Vyjdu ven z baráku a rozhlédnu se po zahradě. Na zahradě před domem máme houpačku. Tam taky uvidím Harryho sedět. Má hlavu složenou v dlaních. Dojdu pomalý krokem k němu. Už jsem skoro u něho. Harry uslyšel kroky a zvedne hlavu. Po tvářích se mu kutálí slzy, ale ve tváři má zlost. Dojdu k němu ještě blíže a otřu mu slzy, co se mu kutálí po tváři. Podívám se mu do očí.
„Proč jsi mi to neřekla?" zeptá se najednou.
„Změnilo by se tím něco?"
„Ne, ale zajímá mě to."
Ofrknu si a otočím se k němu zády.
„Já se tě taky neptám kolik si měl holek. Nebo se mám začít ptát? Povídej mi o nich. Jaké byly?" otočím se k němu a všechno to na něj hrnu.
„Emily. Tohle jsem nechtěl. Zbytečně moc žárlím, protože tě mám rád." chytne mě za ruce.
Vytrhnu ruce z jeho sevření.
„Aspoň víš, jak se cítím. Není to nic příjemného, že? Když vidím ty holky okolo Tebe jak se motají jen aby tě okouzlily. Je mi na zvracení."
Harry si mě přitáhne k sobě na klín na houpačku. Opřu si hlavu o jeho hruď. Nechtěla jsem to udělat, ale... Nešlo to.
Hladí mě po vlasech. Cítím se v bezpečí.
„Slib mi prosím, že si řekneme všechno. Prosím a nebudeme si nic vyčítat."
„Nedokážu to slíbit. Mám Tě moc rád, že žárlit budu pořád. Vždycky, když se na Tebe nějaký kluk podívá, budu naštvaný. Měl bych všem říct, že jsi moje, aby mi tě neočumovali. A taky to udělám." podívá se na mě ďábelským pohledem a zvedne se z houpačky i se mnou. Postaví mě na zem. Z hluboka se nadechne.
„Emily Evansová je jen moje! Tak už to sakra všichni pochopte!" zakřičí na celou ulici.
Blázní? Dojdu k němu a postavím se na špičky, abych mu dosáhla na pusu a zacpala mu ji.
„No tak ticho už!" krotím ho.
Harry sundá moji ruku z jeho pusy a obejme mě.
„Miluji Tě." řekne náhle.
Co na tohle říct? Snad jen...
„Taky Tě miluju Harry a vždycky budu." obmotám své ruce okolo jeho krku.
Políbíme se a dlouze. Během polibku si ho k sobě ještě víc přitáhnu. To je to co jsem s Derekem necítila. Sílu lásky toho druhého. Harry se mnou dělá divy a to jen promluví. Udělala bych pro něj vše. To se o mém minulém vztahu říct nedá. Derekovi jsem tak nevěřila. Neustále jsme se hádali. Byli krásné chvíle, ale ty byli jen málokdy.
Oklepu se zimou, i když Harryho objetí je velice příjemné.
„Pojď půjdem dovnitř." usměje se.
Usměji se a chytnu ho za ruku a pěšinkou, co vede ke dveřím dojdeme k domu.