Omlouvám se, že jí přidávám po dlouhý době ale pořád jsem na mobilu. A tuhle část věnuji SimonaValova, Dootta, Barus_Belieber, 1JajinKaa3 :))
Doufám že mě nezabijete :)
Dorazili jsme do nemocnice a doktoři si mě hned vzali na ultrazvuk, aby zjistili v jaké poloze je Emily.
,,Dítě je přiškrcené pupeční šnůrou, musíme okamžitě na sál." slyšela jsem křičet doktory, mezitím co šli na mě další stahy.
,,Prosím Bože, ať je v pořádku." prosila jsem Boha a doktoři mě převáželi na sál. Tam mě rychle uspali a to je poslední co si pamatuji...
Z pohledu Justina
Jakmile jsem zjistil, že jde Kim na sál, chtěl jsem jít s ní, ale sestřičky mě vyhodili na chodbu. Věděl jsem, že se Emily, moje malá bezbraná holčička, škrtí na pupeční šňůře. Proč je Bůh tak nespravedlivý?
Z nervů jsem dal pěst do zdi a pak se zhroutil na židli a z očí se mi vykutálely slzy. Pocítil jsem na svých ramenech něčí ruce, zvedl jsem hlavu a uviděl tam mojí mámu, která byla taky ubrečená. Hned jsem se jí hodil okolo krku. Jestli se stane něco Kim nebo Emily, nebo oboum, tak to nepřežiju.
Asi po půl hodině se otevřeli dveře od sálu a přišel za námi doktor.
,,Tak co?" vychrlil jsem na něj.
,,Vy jste slečny - " nedořekl to a skočil jsem mu do řeči.
,,Já jsem její manžel. A není to slečna. Je to paní Bieberová." řekl jsem podrážděně. Ty nervy se na mě opravdu podepsaly.
,,Omlouvám se." řekl doktor a pokračoval. ,,Vaše manželka je v naprostém pořádku, ale s vaší dcerou to nevypadá moc dobře. Bohužel může dýchat jen přes přístroje. Zatím vám nemůžu říct jestli se z toho dostane." domluvil doktor a mě se v tu chvíli zhroutil celý svět. To ne. Naše malá princezna to musí přežít.
,,Mohu jí vidět?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.
,,Jistě, ale je v inkubátoru." řekl mi doktor a já jen přikývl hlavou.
,,Justine." uslyšel jsem za sebou hlas. Otočil jsem se a spatřil Elys. Ona ke mě rychle přiběhla, i když jí to dělalo nějaké ty problémy.
,,Můžu jít s tebou?" zeptala se mě a já jen němě přikývl. Společně jsme kráčeli za doktorem chodbami nemocnice až jsme přišli do jedné místnosti, kde leželi nedonošené děti. Ještě jsme si museli obléct plášť a umýt ruce a doktor nás pak hned zavedl k největšímu miminku (jestli chápete, tak Emily chyběli jen 2 týdny do porodu, tudíž je velká, ale nemůže dýchat) a já jsem tomu nemohl uvěřit. Tohle je má dcera. Má malá princezna. Můj poklad. Proboha, čím si tak nevinné miminko zasloužilo toto. Prosím Bože, jen ať se uzdraví.
,,Je krásná." špitla Elys.
,,Můžeme si na ní sáhnout?" zeptal jsem se doktora.
,,Jistě. Přes tyto otvory." ukázal doktor a já tam opatrně strčil ruku. Jakmile jsem se jemně dotkl její jemné pokožky, zaštípali mě slzy. Užíval jsem si tento moment a bylo mi jedno, že pomalu brečím. Tohle je ta nejkrásnější chvíle ze všech.
,,Já si odskočím na záchod Elys. Budeš tu?" zeptal jsem se jí.
,,Jistě. Pak přijď." řekla mi a já jsem přikývl a vydal se pryč.
Z pohledu Elys...
Hned po tom co Justin odešel, jsem šla za Emily. Byla kouzelná. Chvíli jsem tam stála a pak jsem jí začala povídat o jejích rodičích a o tom jak to nesmí vzdát.
Najednou Emily přestala dýchat. Doktor mě okamžitě odstrčil a snažil se jí zase nahodit.
,,Pane Bože, jestli mě slyšíš, nedovol, aby Emily umřela. Vezmi si můj život, který už stejně končí. Dej ho jí, ať taky žije. Já už jsem si svoje prožila, takže ať Emily přežije prosím." modlila jsem se k Bohu mezitím co se jí doktor a sestřičky snažili rozdýchat.
,,Je to dobré, je zpátky." řekl doktor a mě spadl kámen ze srdce. Vypotácela jsem se z místnosti a narazila do Justina.
,,Co se stalo?" zeptal se mě nechápavě.
