„Tak kdo tě sakra hledá?!" křičel Killian naštvaně na Neala a držel ho za límec bundy přistrčeného ke zdi.
„Killiane dost!" řekla Emma a od Neala ho odstrčila.
„Ty se ho ještě budeš zastávat?! Vidím mu to na očích...on dobře ví, kdo ho hledá!" a poukazoval na něj. Emma, stojící mezi nimi, se na Neala otočila.
„Neale?" zeptala se váhavě. On jen mlčky stál a střídal pohled mezi Emmou a Killianem.
„Hledá mě můj otec," zašeptal. Skoro mu nebylo ani rozumět. Emma jen strnula na místě. Jeho otce znala a jako každý druhý, s ním moc dobrý vztah neměla. Hodně lidí ho znalo. Věděli co dokáže a čeho je schopný. Každý se mu snažil vyhýbat a ti, kteří se s ním na něčem nepohodli, už nikdy nikdo neviděl. Vraždy, únosy či mučení mu nikdy nikdo nedokázal. Měl hodně peněz a plno známých na vyšších místech. Spíše to byli lidé, co mu něco dlužili. Rád s lidmi uzavíral dohody, které pak museli dodržet. Pokud ne, pak za to ten dotyčný zaplatil.
„A kdo je tvůj otec?" zeptal se Killian klidněji. Následovalo krátké ticho, které později Neal přerušil.
„Říká ti něco Gold?" a rázem se v Killianově tváři objevil vztek. On byl jedním z těch mála, které Gold přímo nenáviděl. Avšak bylo to oboustranné.
„Tak to je hned jasný proč jsem tady," řekl naštvaně, ale pak se otočil na Emmu.
„Ale proč bys tu byla ty?"
„Řekněme, že s ním nejsem moc zadobře," odpověděla a v místnosti bylo znova ticho.
---
„Takže za to může nafrněnej bejvalej...bezva," odřekla Regina. Cítila za sebou pořád nějaký slabý pohyb.
„Co tam děláš?" zeptala se a snažila se za sebe na Robina podívat.
„Vydrž," řekl. Najednou ucukl a zvedl se ze židle.
„Jo!," vykřikl a provazy, které povolil spadly na zem.
„Sakra ticho, nemusí všichni vědět, že ses z těhle provazů smrti vysvobodil!" zdůraznila Regina slabším hlasem.
„Promiň," řekl Robin a ruce ji také uvolnil. Žena vstala a promnula si zápěstí ruky, které měla odřené od utahování toho provazu.
„Můžu?" zeptal se a pohlédl na její ruku. Ona jen přikývla a ruku mu podala. Ten ji jemně uchopil a pohlédl na zranění. Regina z něho nemohla spustit oči. Prohlížela si každičký detail jeho tváře. Až teď si všimla, jak blízko vlastně k sobě stojí. Robin odvrátil zrak od její ruky a pohlédl jí do tváře.
„Nic to není," oznámil, ale ruku jí nepustil. Naopak, začal ji za ruku k sobě přibližovat. Oba věděli co bude následovat a mohli tomu zabránit. Avšak ani jeden se neodvážil. Jen na sebe hleděli a zrak jim sklouzával z očí na ústa toho druhého. Robin druhou rukou uchopil její tvář do své dlaně a přitiskl její ústa na své. Chvíli trvalo, než se od sebe dokázali odtrhnout, a to jen proto, aby se nadechli.
„Ne že bych si stěžovala," prohlásila Regina, „ale asi bychom odtud měli vypadnout, než se vrátí," řekla a oba se pousmáli.
„To bychom asi měli," řekl Robin a společně, stále se držící za ruce, pomalu postupovali ke dveřím vedoucí z místnosti.
---
„Belle? Hned se vrátím, jdu se jen trochu projít," oznámil Gold a objal svou ženu.
„Dobře, ale vrať se do večeře," řekla a podala mu kabát. Ten si ho navlékl a dal ji na tvář polibek.
„Neboj, bude to jen chvilka."
Dveře za sebou zavřel a kousek od svého domu odstoupil. Z levé kapsy svého dlouhého kabátu si vyndal telefon. Držel ho chvíli v ruce, čekajíc na příchozí hovor. Najednou mu telefon začal zvonit. Přiložil i ho k uchu a na druhé straně hovoru mu ženský hlas něco oznamoval. Muž řekl, že chce ty spisy všechny, a poté telefon zavěsil. Vrátil ho zpět do kapsy a procházel ulicí, až došel do města. Přistoupil k jednomu obchodu a odemkl od něj dveře. Když je otevřel, malý zvoneček, nacházející se nad nimi zazvonil. Také na nich visela cedulka „zavřeno". Do obchodu vstoupil a dveře za sebou zavřel. Pokračoval v chůzi, až došel k pultu. Postavil se za pult, ke kterému se následně otočil zády. Nyní čelil zdi, která byla zdobena obrazy. Jeho však zajímal jen jeden určitý. Bylo to velké plátno, které zobrazovalo nádhernou lesní krajinu. Gold tento obraz šetrně sundal a za ním se nacházel ve zdi trezor. Zadal zde číselný kód a dvířka se otevřela. Muž se usmál a natáhl ruku pro předmět.
