Dva roky. Dva roky odešli od toho dne kdy jsme si řekli sbohem a já teď stojím zde před tvým hrobem a očekávám příchod těch, které miluji, ale předtím...předtím než se to stane jsem se chtěla naposledy podívat na ten krásný výhled. Na to slunce padající do moře, nikdy nezapomenu. Aspoň v to doufám. ,,Carol..." Otočila jsem se za hlasem, který mě celé dva roky držel nad vodou. Zadívala jsem se na jeho překrásné blond vlasy vlající ve větru. Jak jsem si něco takového mohla vlastně zasloužit? ,,Ano?" Optala jsem se a usmála se. ,,Tví rodiče, jsou zde." ,,Jistě." Rozešla jsem se k němu a chytila jeho ruku. ,,Myslíš, že to bude v pohodě?" ,,Miluješ mě?" Optal se místo toho aby mi odpověděl. ,,Samozřejmě. To snad už víš." ,,Tak je všechno v naprosté pohodě." Usmála jsme se nad jeho odpovědí a oba jsme se vypravili za mými rodiči, kteří se zčistajasna objevili s malým miminkem v náruči u toho starého domu, kde mě táta nechal o samotě přežívat nový život. ,,Pane bože." Zajásala jsem a rozeběhla se přímo k nim. ,,Přivítej svého malého bratříčka Katsua." Zadívala jsem se na ten malý balíček štěstí a musela jsem jen odolávat tomu dotknout se jeho překrásné tvářičky. Asi před rokem nám s Droyem došlo oznámení, že se můj otec rozešel s ženou, kterou jsem odmalička nazývala matkou a vzal si moji pravou. Netušila jsem, že s té lásky vznikne nový život, ale byla jsme šťastná. Každý z nás totiž začal žít nový život. ,,Tomu se nedá uvěřit. Ty stále rozkvétáš do krásy Carol." Otočila jsem se za tím hlasem, který jsem vždy tak obdivovala a který mi ty roky strašně chyběl. ,,Takuyo." Zašeptala jsem jeho jméno a zadívala se přímo do jeho překrásných očí. Byli tak čisté a tak krásné. ,,Jsem zpátky." Rozeběhla jsem se k němu a objala ho celou radostí. ,,Takže kde máme toho, který se konečně rozhodl k činu." ,,Nedělej, že mě nevidíš." Takuya se rozesmál a objal svého dlouholetého přítele. ,,Rád tě zase vidím. Jak bylo na cestě?" ,,Potkal jsme toho docela dost. Tolik pěkných holek, ale nějak mě něco vždy táhlo zpátky domů." Jakmile to dořekl zadíval se mým směrem. ,,Promiň Takuyo, ale ta už je zamluvená. Nečetl si snad ten dopis?" Ozval se ten krásný medový hlas a já se zadívala na ta bělostná ouška, která jsme vídávala jen ve snech. ,,Sestřičko!" Demi došla ke mě a pohladila mé černé vlasy. ,,Ráda tě zase vidím." ,,Takže když už jsme tu všichni neměli bychom začít chystat?" ,,Jistě." Odpověděla na Takuyovu otázku Demi a s matkou mě začali táhnout do mého starého domovu, ve kterém jsme se s Droyem před měsícem usídlili.
,,Hlavně dýchej." Řekla má sestra a dotkla se mé odhalené pokožky. ,,Děláš přece věc, kterou chceš ne? Jen řekni, že tě k tomu nikdo nenutí." ,,Nenutí. Dělám to přece z lásky." Chytila jsem do prstů tu jemnou látku a usmála jsem se na svůj odraz ve zrcadle. ,,Opravdu jsi si to všechno promyslela." ,,Samozřejmě. Nejsem už malá. Rozhodla jsem se proto ze své vůle." Popošla jsem ke dveřím a zhluboka jsem se nadechla. ,,Stačí když řekneš jen jedno slovíčko." ,,Hlavně nesmím omdlít." Nad tou poznámkou se má sestra pousmála a pak bez mého dovolení otevřela dveře a mě do očí zasvítilo slunce, které zapadalo za pahorky hor. ,,Stačí jen dojít tam." Ukázala k místu, které bylo vytvořené na zahradě a já jsem se zadívala přímo do jeho tváře. V tu chvíli mě všechen strach opustil a já vyšla kupředu k novému začátku. Rozhodla jsem se přece dobře. Jediné co stačí říct je přece ano, protože ho miluji. Dnes...dnes si konečně vezmu muže svých snů a už ho nikdy neopustím...
