Tuto kapitolu věnuji uživatelkám swagdivaa, LviaRumpliov, Barus_Belieber, Dootta :)) A omlouvám se těm, komu jsem já nevěnovala ale opravdu vybírám jen pár nejlepších komentářů :) Přeji krásné čtení, ikdyž podle mě to není zrovna neej :P
PS: Pusťte si po straně písničku Hold Tight :3
O 3 měsíce později
Dnes je 18. prosince a Justin by měl přijet těsně před štědrým dnem. Už mi tu neuvěřitelně chybí. Každý večer se snažíme spolu skypovat a nebo aspoň volat, ale není to ono, není to jako kdyby byl přímo vedle mě. Už mi začíná růst bříško. Kdybych si na sebe vzala něco úplýho tak to každý vidí, takže zatim nosim ven Justinovi mikiny a funguje to. Jasně to bříško pod tim jde trošiiičku vidět, ale není to tak zřetelný, vzhledem k velikosti toho oblečení. Takže novináři zatím nemají žadné tušení. Ale čím dál víc se bojim toho dne, kdy to budem muset říct a já vím, že ten den se nebezpečně rychle blíží. No snažím se to neřešit.
,,Elys, chceš něco k pití?" zeptala jsem se jí mezi dveřmi do obýváku v domě jejích rodičů. Pustili ji totiž do domácí péče. Sice tu musí taky ležet a odpočívat, ale aspoň má u sebe rodinu a mnohem větší komfort.
,,Jo, přines mi prosím vodu." odpověděla mi a usmála se na mě.
,,Hned to bude." řekla jsem a šla do kuchyně, kde jsem z kohoutku napustila do skleničky studenou vodu a pak jí šla dát Elys.
,,Víš napadlo mě, jestli by ses nechtěla projet?" zeptala jsem se jí.
,,Připadá ti snad, že málo jezdim autem?" odpověděla mi otázkou a usmála se.
,,Nemyslela jsem autem. Myslela jsem na koně. Už jsi tam dlouho nebyla." řekla jsem jí.
,,Ty víš, jak mě dostat. Tak jedem." řekla a natáhla ke mě ruce. Já jsem jí pomohla na nohy a pak jsem jí celou cestu lehce přidržovala, protože pořád byla oslabená z těch chemoterapií a já nevěděla jak moc. V pokoji jsem jí pomohla se převlíknout a pak jsem jí i pomohla se upravit. Potom jsme vyrazili.
Na ranči*
,,Dobrý den pane Stewart." obě dvě jsme nastejno pozdravili.
,,Jé holky, vás jsem tu dlouho neviděl. Jak se máte?" zeptal se s úsměvem na tváři.
,,Zvládáme to." řekla jsem rychle, než stačila Elys zareagovat.
,,Vážně jen to? Zrovna u tebe Kim, bych si myslel, že něco víc." zasmál se a já se musela taky.
,,No a jak se máš ty Elys?" zeptal se jí a já se obávala toho co přijde.
,,Nikdy mi nebylo líp." usmála se tím svým falešným úsměvem, který jsem ale rozpoznala jen já.
,,Vážně, vypadáš jako bys nespala pár týdnů." řekl starostlivě.
,,Ne opravdu se mám fajn." zasmála se.
,,Tak dobře. Asi jste nepřijeli jen tak, že?" položil úplně zbytečnou otázku.
,,Přesně tak. Chtěli bysme se projet na koních. Já konkrétně na Baronovi." obeznámila jsem ho se situací.
,,A já na Sheille." doplnila mě Elys a všichni jsme se společně vydali do stájí.
Můj Baron (obrázek po straně) byl celý černý a Sheilla byla zase hnědá s černou hřívou. Nechali jsme si je osedlat od personálu a mezitím se šli převlíknout do jezdeckého oblečení. Bohužel s mým bříškem byl trošku problém, takže jsem si vzala o dvě velikosti větší košili a sáčko. Nohy díky bohu ještě ušli, takže kalhoty jsem měla normální a do bot jsem se ještě vešla. Elys se převlíkla úplně sama a ani se u toho nezadýchala, což jsem brala jako veliký pokrok. Obě jsme si nasadili ještě přilby a pak přišli před stáje, kde už stáli naši milovaní koníčci. Šla jsem zrovna k Baronovi, když jsem uslyšela šeptání okolních lidí. Podívala jsem se na ně a všichni do jednoho odvrátili okamžitě zrak a dělali, že se na mě vůbec nekoukali. Nechápala jsem proč, jenže pak se mi nad hlavou rozsvítila malinkatá žárovička. Do večeře bude internet a všechny televize plný toho, že já a Justin čekáme miminko. Ach můj bože. A je to tady. Jen jsem s povzdychla a vysadila se na koně. S Baronem jsme přišli vedle Elys, která už seděla na Sheille a bok po boku jsme vyrazili na projížďku.
Celá ta projížďka byla uvolňující, ale Elys už byla po dvou hodinách celkem unavená, takže jsme jeli zpět do stájí. Převlíkli jsme se, zaplatili za servis a vyrazili domů. Ely jsem ještě vyhodila u ní a pak jela ke mě domů. Tedy k NÁM. Ano, teď bydlím u Justina.
Zaparkovala jsem před domem, zamkla auto a vydala se do domu. Otevřela jsem dveře a chtěla rozsvítit, jenže vypínač nefungoval. Po chvilce co jsem to mačkala pořád nahoru a dolů jsem si všimla světla na zemi. Všude po zemi byli svíčky, které vedli nahoru do patra. Vydala jsem se po nich a ty mě zavedly až do naší ložnice, kde byly další svíčky a na pupeny růží. Na posteli těch pupenů bylo nejvíc a tvořili krásné srdce. Najednou mě ze zadu objali něčí ruce a já na chvíli stuhla, hned na to jsem si však uvědomila, že to nemůže být nikdo jiný než Justin. Otočila jsem se směrem k němu a zase viděla ty jeho dokonale karamelové oči naživo.
,,Ahoj lásko. Chyběli jste mi." řekl a pohladil mi bříško, kde se ukrývalo naše děťátko.
,,Ty nám víc." řekla jsem mu a nenasytně se přilepila na jeho rty. Po třech měsících jsem konečně zase cítila jeho sametově měkké rty. Nemohla jsem se jich nabažit, a když k tomu připočítám ty hormony z důvodu těhotenství, tak to je smrtelná kombinace.
Tak co? Jen do mě :) opět pište komentíky a uvidíte, třeba další kapitola bude právě pro Vás :) Story už má přes 25000 reads :D WOOOW Vy mě nepřestáváte ohromovat :DD Nemůžu tomu uvěřit :D Moc děkuji za Vaší stálou podporu :) Miluji Vás :* xoxo Klára