---
Když vešla do místnosti, nikdo tam nebyl.
„Sakra!" vykřikla žena a zlostí kopla do židle stojící před ní. Ta odletěla skoro na druhý konec pokoje. Chvíli chodila nervózně tam a zpět. Rukou si prohrábla vlasy a následně se zastavila.
„Koukám, že na těch židlích asi někdo seděl a vzhledem k tomu jak se tváříš, tak ti asi utekl," oznámil muž ironicky.
„Nech si to," odvětila Lilith. „Byli tu dva a teď jsme zase na začátku," povzdechla. Muž k ní přistoupil.
„Klídek, na těhle nám nezáleží. Jen najdeme Goldova syna a je to."
„A když ho nenajdeme tak je po nás," dodala. Muž jí jen poklepal po ramenu, „my to zvládnem," řekl a odešel z místnosti.
Lilith se pousmála a ohlédla se za odcházející osobou. Zrak odvrátila zpět do pokoje.
„Ještě se uvidíme," zašeptala do prázdné místnosti a odešla.
---
„Takže ty celou dobu víš, že tě hledá a jsi s tím jako v pohodě?" zeptal se Killian.
„Nejsem s tím v pohodě," hrubě odpověděl Neal. „Utekl jsem z baráku a teď se před ním všude schovávám," odřekl.
„Víš co udělali Emmě za to, že tě nepráskla?" zdůraznil Killian a přistoupil k němu.
„Jakej je to pocit vědět, že za tebe trpí někdo jinej h? Co, máš z toho radost?"
„Jasně že z toho nemám radost," zakřičel Neal a přistoupil k němu. „Co tobě je vůbec do toho?!"
„Nechte toho," řekla Emma. Oba se na ni podívali. „Emmo promiň," řekl Neal.
„To už je teď jedno, jen prosím vypadněme odsud," naléhala. Byla unavená, bolelo ji celé tělo a neměla náladu na nějakou hádku.
Neal přikývnul a odcházel z místnosti. Emma ho chtěla následovat, ale Killian ji chytil za ruku a ona se na něj otočila.
„Swanová tohle je blbej nápad, jemu bychom věřit neměli."
„Najednou jsem zase Swanová jo?" odfrkla a ruku z jeho sevření odtrhla. Nevině se jí podíval do očí a ona se trochu uklidnila.
„Hele, právě teď se hodí každý člověk. Jestli odtud chceme vyváznout živí, sami to nezvládneme." Killian se pousmál.
„Najednou jdeme do týmové práce jo? Nebyla jsi to náhodou ty, kdo byl proti navazování jakéhokoli vztahu?" zeptal se ironicky a přistoupil k ní. „Co změnilo tvůj názor?" zvážněl ve tváři.
Na chvilku se odmlčila a jen ho pozorovala. Najednou ale od něj odvrátila zrak. Co když se mu otevře a on toho využije? Je tu jediný člověk, se kterým si tak nějak rozumí. Jasně že jí leze na nervy, ale méně než ti ostatní. Popravdě už jí vlastně ani nevadí. Ale jak to že ne? Co to ovlivnilo? Má před ním prolomit jednu ze svých zdí, které ji chrání před citovým zraněním? Díky kterým si udržuje odstup od zlomení, zrady a bolesti? Myšlenky jí přerušila jeho ruka, kterou položil pod její bradu a zvedl ji. Tím ji přiměl na něj pohlédnout.
„Až vyhraji tvé srdce Emmo a já ho vyhraji, nebude to díky nějakému podvodu. Bude to proto, že mě budeš chtít."
Neměla slov. Nevěděla co dělat, nevěděla co cítí, co říci. Jen tam stáli. S její tváří v jeho ruce na sebe pohlíželi. Začal se k ní nepatrně naklánět.
„Co tam tak dlouho děláte," volal na ně Neal z chodby. To je odtrhlo a Killian uvolnil její tvář z jeho jemného úchopu. Usmál se na ní a odešel z místnosti za Nealem. Světlovláska se snažila uklidnit. Srdce jí bušilo jako o život. Až teď si uvědomila, co se málem stalo. Jak toho byl schopný? Jak ji dokázal tak ohromit? Připadalo jí, že každý jeho pohled ji hleděl až do duše. Jak se tomu ubrání? A chce se tomu vůbec bránit?
Jsem zpět! :D Tak co chyběla jsem vám?? no já vím že jo :D :D ne dělam si srandu každopádně nová kapitola je na světě a využila jsem zde i jednu z Killianových srdcervoucích vět :D vím že na originál to nemá, snažila jsem se ji nějak počeštit tak, aby to originálu bylo co nejblíže tak doufám že se to trochu povedlo
Tady vám dám když tak originál:
When I win your heart Emma, and I will win it. It won't be because of any trickery. It will be because you want me.
A jak můžete vidět, tak budu dávat nadpisy kapitol na úvodní obrázky...ale u ostatním to změním později ;) no a já se loučím, tak zas u další kapitoly a předem děkuji za hlasy a komentáře ;)