„Ahoj Emily. Toto trvalo." zasměje se Harry.
Protočím oči.
„Ahoj Harry. Tak, když na Tebe kouká celá jídelna. Jde to těžko."
„Celá jídelna?" zaječí.
„Jo celá. Všichni mě propalují pohledem. Už, když jsem řekla Tvé jméno tak všichni ZASE ČUMÍ." dám důraz na poslední dvě slova a zvýším hlas.
Alice se vedle mě válí smíchy. Vypadá jako postižený lachtan. Tleská a u toho i chrochtá. To né tohle!
„Co to je zvuky?" zeptá se Harry. Úplně vidím ten jeho nechápavý výraz.
Až po té co se dosměji, mu můžu konečně odpovědět.
„Jen Alice má dnes hodně dobrou náladu." vysvětlím Harrymu jen část. Víc mu řeknu, až se uvidíme. Jestli se dnes vůbec uvidíme...
„V kolik dnes končíš?" zeptá. Čekala jsem, kdy se zeptá.
„To právě vůbec nevím." skousnu si spodní ret.
„Ty nevíš?"
„Tak, když kvůli někomu." podívám se na Alice a ukážu na ni pěst. Ona mi odpoví úšklebkem.
„Musíme třídit kytky do herbáře. Tak bych končila už za hodinu." vzdychnu.
„Miláčku, ale dnes máš kontrolu."
Plácnu se do čela. Do háje!!
„Já na to zapomněla. Nevím jestli mě pustí. Nebrala jsem si sebou ani průkazku."
Začnu přemýšlet. Vůbec nevím jak se z toho vyvlíknout. Zase nemůžu na ní vybalit, že potřebuji na kontrolu kvůli dítěti. To by bylo už fakt v háji.
„Jsem v pěkný rejži."
„A co kdybych pro Tebe přišel?"
„To nejde! Zůstal by jsi tu s námi. Ta učitelka je na to dost pošahaná."
„Jsem přece Harry Styles ne? Zlato ty mi vůbec nevěříš! To je teda od Tebe hnusné." usměji se podívám se na Alice.
Ukazuje na hodiny za pět minut tam máme být!!
„Bože! Musím končit. Už bychom tam měli být. Doufám, že se brzo ukážeš ať tady nezůstanu dlouho." řeknu a s tácem se zvedám a odnáším ho na okýnko.
Přehodím si telefon do druhé ruky a už makáme až do posledního patra.
„Dobře. Neboj přijdu si pro Tebe. Musíme přece vědět, jestli je náš drobeček v pořádku."
Usměji se.
„Máš pravdu. Čekám Tě."
„Miluji Tě."
„Já Tebe taky moc."
Alice protočí oči a už mi naznačuje ať hovor típnu.
Rozloučíme se, dám si telefon do kapsy a společně vejdeme s Alice do třídy.