se tak zachovala. Neměla jsem strach z Harryho táty. To ne! Vážně nevím, proč jsem to udělala. A čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to připadá divnější. Nikdy jsem se mužů nebála. Nikdy. Zrovna dnes kdy mám na Harryho rodinu zapůsobit jsem se zachovala, takhle... Debilně!
Najdu si jedno místečko v trávě. Je sice stejně mokré jako ty ostatní, ale mě se zalíbilo a sednu si. Kdyby to viděla máma, zabije mě! Ale ta mě nevidí. Jsem daleko od okna v obýváku. Kdo nezná jejich zahradu tak by mě nenašel, ale myslím si, že Harry každou chvíli dorazí.
Můj pohled padne na městečko. Krásný výhled. Nejsem na kopci, ale vidím to, co vidět chci. Klid! Jaro už se rozproudilo a všude je slyšet zpěv ptáků. Tohle jsou jediné písničky, které mě neomrzí a každá je originál. Usměji se do svitu zapadajícího slunce a snažím se rozpoznat melodii, jakou vydává ptáček na některém stromě u sousedů.
Je tady vážně nádherně. Tady bych mohla klidně bydlet. Třeba později si tady postavit domeček. To by bylo krásný!
Z mého přemýšlení mě vyruší zakašlání. Otočím se a uvidím kousek ode mě stát Harryho. Má taky bosé nohy!
Usměji se na něho a otočím se zase zpátky. Ucítím vedle sebe jeho přítomnost. Nic neříká, jen si sedne vedle mě a kouká stejným směrem. Položím si svoji hlavu na jeho rameno a on mě chytne okolo pasu. Jo tohle mi tady přesně chybělo.
„Proč jsi utekla?" zeptá se a tím přeruší zpěv jednoho z ptáčků.
„Harry! Zkazil jsi to!" otočím se na něj s úsměvem.
Harry se na mě zvláštně podívá a svoji volnou rukou chytne tu moji.
„Co jsem zkazil? Nepřijde mi, že bych mu přerušil jeho zpěv. Vůbec mu to nevadí." řekne a bradou pokyne směrem k nejbližšímu stromu, kde ptáček pořád má své vystoupení.
„Máš pravdu." usměji se a dál se snažím poslouchat, ale není mi to dopřáno.
„Pořád jsi mi neopověděla." řekne Harry a jemně otočí moji hlavu tak abych se mu dívala do očí.
Nejsem srab. Tolik pohledů jsem už vydržela. Ten jeho už je nic.
„Proč jsi šla pryč?" zeptá se znovu a v jeho očích poznám lítost a strach.
Nechci, aby o mě měl strach...
„Nevím. Nevím, proč jsem utekla. Bylo toho na mě najednou moc?? Já vážně nevím Harry. Jsem už jinde, než jsem byla předtím, než se to všechno stalo. Předtím jsem si užívala s Alice na večírcích a bylo mi všechno šumák. Teď budu mít rodinu a začínám mít pocit, že to nezvládnu Harry." podívám se na něho se slzami v očích.
Harry mě pozorně poslouchal. Po mém proslovu mě silně obejme oběma rukama. Přimáčknu se k němu. Mám pocit, jako kdyby mi měl každou chvíli utéct, že už ho neuvidím.
„Budeme pořád spolu Emily a neboj, zvládneme to. Budu ti moc pomáhat. Nenechám tě v tom samotnou. Slibuji." řekne a políbí mě do vlasů.
Zvednu hlavu, kterou jsem při našem objetí schovala do jeho hrudníku. Nezkouším, jestli vydrží můj pohled.
Trošku se nadzvednu, abych má hlava byla ve stejné úrovni jako ta jeho. Aniž bych dokončila to, co jsem chtěla začít. Harry si mě přitáhne k sobě a políbíme se. Chytnu ho okolo krku. Chci mu sednout na klín, ale on se převáží a padne celou svoji vahou na záda a já s ním.
Můj záchvat smíchu, který se spustí, asi dvě vteřiny po té mluví za všechno. My dva jsme se vážně hledali, až se našli.
Opatrně se posadím na Harryho. Přece jen jsem o něco těžší. Harry mě chytne za ruce a usměje se.
„Nepůjdeme už dovnitř?" zeptám se v tu chvíli, kdy foukne opravdu silný vítr a obloha už se nezdá být tak krásně modrá, jako když jsem přišla.
Harry přikývne a já se zvednu, aby mohl v pořádku vstát. Jen co vstane zařadí se po mém boku a dojdeme společně před okno vedoucí do obýváku.
Pořád si nejsem jistá, jestli mám jít dovnitř, ale nemůžu být venku věčně.
S velikým klidem vejdeme s Harrym do místnosti a všechny pohledy se upřou na nás.
Máma otevře pusu na důkaz zděšení. Do háje! Vidí moje bosé nohy.
„Emily! Co to má znamenat? Ty jsi byla venku bosá?" řekne a dá si ruku před pusu.
„Nebyla sama." usměje se Annie a ukáže na Harryho nohy.
Gemma propukne v záchvat smíchu stejně jako já venku. Harry sklopí pohled k zemi s velikým úsměvem.
„Běžte si ty nohy umýt nahoru do koupelny. Emily běž si lehnout do postele. A Harry potom to po Vás tady vytřeš." ukáže na mokré stopy na podlaze.
Harry na srozuměnou přikývne a společně vyrazíme do patra do koupelny.