,,Emily přestala dýchat, ale už zase dýchá. Doktoři ji rozdejchali. Hele já půjdu ještě za Kim a pak se vydám tady na svůj pokoj, jelikož mi mají dnes udělat nejaké testy, tak tu musím být přes noc." řekla jsem mu.
,,Jo, jen běž. Já zatím budu u Emily." řekl mi a šel do místnosti. Já jsem se obrátila na patě a vydala se ke Kim. Když už jsem stála u ní před pokojem, zaklepala jsem a vešla dovnitř. Viděla jsem, jak Kim odpočívá. Sedla jsem si k ní a vzala jí ruku. Najednou Kim otevřela oči a mě tak trochu vyděsila.
,,Elys, co tu děláš?" zeptala se mě.
,,Jdu se rozloučit." řekla jsem. Věděla jsem, že něco není v pořádku a měla jsem prostě chuť se s ní rozloučit. Byla to prostě potřeba.
,,Jak rozloučit?" zeptala se nechápavě.
,,Dnes jdu na testy, takže se zase neuvidíme." pousmála jsem se.
,,Aha." přikývla Kim.
,,Jak je na tom Emily?" zeptala se mě a já jsem v tu chvíli pocítila v krku obrovský knedlík.
,,Víš, Emily špatně dýchá. Zatím je na přístrojích." řekla jsem jí.
,,Cože? To ne! Naše malá holčička... to né!" řekla hystericky a já se jí ani nedivím.
,,Neboj. dostane se z toho a ty teď odpočívej. Dobře?" nakázala jsem jí.
,,Dobře." řekla a poposmrkla. Stále jsem na ní viděla, že je z toho všeho unavená, takže jsem se vydala pryč a nechala jí spát.
Přišla jsem na oddělení onkologie a vydala se za mým doktorem. Zaklepala jsem na dveře jeho ordinace a po povolení jsem vešla dále.
,,Dobrý den pane Monroe. Jdu na ty testy." řekla jsem mile.
,,Dobrý den Elysandro. Jistě sedněte si sem." ukázal mi na židli před sebou mezitím co šel pro injekci.
,,Vám to dnes nějak sluší." nadhodil mile.
,,Právě jsem přišla ze svatby." řekla jsem mu a on přikývl.
Po skončení testů jsem se vydala na svůj pokoj, kde mám věci a lehla si do postele. Musela jsem tu zůstat do zítřka. Bylo mi nějak nevolno, ale neřešila jsem to, protože to bylo často v poslední době. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Najednou jsem pocítila na sobě nečí ruku. Otevřela jsem oči a uviděla svého milovaného dědečka, který byl už dva roky mrtvý.
,,Dědo?"
,,Kočičko." vydechl a pokračoval.
,,Jsi ten nejstatečnější člověk kterého znám. Ty jsi dala svůj životw malému miminku, jen proto, že má také právo na život. Jsem na tebe tak hrdý." řekl a oboum se nám leskli oči od slz.
,,Ale co tu děláš?" zeptala jsem se ho.
,,Přišel jsem za tebou a půjdu tě doprovodit."
,,Kam?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Tam nahoru." řekl a leskly se mu při tom oči, v kterých šlo vidět, že ho to opravdu mrzí.
,,Já jsem umřela?" ověřovala jsem si.
,,Bohužel. Darovala jsi totiž život té malé." řekl mi děda.
,, Já jsem zachránila Emily?" zeptala jsem se a usmála se přes slzy.
,,Ano." odpověděl mi prostě.
,,Chceš se jít rozloučit?" zeptal se mě děda.
,,A jak?"
,,Pojď." vyzval mě a společně jsme šli pryč. Došli jsme až do pokoje, kde ležela Kim a momentálně spala. Přistoupila jsem k ní a pohladila jí po ruce. Kim hned otevřela oči a nechápavě se okolo sebe rozhlížela. Nejspíš mě nevidí.
,,Sbohem. Vždy tu budu s tebou. Nesmutni hlavně." dořekla jsem a viděla jak se Kim dívá všude okolo a snaží se mě najít. Najednou jsme stáli u Justina. Přisoupila jsem k němu a pohladila jsem ho po zádech a viděla, jak se zachvěl. Naklonila jsem se k němu a zašeptala: ,,Dávej na ně pozor. Sbohem." řekla jsem a najednou jsem už viděla jen dědečka. Ocitli jsme se v nějakém černém tunelu a na konci bylo světlo. Děda mě chytl za ruku a společně jsme vykročili vstříc nebi.
Takže tohle je totálně příšerná kapitola. Je to strašně napsaný ale bohużel jsem pořád na mobilu :/ Hodnoťte votes nebo komentem :) a nezapomeňte, že v neděli je 1. Advent takže tu bude první část překvapení :) xoxo Klára