Happy End...Maybe?
Takže, poslední slova autora by asi byli super co? No tak dobře, když tak se omlouvám předem kdybych se moc rozepsala.
Kde asi začít? Asi od začátku. Tak upřímně, když jsem tenhle příběh začala psát netušila jsem, že se z něho stane tak oblíbený dílo a že bude tak strašně dlouhé! Ta délka tohoto díla je až odstrašující.
Tohle dílo jsem začala psát z jednoho hlavní účelu a to s toho něco sdělit světu. Jen jednu věc, na kterou asi nikdo z vás nemohl přijít a přitom jste jí měli vždy před očima. Asi před několika kapitolami jsem se vás ptala na myšlenku tohoto díla. Nikdo z vás se neodvážil odpovědět a pokud něco napsal tak byl jen trochu blízko, ale přitom tak daleko a to tu myšlenku máte přímo před očima. Vždy když jste viděli tento příběh jste si tuhle myšlenku vždy přečetli a to proto, že je napsaná na obálce. Tématem této knihy měla být tajemství, kterých v ději bylo hromada. Například utajení pravé matky Carol a její pravé identity. Tajení citů. Tajení minulosti a mnoho a mnoho tajemstvích, která tvořila tuto složitou knihu a přitom strašnou slátaninu. Chtěla jsem tímto dílem ukázat, že každý na tomto světě máme něco co se snažíme před ostatními zatajit abychom jim neublížili ale že čím déle to budeme tajit tím více spácháme bolesti. To mělo být hlavní téma této knihy a doufám že jsem se ho opravdu držela.
Popravdě jsem tohle dílo nějak nikdy nechtěla proslavit. Byla to pro mě jen bokovka na odreagování, ale vy jste mě donutili do ně vložit všechen můj čas. Každý den jsem proseděla nad novou kapitolou a vždy jsem doufala, že se vám bude aspoň trochu líbit. Byli časy kdy jsem nemohla splnit vaše očekávání a byli i dny kdy jsem nevydávala často, protože mi do toho něco vlezlo a i přesto toto dílo dosáhlo toho, že má nejvíce sledování z mých napsaných příběhů a nejlepší umístění. Dokonce se ocitlo na první místě (i když stále si myslím, že v tu chvíli byla nějaká chyba na Wattpadu) a několik týdnů se již drží na druhém místě ve Fantasy knihách. Musím říct, že mě to potěšilo, protože jsem to neočekávala.
Je docela pro mě těžké teď říci sbohem tomuto krásnému světu, který jsem si vysnila. Bylo pro mě těžké vůbec někoho zabít a proto skoro nikdo v tomto díle neumřel (naproti Hunters). Popravdě jsme se do tohoto díla vžila, že jsem doufala, že ho nikdy nedopíšu a že to bude nekonečné dílo, ale bohužel...Každý příběh má nějaký konec a tento se ho také dočkal. Možná ještě jednou do tohoto světa zabloudím a dopřeji vám zase nějaký pohled, ale myslím že bych vám neměla dělat moc plané naděje. Upřímně si myslím, že tento příběh končí tak jak by měl. Končí v tom nejlepším a v tu chvíli kdy jsou všichni naprosto šťastní a tak by to mělo přeci být ne?
Co plánuji po tomto díle? No popravdě jsem se rozhodla si na chvíli dát pauzu. Možná to bude trochu dlouhá pauza ale myslím že si ji zasloužím. Rozhodně co plánuji je konečně se vrhnout na Hunters Queen a dopsat toto dílo tak aby mělo konec, který si zaslouží a poté..? Mám něco malého teď rozdělaného, ale kdy to zveřejním ještě sama nevím. Vlastně ani nevím jestli to má cenu zveřejnit. No zatím je teda toto SBOHEM a uvidíme se snad zase brzo u nějakého nového příběhu, který se zrodil z mé šílené představivosti.
Jinak tu máte obrázek toho projektu.... ještě si tím fakt nejsem jistá ale uvidím.
Vaše DadaRac