Ve třídě je hnusný smrad. Myslím si, že to jsou nějaké zapomenuté chemikálie. No fuj.
Ucpu si nos a máchám druhou rukou před nosem Alice je na tom podobně.
Do třídy vejde učitelka a vůbec jí ten smrad nevadí. Co? Ona snad ztratila čich.
„Dobrý den. Holky. Tak dáme se do toho." usměje se na nás a položí na lavici, kam jsme si sedly asi 5 velikých knížek.
Podíváme se s Alice po sobě. Se zbláznila...
„Tak dámy trochu nadšení, když se do toho dáte hned tak ve 4 hodiny byste mohli být hotové ne?" usměje se.
Těpic!
Alice si vezmu jednu z těch velikých knížek do ruky a otevře ji na první stránce. Začne v ní listovat. Její nechápavý výraz asi mluví tak nějak za všechno. Vždyť tam kytky jsou??
„Co máme jako třídit?" zeptá se Alice nechápavě a otevře další knížku. V té je to stejné jako v té první.
„Neříkejte mi, že si to máme jen prohlídnout? To ani ze srandy." přidám se i já.
„Správně Evans! Vy to prohlídnete a ty co budou už ošklivé tak sami najdete a vylisujete a přispějete do herbáře." usměje se na nás a dál civí do svého počítače, který si při příchodu zapnula.
Cože? Hodím s knížkou zlostí na lavici. Knížka se najednou sveze dolů a bum! Veliká rána. Knížka je naštěstí celá, ale kytky trošku pohořely.
„No do..." zanadávám si trošku nahlas.
„Ale no tak, slečno jste na půdě školy. Vyjadřujte se slušně ano?" podívá se na mě od počítače a za chvíli zase do něj čumí.
„Ani jsem to nedořekla. Ale tak to je jedno." mávnu směrem k té ježibabě rukou.
„Píšeš si názvy těch kytek?" zeptám se Alice.
„Jo mám už plnej papír. Jestli tohle seženeme tak budeme největší borky."
„Já se jen obávám, jestli ty kytky vůbec existují!!"
„Ale ano. Jinak by nebyly v herbáři, slečno." podívá se zase na nás.
„Vzdávám to." zvednu ruce do výšky jdu se hrabat v další knížce.