Tak bych začala od začátku...
Mé jméno je Emily Evans a chodím na jednu ze středních škol v Londýně. Dříve jsem bydlela s mámou a tátou v Peterboroughtu (město, které je asi hodinu a půl cesty od Londýna). Odstěhovali jsme se, protože táta našel dobrou práci a nechtěl denně dojíždět. Dnes tam jezdíme jen protože tam bydlí mámy a táty rodiče. Máma s tátou se seznámily na střední škole a jsou spolu do teď. Nechápu...
Sourozence nemám, ale moc bych chtěla. I když od své nejlepší kamarádky Alice pořád slyším jak je její sestra jen na obtíž. Nemyslím si kdykoliv jsem u ní tak se chová skvěle. Alice říká, že je to jen přetvářka.
S Alice se kamarádím už od školky. Jsme vážně nerozlučné kamarádky. Máma říká, že jsme sestry, které se po dlouhém odloučení našli.
Teď k mému problému. O mém těhotenství jsem se dozvěděla před pár dny. Šla jsem navštívit gynekologa, po dlouhém přemlouvání od Alice. Měla o mě strach. Nezapomenu na větu, když jsem slézala z vyšetřovacícho lůžka:
"Tak maminko a máme to!"
Při téhle větě jsem myslela, že tam omdlím. Hned jsem musela vyplňovat spousty papíru. Zarazila jsem se, když jsem měla vyplňovat jméno otce.
"Slečno vy nevíte kdo je otec?" zeptal se blbě doktor.
Ne nevím kdo to je. Promiňte ale ten večer jsem byla opilá. To ovšem nemůžu říct nahlas. Hned do mě začal hustit, že se může jedna o znásilnění. Tak proč jsem to nenahlásila na policii? Je to moje soukromá věc nebo ne?
Od toho dne se to se mnou táhlo z kopce. Přestala jsem jíst. Pořád zvracím a hubnu. Doktor mě při včerejší kontrole tak vyškolil, že jsem se po tom na žádné jídlo nemůžu ani podívat. Prý trápím dítě! Ale jako promiň ale on asi nechápe v jaké situaci jsem!
Alice mi pomáhá abychom našli otce dítěte a řešili to ve dvou. Tedy v případě, že se k tomu přidá Alice tak ve třech.
Zvoní mi telefon. Když jsem přišla ze školy položila jsem ho na noční stolek. Líně zvednu ruku abych na něj mohla dosáhnout. Na displeji mi svítí jméno ALICE.
„Ahoj co se děje? Právě jsme spali!" řeknu v množném čísle, ale tak aby to neslyšela máma.
„Omlouvám se broučci, ale našla jsem ho, Emily."
Posadím se vydýchávám to. V telefonu je ticho.
„Tak kdo to je?" zeptám se.
„Po telefonu ti to rozhodně říkat nebudu. Za chvíli jsem u Tebe. Zatím ahoj."
Ani se s ní nestihnu rozloučit a zavěsí. Takže ona mě takhle napne a pak, že mi to řekne osobně.
V tom případě dnes se dozvím kdo je otcem a musím začít jednat a to HODNĚ RYCHLE!!!