Tohle místo znám dobře. Je to jedno staré hřiště kousek od Londýna. S Alice jsme sem chodili a různě blbly. Bylo to v tu dobu kdy jsme bydleli ještě v panelácích kousek od hřiště. Alice tu bydlela též než jsme si její a naše rodina nenašli lepší domy v centru Londýna.
Páni! Rozejdu se směrem k houpačkám. Po očku zkontroluji stav a posadím se na ni. Trochu zavrže, ale naštěstí nespadne. Harry dojde ke mně a posadí se na druhou houpačku. Pomalu se rozhoupu.
„Proč jsi mě sem odvezl?"
„Řekl mi to tvůj táta."
„Ale proč jsme sem jeli? Pořád nechápu proč." podívám se na Harryho.
Harry se usměje.
„Když jsem venku mluvil s tvým tátou a zároveň domlouval náš společný den. Tak jsem se ho prostě zeptal jestli neví jaké místo máš ráda. Poradil mi tohle." rozmáchne rukama.
Usměji se a zadívám se na prolízačky kousek od nás.
„Pamatuji si jak jsem sem šla s Alice poprvé. Byli to den po té co jsem se sem přistěhovala a potkala ji na chodbě v támhle tom paneláku. Hned jsme si padli do oka. Máma byla ráda, že mám kamarádku. Přišli jsme sem, ale tady byli ještě jiné děti. Alice se k nim rozeběhla, protože je už znala a já stála na jednom místě a nikam nešla. Bála jsem se. Bála jsem se jak se zachovají. Oni si mě nevšímali a Alice také ne. Najednou jedna holčička, kterou jsem neznala upadla a rozrazila si hlavu. Nanic jsem nečekala rozběhla jsem se k paneláku a našla prvního dospělého. Díky mě holčička přežila." dovyprávím Harrymu jeden příběh na který jsem si vzpomněla.
Podívám se na Harryho. Usmívá se.
„Proč se usmíváš?" zeptám se.
„Jen jsem si také na něco vzpomněl. Když jsem jako malý si hrál před zrcadlem na zpěváka. Byl to vždycky jeden z mých dětských snů Nikdy jsem nečekal, že se mi splní a teď. Mám nejúspěšnější kapelu na celým světě. Čtyři bratry a někoho koho mám rád. Je to neuvěřitelné." usměje se znovu tím krásným úsměvem a podívá se na mě.
„Mám Tě rád Emily. Já vím zní to divně po chvíli. Ale prostě naše dítě nás spojilo. Mám pocit, že to byla náhoda Nebo jak bych to řekl. Prostě je to naše pojistka, že máme být spolu."
Natáhnu k němu ruku. Harry se chytne a společně se houpeme na houpačce a užíváme si naši společnou chvíli.
Pozn. autorky: Cože?? o.o 300 přečtení? PÁÁÁNI! Když jsem tuhle povídku psala nečekala jsem, že bude mít takový úspěch. Strašně moc děkuji! :) S láskou Leuš :)